Být mladý

Davam 1*. Asi takto: prvu polhodinu clovek eviduje len tie cecky a nestiha citat titulky; a to prosim nahlas vyslovila ako prva moja manzelka :---)). Dalsiu polhodinu si na tie melony clovek uz zvykne a zacne sa divit, o com to akoze je. Ale kedze ta baba ma take cecky (uz som to spominal?..), tak sa nadej straca len pomaly, ze to dostane zmysel este azda. Ked sa ale film blizi ku koncu, cecky uz pomaly nevystacia: predsa-len, presla vyse hodina, chcelo by to este dake ine podnety na kukanie sa na taku hovedzinu. Ale natolko blby koniec, jak to napokon malo, som i tak nebol psychicky nachystany. Proste film stoji na tych obrovskych ceckoch, a dvoch chlanaoch, ktori sa do nich romanticky zalubia. Behaju, cmuckaju sa, stiskaju ju, zmoknu, zasa behaju, idu na futbal - proste za vemenami vyse hodiny. A nakoniec z toho i tak prd maju. Mi to pripomenulo tu rozpravku: bol raz jeden princ i uchadzali sa on tri princezny - daval im postupne tri ulohy, vsetky ich svedomito obetavo zvladli, ze sa princ musel velmi zamysliet, ktoru si ma teraz akoze vziat; jak premysla, tak premysla.. - i vzal si tu s najvacsimi ceckami.. Cest praci, 1* to znesie, pol boda krat dva ;-). (27.04.2015)

Romantika v ulicích Sankt-Peterburgu. Zábavné jiskření mezi trojicí hlavních hrdinů. Jejich dlouhá "procházka" (to je také překlad původního názvu) městem, kde je stále co opravovat (nádherné paláce začaly pustnout po říjnové revoluci, německé ostřelování zkáze hodně pomohlo a sovětské poválečné hospodaření devastaci téměř dokončilo), je plná zajímavých setkání. Cikáni v autobusu, svatba na lodi, fotbaloví fanoušci Zenitu, to vše je v plném pohybu sledováno někým hodně rychlým a šikovným s ruční kamerou. Zpestření přináší několik kratičkých odboček, kdy chvilku sledujeme postavičky, které hlavní trojice míjí. A překvapení slibované na závěr opravdu překvapí. 75% (15.07.2009)

V 60. letech atmosféru pouliční Moskvy zobrazil G. Danělija snímkem Procházím se po Moskvě (na nějž ostatně odkazuje i původní ruský název Progulka, nechápu proč ho český distributor nepřeložil jako Procházka, je plně vystihující) s mladým Michalkovem, o 40 let později A. Učitěl podobně slídí po severní ruské metropoli (s kamerou jak z U konce s dechem), ruští mladí lidé se zas tak moc (i při mírné změně vizáže země a zvyků - včetně toho, že si mládež nedá vodku, ale pivo) nemění, Ljoša je klasický ruský snílek, kamarád Péťa mírný cynik a Olga příjemná žensky vypadající dívka (u všech tří mladých ruských herců by se čeští měli učit - přirozenost a věrohodnost sama). (12.11.2010)

Snad naposledy u Godardova Pohrdani jsem mel takovy tizivy pocit na hrudi, jako kdyz neco od srdce delate, davate do toho vse, ale vnitne stejne tusite, ze to nakonec bude k nicemu. Zde to melo navic jeste dalsi silnou rovinu, kterak zena naboura pratelstvi dvou muzu, kdo zazil, vi sve. Nevidana je i formalni stranka spocivajici v dlouhych zaberech (prvni ma celych 20 minut), ktere ac snimany tekavou rucni kamerou, jsou peclive komponovany za pouziti vnitrozaberove montaze, kdy nacasovani vstupu dalsich objektu do ramu anebo preramovani na dalsi akci je velmi peclive. Nenapadny, o to silnejsi a preciznejsi film. (21.10.2010)

Nenápadné, prirodzené, skutočné. Láska, láska, láska - bez veľkých slov, v hluku ulice, uponáhľanosti, vo všetkých farbách. Stačí prečkať prvých 20 minút (sú dosť "weird") na prvý telefonický hovor hrdinky a ak vás to v tom momente chytí, už sa veziete. Zdanlivý pokus o ultra-nezávislý intelektuálne-prisprostený experiment ponorený do samého seba ústi do bravúrne natočenej (režisér a traja herci v neustálom pohybe - toto si teda riadne odmakali) reflexie vzťahov. Nenápadne, prirodzene, skutočne ...a bez veľkých slov! (08.06.2006)