Proso

Surreální genialita. Děj je dechberoucí, scény senzačně atmosferické a hudba funguje jako epická tečka nad možná nejlepší epizodou Love, Death & Robots.

Ty vole, tak tohle je zatím solidní průser. Nulová atmosféra, debilní postavy, vesměs naprosto otřesné herecké výkony (hlavně co se týče hlasové intonace), trapné pokusy o komedii a ze všeho nejhůř akční scény, které jsou svou špatností naprosto k pokukání. Jestli toto mezi fanoušky uspěje, Star Wars jako celek už se kvalitou nikdy nezotaví.

Hudebně a vizuálně skvělé, komedie samotná je však dosti okatou kombinací všech možných stand-up klišé od politiky přes korporátní společnosti po sex a tomu blízké témata. Depresivní nota se taky filmu moc nepovedle, mnohem lépe funguje jako mix náhodných nápadů splácaných do sebe bez hlubšího kontextu, viz FaceTime with My Mom, I Bezos... Bo je kreativní člověk, ale bohužel ne až tak vtipný.

Nejmíň fantastické Ghibli, ale možná proto i mé nejoblíbenější. Krásně vykreslený příběh z každodenního života, který ve mně dokázal vyvodit takovou vlnu nostalgie, až jsem tomu nedokázal uvěřit. Po několika letech jsem se u filmu zase dokázal cítit jako dítě (a to myslím v nejlepším slova smyslu).

Animačně většinou fantastické, především sci-fi světy jsou krásně vymyšlené a vykreslené, příběhově však seriál často pokulhává. Většina epizod se bere strašně vážně, přitom seriálu nejvíc svědčí, když se soustředí víc na vtipnější příběhy. Na některé vážnější epizody bych se rád podíval, kdyby to byly plnohodnotné seriály, ale jako kraťasy moc nefungují (Shape-Shifters, Sonnie's Edge). Nejoblíbenější kousky: Three Robots, Zima Blue, Ice Age, The Secret War. Hlavně poslední jmenovaný se opravdu povedl, co bych dal za celou sérii. Update po 2. sérii: Druhá série trochu slabší, tvůrci se ještě více vzdalují komediálnímu zpracování a je to na škodu, protože jediný vázný kraťas, který z této sezóny stojí opravdu za to, je Pop Squad. Update po 3. sérii: Konečně si tvůrci nešlapou na paty. Bezpochyb nejlepší série plná fantastických příběhů ať akčních, epických či komediálních.

Dokumenty od Netflixu většinou stojí za to, ale taky mi na nich vždy trochu vadí ten přehnaný perfekcionismus. Je to jakoby by byly tvořeny v továrně na to, jak co nejjednoduššeji a nejokatěji přimět diváka k sentimentální reakci skrz kombinace práce kamery, scénáře a hudby, a ve výsledku pak paradoxně působí strašně nelidsky. Downfall by však, trochu ironicky, tenhle přístup potřeboval jako sůl. Takto amatérský přístup k dokumentu jsem skutečně už dlouho neviděl. Jakýkoliv potenciál tématu je ten tam tak po 20 minutách. Výpovědi rodinných příslušníků tam jsou jen snad proto, aby to trvalo dýl než hodinu a zhruba polovina filmu je o tom, že před kamerou sedí bývalí zaměstnanci Boeingu a vzpomínají na krásne staré časy skrz jejich nostalgické brýle.

Velmi neortodoxní a dospělý animák s epickým příběhem, krásnou animací a hudbou. Trochu ironicky by mu však prospělo lehce ubrat na jeho muzikálnosti. Některé píšničky, zejména ty méně tragické, byly přidány až moc na sílu a filmu by prospělo více, kdyby se jejich idea předala přes normální dialogy.

Asi jsem po přečtení názorů jako "Korejská Hra o Trůny" čekal až moc, každopádně se jedná o zklamání na všech frontách. První epizody nejsou špatné, ale už v nich lze poznat, že seriál prostě letí jako prase. V podstatě na žádném místě se nezastaví na delší dobu, než je nezbytně nutné, což by v klasické zombie řežbě nebylo na škodu, ale v seriálu který se očividně snaží vytvořit smysluplné politické pozadí, už to na škodu je. Neexistuje zde smysl pro detail. Intriky se dějí tak okatým a zrychléným způsobem, že to v podstatě ani intriky nejsou, spíš jen lineární nadvláda několika postav. Postupně se k příběhu přidává spousta charakterů, které nic nepřídávají a akorát kradou čas těm původním, které aspoň zezačátku někam směrovaly. Akční pasáže jsou časté a po chvíli začínají nudit. Časoprostor seriálu je zmatený a značně nepřehledný. Hodila by se zde nějaký smysluplná mapa, která by ukázala jednoduché rozpoložení Království. Střihy jsou totiž časté a skáčou mezi jednotlivými lokacemi jako by byly pět metrů od sebe, i když jsou třeba na druhé straně země. Jsou tu taky naprosto nepotřebné a rádoby vtipné komediální elementy, které v kontrastu s vážností zbytku seriálu fakt bolí. Je spousta dalších věcí, které mi na tomto seriálu vadí, a většina z nich by se vyřešila tím, kdyby byl prostě o 5-10 epizod delší. Je určitě zajímavý, to nikomu nepopírám, ale zajímavý seriál ještě neznamená, že je i dobrý. Na to, abych to o něm mohl říct, mu chybí patřičná hloubka a kvalita vyprávění. Bohužel, zklamání. Jestli tohle chce někdo přirovnávat ke Hře o Trůny, tak prosím nezapomínejte na přídavek "ale pouze 8. série".

Zatím suverénně nejslabší díl. Drama uvnitř týmu je pryč a s ním tak i drive celého dokumentu. Dream Team je zajímavá odbočka a taky jediná pasáž, která tenhle díl chrání od naprosté nudy a průměru. Poslední politické řeči už opravdu působí jen jako způsob, jak všechno natáhnout co možná nejvíc.