Mulosz

Pri predchozich filmech jsme Lubaszenka chvalil za jeho smysl pro totalni blbost, ovsem toto uz bylo moc. Krome dvou hlasek se temto hovadinam uz ani neda smat. Chtelo by se to vratit na uroven Teorie relativity.

Brakfets Vysocany 27.11.2010 - po projekci Cerveneho maku jsem byl absolutne presvedcen, ze nic horsiho prijit nemuze, ale stalo se. Jde o dalsi film, o kterem si doted myslim, ze se mi zdal, ze jsem ho nemohl videt a ze neco takoveho nikdy nemohlo vzniknout. Ted ho vsak nachazim na csfd... Dovedu si predstavit, ze prave behem nataceni tohoto bratrskeho snimku si Oldrich Kaiser vypestoval svuj alkoholismus. Ja sam jsem mel v tu dobu v sobe uz 8 dvanactek a 4 zelene, abych byl vubec schopen projekci tohoto dila prezit.

Pri predvcerejsim Brakfestu ve Vysocanech (27.11.2010) jsem pri projekci tohoto dekadentniho dila zacal chlastat panaky, coz je myslim nejvystiznejsi charakteristika tohoto filmu, jehoz existenci se zdrahate uverit, dokud jej neuvidite na vlastni oci. Ale to zaverecne sousosi stalo za to vydrzet tu hodinu a pul utrpeni:-)

Z jednoho logru donekonecna kafe varit nelze.

Spolecne s Vanyskovymi Zobany asi vrchol ceske exploatace, na rozdil od Zobanu vsak zde funguje pouze prvni pulhodina, posleze se to rozplizne do nejake kvazikrimi a veskery potencial jde zavratnym tempem dolu.

Zboznuji alternativni proud soucasneho ceskeho filmu, jehoz hlavnim predstavitelem je prave Zdenek Troska. Od realizace Olmerova dila "Jeste vetsi blbec, nez jsme doufali" nebyl u nas natocen dekadentnejsi film, nez je Doktor od jezera Hrochu:-)

Hledal jsem v databazi ceske filmy natocene za uplynulych 5 let, ktere jsem jeste nevidel. Vysel mi tento jediny, tak jsem se do nej pustil. Beru to jako spravedlivy trest za svou prilisnou aktivitu.

Radoby free formalni zpracovani naprosto neodpovida zamyslene intimite pribehu.

Prvni hodnoceni a komentar. Dalsi prispevek do polskeho proudu zamerne kycovitosti, autor si dela prdel temer ze vseho, tentokratv si bere na paskal i seznamovaci televizni souteze, vdecny to objekt posmechu. Reziser Wojciech Wojcik prokazuje svou vsestrannost, po akcni Posledni misi (2000), intimnim retru Tam a zpet (2002) prichazi s Randem naslepo, ktere, ostatne jako vsechny polske zamerne kycovite romanticke komedie, nesmite brat vazne.

Snad naposledy u Godardova Pohrdani jsem mel takovy tizivy pocit na hrudi, jako kdyz neco od srdce delate, davate do toho vse, ale vnitne stejne tusite, ze to nakonec bude k nicemu. Zde to melo navic jeste dalsi silnou rovinu, kterak zena naboura pratelstvi dvou muzu, kdo zazil, vi sve. Nevidana je i formalni stranka spocivajici v dlouhych zaberech (prvni ma celych 20 minut), ktere ac snimany tekavou rucni kamerou, jsou peclive komponovany za pouziti vnitrozaberove montaze, kdy nacasovani vstupu dalsich objektu do ramu anebo preramovani na dalsi akci je velmi peclive. Nenapadny, o to silnejsi a preciznejsi film.