M.E.K.Y

Není všechno zlato, co se třpytí! Dar sice dramatem je, ale postrádá především rychlejší spád a mnohem více vypjatějších a dramatičtějších chvil, než se nám naskytlo v tomto případě. Pak není divu, že výsledkem je malinko nudnější podívaná, což je škoda, protože se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Holt Amíci si točí podle sebe a mnohdy to neumí prodat. Námět (ač nijak neoslňují a je celkem ohraný) vykazoval slušný potenciál a psychologické profily všech zúčastněných se podařily vykreslit, ovšem vyznělo to tak nějak kostrbatě. Největším kladem je jednoznačně herecké osazenstvo. Kromě stálic Brosnana a Sarandon mě opravdu velmi, ale velmi mile překvapila vycházející britská hvězda Carey Mulligan. Zahrála opravdu výborně a navíc zde byla nehorázně sympatická! Hudba se držela v mezích žánru. Závěr? Říkám to pořád a řeknu to zase: na dramata evropského formátu to zdaleka nemá! Amíci se snaží hrát na city, ale bez většího efektu. Naštěstí jsou tady skvělí herci, kteří vynášejí toto drama do jemného nadprůměru.

Těžko říct, co si tvůrci od tohoto filmu představovali, ale doufám, že to nechtěli spojovat nebo se odkazovat na Zkrocenou horu, protože kromě tématiky homosexuálů nemají tyto dva filmy vůbec nic společného! Snímek je prezentovat v odlehčené atmosféře, nechce být ničím svazován a chce působit příjemně. Ale nedokážu překousnout to, že na mě působí nuceně a až příliš okatě něčeho dosáhnout a přitom se mu to nedaří! Rovněž se snaží tvářit propracovaně, ale nefunguje to, alespoň v mém případě ne! Obsazení hlavní dvojice je docela dobré, jak komik Jim Carrey, tak citlivý Ewan McGregor si odehráli svoje a s přivřením obou očí by se jim dalo i věřit. Závěr? Zkrocené hoře to tedy nesahá ani po kotníky! Ostatně, nelze to srovnat, protože I Love You Phillip Morris je pojato spíše komediálně, ale i přesto to žádná sláva nebyla...

Další zašlá filmografie s neodolatelné Audrey Hepburn, od které (filmografie) jsem ale čekal mnohem víc. Kromě jako vždy výborné Audrey měl být tím nejlepším scénář, ale bohužel nezaujal mě. Příběhy s ní jsou mnohokrát jednoduché, ovšem kouzelné a vždy postačí k tomu, aby utáhly celý film. To ale není tento případ. Než kouzelný je spíše nezáživný a už vůbec ne romantický, jak napovídá žánr. Proto se vsází více na komediální strunu, ale žádná sranda to také nebyla, takže nevím, kam snímek zařadit. Ani oscarová hudba Manciniho se mi nezdála. Závěr? Není to tak horké, jak se může zdát. Moc mě to nebavilo (což je asi nejdůležitější slovo) a proto bych řekl, že je to jeden z těch průměrnějších filmů Audrey Hepburn.

Bojové filmy já můžu. Jako malý jsem v nich měl velkou zálibu a část mi zůstala dodnes. Viděl jsem jich už opravdu hodně, ale z pohledu bojových umění a technik bych bez ostychu zařadil Ip Mana na samotnou špičku! Vypráví skutečný příběh mistra bojového umění wing chung - Ip Mana. Vzhledem k tomu, že snímek pochází ze současné doby, tak je rozhodně na co koukat! Režisér Wilson Yip neponechal nic náhodě a zpracoval Ip Mana do posledního detailu. Kromě bezchybného hongkongského prostředí, se zaměřil především na choreografii soubojů, což je opravdovou lahůdkou. Díky jednomu z nejrychlejších bojových umění - wing chung, dynamické kameře, zpomaleným záběrům a propracovaným detailům je "choreo" doslova úchvatné! Navíc Donnie Yen hraje Ip Mana naprosto suverénně a profesionálně. Ještě bych chtěl napsat, že je důležité, vidět film v originálním znění a ne přeložený do angličtiny nebo jiného jazyka. Závěr? Stylové nahlédnutí do čínské/japonské kultury bojového umění. Naprostá povinnost pro fanoušky. Myslím, že stačí, když řeknu: Bruce Lee byl jedničkou ve svém "oboru", ale i on se musel od někoho učit - jeho učitelem byl Ip Man!

Je až s údivem, kolik lásky se může do dvouhodinového snímku vejít. Tento jí dokonce překypuje a v žádném případě není určen pouze romantickým duším... Láska nebeská se musí líbit všem, protože síla lásky v tomto podání rozmrazí i toho největšího necitu! A když už ne, tak alespoň neurazí! Naprosto pohodově a nenásilně se na to kouká a i když tempo neběží nijak rychle, tak to dokáže zaujmout! Směsice příběhů točících se kolem lásky baví, dojímá, občas i nudí a i když jsou všechny ty příběhy už "ohrané", tak se na to pořád pěkně kouká... Velmi důležitým prvkem je zde hudba, která se povedla a kolikrát dokázala příjemně zabarvit a oživit dané okamžiky. Piáno je v každém romantické filmu, ale tady je navíc skvěle doplňováno moderními songy, které všichni známe a které jsou příjemným zpestřením... Herecké obsazení se jen tak nevidí, spousta známých tváři a skvělých herců už samo o sobě zaručuje kvalitu! Není zde žádná hlavní role a tak se nachází místo na spoustu menších roliček, které si "stars" určitě rádi střihli. Zmíním třeba mé oblíbenkyně Keiru Knightley nebo Elishu Cuthbert... ty byly překrásné! Ale mužské role se nenechaly nijak zahanbit a jména jako Neeson, Grant nebo Rickman jsou na první pohled obrovským lákadlem... Jedním dechem? Zdařilá, romantická komedie se spoustou známých tváří, vynikající hudbou a několika příbězích o lásce, která je věčná ;-)

Režisér Nick Cassavetes už natočil nejeden film, dotírající na city diváka. Zápisník jedné lásky je sice opravdu srdceryvné, romantické drama s krásným příběhem, ale zdá se mi, že až příliš tlačí na city. Kvůli tomu působí celkem vykonstruovaně a prvoplánovaně. Vrtkavý příběh lásky dvou mladých lidí se může zdát originální a propracovaný, ale není tomu tak. Chudý, ale dobrosrdečný kluk a nešťastná mladá dívka, pocházející ze zámožné rodiny, se do sebe zamilují, ale pro společnost je jejich vztah naprosto nepřípustný... takových nalajnovaných příběhu už tady bylo spousta (jen tak letmo mě hned napadá třeba Titanic). Tady se to ale snaží lišit tím, že příběh mladých je "jen" vyprávěn a v reálu se odvíjí ještě jakási další dějová linie. Možná zajímavý tah, ale pro mne spíše rušivé momenty a hlavně těžce klišoidní zakončení! Odvyprávěno je to slušně, ale přece jen tomu něco chybělo. Velmi se mi líbila ústřední herecká dvojice - Rachel McAdams a Ryan Gosling. Oba hráli opravdu přesvědčivě. Hudba trošku zaostávala za děním na plátně, což je škoda, ale tento fakt není určující. Závěr? Není to nic originálního, jak tady někteří píšou. Příběh je poměrně jednoduchý a dost přímočarý, ale paradoxně díky tomu působí docela obšírně. Pro romantické duše povinnost, pro ty ostatní nadprůměrný film, který snad nebude nudit.

Opět jsem zakotvil u Susanne Bier a opět mě nezklamala. Ale to se dalo čekat, protože tahle režisérka mi opravdu sedí. Otevřená srdce je její průlomový snímek, díky kterému mohla naplno rozvinout svůj talent a smyslnost pro sociální vědy a také za to byla oceněna. Opět se zaobírá mezilidskými vztahy, kdy dokonale zrající vztah mladých lidí napadne nečekaná událost (nehoda) a celý svět se najednou obrátí o 180°. Lidské pocity viny, bolesti, utrpení, zmatků, nepochopení, útěchy či lásky jsou zde zachyceny bravurně a divák snadno soucítí s nimi. Neříkám, že téma je nějak převratné, to ne, takových už bylo spousta, ale znovu se musím postavit za skandinávskou produkci, která tu danou situaci umí zachytit mnohem syrověji a uvěřitelněji, než kdokoli jiný! Dánští herci opět výborní, bez výjimky! Konec je otevřený, což je dobře, protože nechává divákovi prostor odpovědět si sám, jak by se zachoval on v podobné situaci a také se snaží do jisté míry varovat. Závěr? Susanne Bier ve formě! Doufám, že mě její "filmy ze života" nikdy nepřestanou bavit a ona nikdy nepřestane točit, protože by jsme přišli o velice dobrou režisérku!

Geniální dílo! Je možné, aby ještě v dnešní přeplácané době mohl vzniknout opravdu výjimečný film? Ano, je! Mr. Nobody spadl z čistého nebe a hned se zařadil mezí díla nezapomenutelná. Pro mě neznámý belgický režisér Jaco van Dormael splácal něco, co nabízí tolik nepřeberných myšlenek, až je nemožné naplno pochopit a užít si tuto skvělou podívanou na jedno shlédnutí. Příběh není žádná "jednohubková" záležitost, protože nabízí spoustu životních cest a překvapení, že dokáže diváka snadno zmást. Po vzoru vlakových kolejnic, které z několika proudů splynou v jeden (a zase naopak), který pravděpodobně představuje lásku, se řídí celý tento příběh. Dalo by se to přirovnat k filmu Osudový dotek, ale s tím rozdílem, že tam divák věděl, jakou cestu si hlavní hrdina nalajnoval... Mr. Nobody tohle neumožňuje a nechává diváka ve spletitostech a chaosu. Ne, že by mě to nudilo, ale na konec jsem netrpělivě čekal... na ten moment, kdy závěrečná slova a podobenství srovnají mé myšlenky a očekávání... nesrovnaly a jsem za to rád, protože jak říkám, nemyslím si, že první shlédnutí dokáže byť náročného diváka uspokojit. Forma natočení je dokonalá, scény na sebe fantasticky navazují a jde vidět, jak si s tím rejža pohrál a jak si to doslova užíval. Herecké osazenstvo se zde představilo v hojném počtu a byli vesměs sympatičtí a nikdo nekazil. Závěr? Podle mě bezkonkurenčně nejlepší film poslední doby! Styl natočení je fantastický a myšlenková podstata bohatá, ovšem složitá. Doporučuji všem, protože takový film se nepoštěstí shlédnout každý den! P.S. Těším se na další shlédnutí...

Filmů na toto téma už bylo zpracováno několik a jelikož je to vděčný námět, tak jsem si jej nemohl nechat ujít. Sliboval jsem si od toho hodně, ale bohužel jsem se spálil. Parametry, stát se výborným válečným dramatem tento film určitě měl, ale někde se stala chyba. Atraktivní herecké obsazení na první pohled láká, ale nebylo to to pravé ořechové. Je pravda, že se sobě bratři hodně podobali, ale to je tak všechno. Hlavně Tobey Maguire se ve své roli zpočátku plácal a moc nezapadl. Konec už patřil jen jemu, takže to může vzbuzovat dojem, že hrál dobře, ale já jsem mu neuvěřil ani na konci. Bohužel. Jake Gyllenhaal byl spíše nevýrazný, obyčejný a Natalie Portman už to sama nezachránila. Příběh je strašně přímočarý, trestuhodně jednoduchý a snadno předvídatelný. S tím souvisí i scény, které jsou ve většině případu zjednodušeně sestříhané. Když už byl náběh na nějakou zajímavou, tak proč si to komplikovat, že? Střih a konec! Emoce z diváka příběh nedokáže vytáhnou a když už jo, tak spíš nuceně. Závěr? Mohlo to být válečné drama jako víno, ale nebylo to tak silné a emotivní, jak jsem si myslel.

Po americkém remaku (2009) shledávám konečně i dánský originál od Susanne Bier. A je pravda, že jsem čekal daleko lepší podívanou. Těžko srovnávat, protože remake jsem viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě na plátně nemohlo nic překvapit, kromě odlišného prostředí a jiných herců. Čekal jsem, že "origoš" remake převálcuje, ale bohužel nebyl to až tak výrazný rozdíl v kvalitě. Režisérka do toho sice dala kus sebe, ale ta sugestivní atmosféra mě nestrhla. Velký rozdíl je určitě ve výběru herců. Ti dánští mi sedli daleko více, než známé tváře Portman, Gyllenhaal a Maguire. Závěr? Málokdy se vidí, že jsou si originál a remake tak podobné. A přitom je pojetí a styl tak odlišný. Přesto se neubráním tomu, že jsem čekal od režisérky dramatičtější podívanou, ale jde vidět, že tímto filmem na sebe upozornila a do budoucna je už jen zlepšovala.