Proso

Fantazie. Osobně nepamatuju, kdy jsem byl u obrazovky naposled takhle nadšený. Tolik osobnosti, který seriál vyzařuje ze všech svých dílčích částí, opravdu nevidíte každý den (ba možná ne ani každý rok). I přes veškeré svoje vtipy, hororové narážky a parodující momenty si seriál udržuje úžasnou atmosféru a příběh nikdy neztrácí na zajímavosti. Korunu všemu dává herecký souboj Jenny Ortegy a Gwendoline Christie.

Příběh je možná na papíře zajímavý, v praxi ale vůbec nefunguje a nevyvolává v divákovi pocit, že musí vědět víc. Postavy jsou mdlé, rozhodnutí nechat je mluvit jinými jazyky jim v tomto ohledu vůbec nepomáhá, byť oceňuji ten risk. Dialogy se neustále opakují a nikam nevedou. Taky se zde objevuje fenomén, který nemůžu nazvat jinak než "vnucená atmosféra". Ohrané kamerové úhly, permanentně vystrašené obličeje herců při sebemenším špitnutí, hrozný moderní hororový soundtrack plný okatě nastaveného syntetizéru, který se neustále za boha snaží navodit dojem že shit's about to go down.

"That is how an RGMK reactor explodes. Lies." Je až úsměvné, jak neskutečně ironických posledních 15 minut poslední epizody je, když vezmeme v potaz jak moc si tento vpravdě fiktivní seriál překrucuje realitu. Hlavně postavy naprosto zfalšovaného Diatlova a vymyšlené Khomyuk jsou jako zloduch a morální hrdina ze superhridinských komiksů z minulého století. Ústřední dvojice Legasov a Sčerbina tento problém nemá a jsou skvělí, scénář má své mouchy ale funguje a graduje ve správných chvílích, o práci zvukařů a kameramanů není nutno diskutovat. Ale ta snaha překroutit celý tento příběh do boje dobra vs zla a nějakého morálního dilematu, který Khomyuk plive divákovi do obličeje pokaždé co se objeví na obrazovce, to je prostě zbytečnost a podkopává to úžasnou práci zbytku celé výpravy.

Já nevím, na mě tahle přehnaná zvířecí sentimentalita prostě nefunguje. Neříkám, že dokument nemá pravdu, nebo že zvířata nejsou naším druhem utlačováni, ale touhle formou mě ta pointa prostě nebaví.

Furt jaksi nedokážu číct, co je horší, jestli ta otřesná animace a nebo dabing. V jakémkoliv případě tomu ale nepomáhá ani generický, neustále se opakující scénář, jahož zápletky snad dneska můžou bavit jenom malé děti nebo staroušky s Alzheimerem.

V mnoha směrech překrásná ukázka sesterské lásky. Film má díky své chytré nelineárnosti, příjemné atmosféře a parádním hereckým výkonům dlouho našlápnuto ke hvezdám, dokud nepřijde posledních 15 minut, které jsou opravdu jen kousíček od toho, aby poslaly celý zážitek do kytek. Naštěstí se tak nestalo úplně. A nebo jsem možná ochoten odpustit příliš, když ty 2 hodiny předtím byly tak super.

Příjemně provedený a až překvapivě atmosferický animák, který krásně balancuje na hraně dětinskosti a dospělosti. I přes jeho krátkou metráž mi ale přišel možná až zbytečně natáhlý. Komedie také po chvíli začne ztrácet své kouzlo.

Zdlouhavé, nezajímavé a vesměs naprosto o ničem. Parta senilních blbců, co mají příliš volného času, se snaží za každou cenu vyřešit nevyřešitelné, a každá titerná spojitost mezi D.B. Cooperem a nějakým podezřelým je pro ně usvědčující důkaz. Podívejte se radši na youtube video, které ve svém komentáři zmiňuje už i JamesSi. Jeho autor ví miliokrát více o tom, jak vytvořit pořádný mysteriózní dokument.

Překvapivě poměrně zdařilý počin, který se sice neobešel bez logických mezer a žánrových klišé, ale působil pěkně celistvě díky svědomitému vyprávění plném symbolismu, dobrým hereckých výkonům a velmi opatrnému tlačení na pilu.

Parádní série, bez pochyb nejlepší co zatím Love, Death & Robots přineslo. Úvodní 4 epizody všechny suverénně figurují v Top 10 epizod seriálu a jediné lehké střely mimo terč jsou epizody 5 a 9.