dawnie

Viděla jsem mnohem víc než jen prázdný pozlátko. Sofia je pro mě vizionářka, její tvorba má nenapodobitelnou atmosféru, kterou jsou výrazně provoněný všechny její příběhy - a každej trochu jinak. Marie Antoinette je vizuální hostina a pověstnou třešničkou na dortu je tu osobitá hudba, která filmu dává bezprostřednost, dělá ho osobním a zbavuje ho historický prkennosti. Kirsten Dunst je úžasná, člověk má možnost nahlídnout do jejího nitra, porozumět její bezmoci a přihlížet hledání její vlastní identity během královskýho života vymezenýho nevyhnutelnýma okolnostma, jimž se nelze (nebo lze?) vzepřít. Sex, drugs and Versailles.

I když myslim, že chápu všechny ty nadšený ohlasy, tak mě to prostě nechytlo. Možná taky proto, že mi to nepřišlo moc objevný... co se týče motivů i zpracování. A postavy se chovaly šablonovitě. Jediný, co mě ke konci trochu dojalo, byl boj Billyho táty za to, aby si jeho syn splnil svůj neobvyklej sen - přestože ten jeho náhlej obrat byl pro mě taky těžko uvěřitelnej.

Nestydím se za to, že mě to baví. Všechny dějový linie jsou zajímavý a mezi hercema to funguje. Nechápu ty extrémní hodnocení, protože tohle je milej a příjemnej film. Možná kdyby měl jinej název a neměl by na sobě tuhle zavádějící nálepku, vypadalo by to tu s hvězdama úplně jinak. Tu čtvrtou přidávám na just.

Je to fakt zvláštní, jak některý filmy mají zdánlivě všechno, co potřebujou k tomu, aby byly skvělý... ale přesto to nefunguje. Rozpadá se to, je to okatý a na efekt, prostě jim to nevěřim. Ne po tom, co jsem se namlsala na Skins a Misfits.

O dost prvoplánovější a křečovitější snaha zkopírovat to, co tak krásně fungovalo v jedničce. I když něco funguje vždycky, třeba "rvačky" Cleaver vs. Darcy.

Debut jak má být. Tarantino je s tím jeho osobitým, ukecaným stylem plným louží krve takovej bonbónek, kterej si jednou za čas dopřeju. Má tak výraznou chuť, že se rychle přejí. V Reservoir Dogs je víc než v jeho ostatních filmech vidět i cítit krutej naturalismus, kterej mi zejména při Madsenovo tanečně-mučící scéně způsobil regulérní husí kůži. A k tomu ty tradiční diskuze o těch nejnedůležitějších detailech a všechny ty ostatní specialitky Tarantinovo provázanýho světa plnýho proklatě sympatickejch chlápků. Jak říkám, lahůdka.

Pro mě spousta nevyužitýho potenciálu. A jinýho, toho lacinýho a nablblýho, je zase použito až moc... A přitom je fakt cítit, že tenhle film má leckdy nakročeno tím správným směrem. Škoda, čekala jsem víc.

Justin Long!!!

Byla jsem překvapená, jak často jsem při Limitless byla překvapená. Během šílenejch nekonečnejch průjezdů kamery městem a Eddieho eskapád jsem byla jako v hypnóze, oči rozšířený z těch stále přibývajících, dosud netušenejch možností, který se přede mnou otevíraly. Což je asi přesně ten účinek, kterej tvůrci zamýšleli. Takže jo, já bych si taky šlehla NZT. Samozřejmě že jenom jednou.

,,Mám mnoho nepřátel, ale pavouk je nejhorší." Fakt nemůžu jinak. Viděla jsem to snad tisíckrát, když mi bylo 14, 15 a pustit si to s původním - neskutečně povedeným - dabingem po pár letech je pošušňání. Tolik hlášek pohromadě, to snad ani není možný. Bolí mě bránice a chci na Lipo Lipo!