Mulosz

Nejvetsi psychicky brutus, ktery jsem na platne zatim videl. A to mam toho za sebou hodne (kam se hrabe napr. Pasoliniho Salo). Inkriminovanych nekolik minut v podchodu me zvedalo ze zidle. Stat se tohle me divce, beru do ruky nejen hasicak. Ocenuji neobvykle a presto velmi realisticke zpracovani. P.S. Moniko Belucci, jsi bohyne:-)

Film ma neskutecnou silu, jenz dovede primet zjihnout i nejvetsiho cynika. Kdo si pri nekterych scenach (tajne hlaseni do rozhlasu, hrdinuv preklad projevu nemeckeho bachare a la vysvetlovani pravidel) zaplakal, nemusi se stydet. Perfektni napady a skvele zvladnuta hlavni role. Na druhou stranu bohuzel zatim posledni dobry italsky film (ani Ozpetek s Oknem naproti se uz nechyta...).

Krasa. Film s velkym srdcem, dobrymi filozofickymi myslenkami, vybornou kamerou, hudbou a skvelou atmosferou. Podle maleho poctu hodnoticich soudim, ze se nejedna o zrovna rozsireny Kar-Waiuv film, o to vice ho doporucuji shlednout kazdemu, kdo se k nemu jakoukoliv cestou dostane. Odmenou mu bude pastva pro oci i filmarovo srdce. P.S. Ani se vam nebude chtit verit, ze po tomto skvostu se da natocit neco takoveho jako je 2046 - mysleno negativne, viz komentar k tomuto filmu.

Vazeni, predem se omlouvam, ze me hodnoceni bude vzhledem k vasim chvalozpevum pusobit jako pest na oko, ale nemuzu si pomoct - bylo to strasne slabe. Predchozi filmy Wong Kar-Waie se mi libily, ovsem thle byl muj nejhorsi filmovy zazitek za posledni dobu. Zaprve - mel jsem pocit, ze v tom kine sedim tri dny. Uz dvacetkrat se zdalo, ze se blizi konec, ale ten zdaleka neprichazel. Zadruhe - hlavni predstavitel byl presvedcivy asi jako nasi politici. Jeho slova "pak jsem se zamiloval..." jsem mu neveril ani za mak. Zatreti - hudba byla sice pekna, ale poslouchat ten samy hudebni motiv neustale znovu a znovu divaka brzo omrzi. Zactvrte - kamera byla sice taky napadita, ale na chlup stejnou sledujeme i u predchozich reziserovych filmu. A zapate - dej se potacel odnikud nikam, byl zbytecne roztristeny, stridani a prolinani casovych rovin je dnes ve filmu vice nez bezne, takze ani to me nezvedlo ze zidle. Pokud nekdo u filmu vydrzel do konce, i kdyz chtel uz petkrat odejit, gratuluju. A pokud vydrzel proto, ze si myslel, ze v nem nakonec neco najde a nenasel, nemusi se stydet. Ono to tam totiz nebylo.

Citlive natoceny film o absurditach doby komunisticke. Melo by se na nej podivat hlavne 18-20% obcanu CR, kteri uz bud zapomneli anebo neumi, nechteji nebo jsou lini podivat se do historie a chystaji se ty rude paka zase volit. Po formalni strance je na filmu vse v poradku, scenar je dobre napsany, je zalozen na kratkych, ale vystiznych dialozich (s vyjimkou jedne sceny (hadka dvou hlavnich predstavitelu .."stare casy skoncily, mame socialismus, jestli jste si neracila vsimnout..."), po Ikarove padu a Taznych ptacich asi nejlepsi Hubacuv kousek. Kamere by sluselo filmove platno. Kazdy si na prvni pohled vsimne vynikajicich roli Jiriny Jiraskove a Karla Hermanka, i ja se pridavam k rade tech, kteri povazuji jejich vykony v tomto filmu za zivotni. Hlavne diky hercum divak sleduje celych 95 minut s otevrenou pusou.

Jednim slovem - nuda. Zalezitost, kterou jsme videli uz mockrat a rozhodne bych pricinu pocitu klise nehledal ve skutecnosti, ze tema "film ve filmu" bylo uvadeno cely leden ve filmovem klubu na CT2. Film neprichazi s nicim novym, neprimo recene poselstvi "zivot je film, film je zivot" Ameriku neobjevuje. Stopaz filmu je umorna. Jedna ze zaverecnych scen (cteni dopisu a strihani vlasu hlavni predstavitelky - "ono to jinak nez na silu nejde") cele predchozi utahane dve hodiny nespasi. Kdeze je svih a puvab Americke noci, vtip Hollywoodu Ending, originalita Dvojiho zivota (MFF KV 2004) nebo informacni potencial Valky zive, uvedeneho pred par dny na CT2. Jedna se o zatim nejslabsi film DEF 2006, dohromady s Horeckou (La febbre), v ramci festivalu rovnez uvedenou, nereprezentuje soucasnou italskou kinematografii v nejlepsim svetle.

Zadna dira do sveta. Ani me nenapada, co by se dalo filmu konkretne vytknout, ale patri mezi ty, ktere cloveka ani nezvednou ze zidle, ani ho neprinuti o nicem premyslet. Proste si divak pri odchodu ze salu jen rekne "hmm, docela to slo", ale za chvili si na film ani nevzpomene. A kdyz uz by mu prece jen melo zustat neco v pameti, tak by to byla krasna Julie Depardieu, o ktere jeste urcite uslysime. To, ze se na ni dobre diva, vsak neni zasluha tvurcu snimku.

Vcelku hezky, vtipny, svizny a svezi film, bohuzel na trochu obehrane tema, problem euthanasie je ve filmu v posledni dobe dost zprofanovany, zvlaste po lonskych Oscarech. Zaver filmu ma tendenci sklouznout do klise, ze ktereho ho aspon napul vytahuji poznamky hlavniho hrdiny, jehoz predstavitel podava vynikajici herecky vykon. Az na zminenou vyhradu snimek hodnotim vysoko a je jeden z nejlepsich, ktery byl na letosnich Dnech evropskeho filmu k videni.

Mistrovska rezijni prace Hanekeho a zaslouzena cena na festivalu v Cannes. Film nedava divakovi ani chvili vydechnout, neustale ho drzi v napeti a zvedavosti (coz je castecni i zasluha snimani kamery - delsi staticke zabery) kdo je porizovatelem nahravek, kdo je postava Madzida atd., a obsahuje scenu, kterou se zde neslusi prozrazovat, ale ktera nikomu snad nikdy nezmizi z pameti a pri niz to v sale pri projekci (DEF v Brne, 6.2.2005) zasumelo. Skoda jen, ze misty rusive pusobi herecky projev J. Binocheove, ovsem v kontextu celeho dila a jeho kvality je to zanedbatelny faktor.

Vcelku zajimavy zpusob zpracovani, kdy je v prvni pulce filmu divak nejprve uveden do kontextu pribehu a druha ma podobu sesti verzi, jak se mohl odehrat osudovy okamzik (aby nedoslo k omylu, nejedna se o prvni takove zpracovani, vzpomenme napr. na Kieslowskeho Nahodu nebo Tykwerovu Lola rennt). Filmu vsak vyrazne skodi caste opakovani stejnych motivu - hazardni hra a drogy. Kterak jsou tyto sceny zpocatku pusobive, tak se v zaveru uz stavaji rutinou.