KasparekZabijak

Já věděl, že se mi to nebude líbit. Ještě cca 40 minut před koncem jsem rozpačitě krčil čelo a říkal si, že to snad nepůjde směr prdel ... no, moc nechybělo. Blonďatej maník fotí kostry v dobovejch hábitech, který mu padaj k nohám, jezdí si po měste v parádní káře a koupí si v antiku vrtuli. Během náhodnýho focení v parku blejskne cicmající se páreček a po důkladným přezkoumávání fotografií ve svým 32+3 zjistí, že na chlápka z fotky nějaká rozmazaná skvrna z křoví míří kvérem. Druhej den jde do parku a najde postaršího chlapa mrtvýho. Zajde to rozdejchat na koncert The Yardbirds, kde se z pódia kření mladej Jimmy Page. Druhej den už po mrtvým v parku ani vidu ani slechu a tak koukne na kousek tenisovýho zápasu mezi dvěma mimy, chvíli jakože umělecky čumí do blba a ... konec. Jak řekl Jack Nicholson v ,, Lepší už to nebude “ : ,, Lidi, který mluvěj v metaforách mi můžou políbit prdel. “

Pro tyhle momenty prostě miluju film, takovejhle poklad se nenajde vůbec často ! Pár let předtím, než si Kyle MacLachlan střihnul agenta Coopera ( pro tu roli se narodil ) bojuje v poctivým osmdesátkovým béčku proti emzákovi, kterej mění těla rychlostí, kterou by moh’ závidět i Sparťanskej management při výměnách trenérů. Jeho parťák skoro polovinu filmu netuší, že maká s marťanem-klaďasem a ve výsledku je z toho zručně natočená, místy až brutálně roztomilá píčovinka, která chvilkama lehce evokuje Temnýho Anděla s Dolfíkem. Já se bavil skvěle a sázím plnotučnou čtyřku 💅

Chvilkama dost ponurý, vlastně můžu napsat existenční drama jednoho poldy, kterej se tak nějak nemůže rozhodnout, za kterou Yakuzáckou rodinku bude kopat. Jako v každým správným upištěným asijským filmu nesmí chybět někdy až směšně nastříhaný honičky na všemožnejch tržištích, budovách a čert ví kde jinde. Většinou to je taková klasická japonská férovka nejmíň 30 na jednoho, pistolky střílej jak kapslikovky z devadesátejch a snad při každý scéně, v který je víc lidí podpatky klapou tak nepřirozeně nahlas, až je to srandovní, ale tak nějak to mám s tímhle typem/stylem filmu spojený. A to Pachinko bych si dost rád zahrál.

Javier je trochu nemocnej. Trochu dost a proto se neumí srovnat s faktem, že je bez práce a nemůže už tím pádem žít se svou ne zrovna modelovou rodinou v krásný novostavbě kdesi v Barceloně, ale musí vzít zavděk o poznání skromnějším kvartýrem v jiný části města. Náhoda tomu chtěla, že mu zůstal klíč od předchozího bydlení a v jeho chorý palici se začne rodit plán, jak se vrátit zpět do svýho starýho standardu, kde by jako bonus k hezky placenýmu místu získal i bohatou nevěstu a rozkošnou dcerku k tomu, protože ta jeho současná rodina ho fakt nebere. Jednoduchej, ale brilantní scénář, hlavní hovado taky v pohodě, Netflix zase boduje.

Velice dobrá adaptace jedné z nejlepších Králových knih posledních let, partička mižigárů v čele s fantastickou Rose v klobouku kočuje zemí a živí se mrtvejma dětma, přítrž tomu může udělat jen malá Abra, která má podobnej dar jako Danny z Osvícení, s kterým se spřáhne a začnou se s cigošema nahánět pomocí různejch zábavnejch fines a triků. Finální kočkovaná v Overlooku je opravdu zábavná, Danny si zavolá na pomoc kromě populárních zpuchřelých důchodkyň i zbylý postavičky z jedničky. Avšak celej film se nemůžu zbavit pocitu, že 6-8 dílná minisérie by z námětu byla bývala mohla vymáčknout ještě víc.

MIDO Film uvádí ... vážně zvláštní díl. V zásadě 3/4 snímku jsem si říkal, proč je to tady na mizernejch 40%, ale po konci už to chápu. Přitom to nezačalo vůbec blbě, nevlastní bráchové jsou poslaný z Gatlinu do pěstounský rodiny, mladší z nich ( opet kvalitně charismatickej mladej záporák ) začne ve starý továrně pěstovat tu jedinou a správnou odrůdu kukuřice, aby byl : ,, Ten, který chodí mezi řádky “ spokojen. Pár standardně odvedenejch úmrtí a už chci pálit slušný 3⭐️, když v tom nastalo finále a celej film devalvovalo málem do žumpy. Za toho závěrečnýho kukuřičně-přerostlýho červa nápadně připomínajícího loutku ze starýho Obřího Drápu z roku 1957, kterej najednou chňapal místo po lidech po dřevěnejch loutkách musím s hvězdou dolů.

Ne o moc slabší, než první díl, lovci Critters se v půli cesty na svou planetu dozví, že zrůdičky se chystaj vylíhnout ze zapomenutých vajec a vracej se zpátky na Zemi konat svou práci. Absolutně nenáročná osmdesátková televizní zábava s pár opravdu dobře udělanejma scénama, příjemná stopáž pod 90 minut, prostě kvalitní Velikonoční snímek.

Toto byla opravdu : ,, Riadna haluz “ jak by řek můj slovenskej kámoš. Kryštof je starej šedivej Hájlendr, kterej si v budoucnosti v New Yorku pouští Kvíny už jen z jukeboxu a ve svým starým Porsche popojíždí odnikud nikam. Země je krytá štítem, kterej musí zničit, i když ho sám pomáhal vybudovat ( ?! ). Do cesty se mu staví poměrně zábavně se šklebící Michal, jenž s vlasama vypadá snad ještě víc odpudivěji, než ve Scanners, ale na pomoc mu přispěchá jeho přítel Sean z jedničky a navíc koukatelná Virginia Madsen z Candymana. Je to samozřejme ryzí béčko s totálně dementním scénářem, ale čekal jsem větší žumpu.

Rodina skládající se ze dvou bratrů, otce a matky, se stěhuje do nového bydliště na okraji Soulu, starší bratr je v noci přemožen únosci a odvezen neznámo kam. Po 19 dnech se zjevuje ve dveřích nezraněn a na první pohled v naprostém pořádku, na druhý pohled však přesně naopak a začnou se dít věci, že jsem se dvě hodiny ani nehnul a říkal si jenom dokola ty pičo ty pičo ne to není možný ty pičo. Opravdu brilantní mástrpís místy snad až s Hitchcocovskými prvky, po skončení kterého jsem byl citově vyždímanej až na kost.

Ohyzdně oteklej kutil Tim s uboze trapně čůrákujícím Akroydem a zoufale trapnou Jamie Lee Curtis v totálně dementní vánoční matlanici, u který se mi nechce ani věřit, že je inspirovaná románem Johna Grishama.