Earl_23

Celé série Kmotra si moc cením. Na úvod musím přiznat, že mě několikrát rozladila roztěkanost děje a velké množství postav. Možná i proto si to chce najít klidných 580 minut ve svém životě, abyste mohli tento vrchol světové kinematografie ocenit. A možná se to ani na první zhlédnutí nepovede. Ale teď proč se mi všechny snímky tolik líbily: Díla z mafiánského prostředí mám rád, a není proto divu, že jsem Kmotra hltal po celou dobu (občas až příliš dlouhé) stopáže. Samotný děj je skvělý, což není nic nového, a filmy překvapivě nestaví jen na ději, ale především na atmosféře, kterou Kmotr vystihl skvěle. Servíruje tak k nám něco výjimečného s tak nezaměnitelnou atmosférou. Vzpomínám si, že jsem Pacina nikdy moc v lásce neměl, to samé by mohlo platit i pro Coppolu. A přiznávám se, že Kmotra jsem viděl až v roce 2011 (všechny díly). A jsem rád, že jsem si počkal. Dříve bych možná celou kvalitu snímků neocenil. Stejně tak jako herecké výkony, - Al Pacino (zejména na něj jsem hodně změnil názor), Marlon Brando, Robert de Niro, Soffia Coppola a další se jenom díky Kmotrovi zapsali mezi mé nejoblíbenější. A je to asi paradox, ale mě se nejspíše nejvíc líbil třetí, nejdiskutovanější díl. Poslední půlhodina je asi nejlepší z celé série a závěrečná scéna vůbec jedním z mých největší zážitků v kinematografii. Se slzou v oku jsem dokoukal poslední část a věřte mi, že to pro mne opravdu typické není.

Kdo by to byl řekl, že tento film vznikl v roce 1967? Já rozhodně ne. Cool Hand Luke je totiž zcela nadčasové dílo, které má v sobě opravdu výjimečnou myšlenku a poselství. A samozřejmě také Paula Newmana... netřeba asi dodávat, že zahrál skvěle a Oscara si rozhodně zasloužil. Obdržel jej aspoň Kennedy, kterého mám v tomto filmu také moc rád. Nezlomnost lidského ducha je tolik silné téma, a zde je vylíčeno natolik - dovolím si použit výraz pro tento kultovní film - frajersky, že skutečně nemám co dodat. U tohoto filmu jsou to právě ty chvíle, kdy si připomínáme, kým jsme. O nějaké tři dekády později sice toto vězeňské (nebo chcete-li spíše vězeňsko-pracovní) drama překonal Shawshank, ale to výsledné hodnocení ani trochu neubírá. Stejně to byl frajer! Nemít na to... to je ta největší frajeřina.

Dlouho jsem odolával filmu, který je diváky zařazen v žebříčku nejlepších snímků všech dob na prvním místě. Nyní budu ještě dlouho odolávat plnohodnotnému komentáři, takže si dovolím uvést alespoň pár zajímavých myšlenek, které nekorunovaný král všech filmů přinesl: - Pracuj na svém životě nebo na své smrti. - Naděje je dobrá věc. Možná ta úplně nejlepší. A žádná dobrá věc nikdy neumírá. - Musím si připomínat, že někteří ptáci nepatří do klece. Jejich pírka jsou příliš jasná. A když odletí do daleka, ta vaše část, která věděla, že byl hřích je zavřít, se rozveselí. Ale stejně to místo, ve kterém žijete je potom mnohem prázdnější a jednotvárnější. - Na hudbě je nejkrásnější to, že ti nemohou vzít

Přišel z nenadání, přišel odnikud... ehm, vlastně z Francie. Přesto už při první scéně, kdy Omar šlape na pedál sportovnímu Maserati za doprovodu hudby Ludovica Einaudi, je jasné, že se nejedná o ledajaký film. Francouzi totiž zabrnkali na humornou a dramatickou notu tak jako možná nikdo před nimi. Intouchables je famózní komedií, která svým humorem nahrne divákovi slzy do očí, a zároveň jde i o výborné drama, jež u někoho splní možná stejnou úlohu jako právě komediální vrstva. Například když se Omar (Driss) směje na opeře, to skutečně nemá chybu :). Ale to je jen jeden střípek z této dokonalé skládačky, která mne naprosto nadchla a nenechala klidným. Skutečný film o přátelství, (černém) humoru a ohromném pozitivismu vnukne divákovi myšlenku (nebo alespoň mne ano), proč se může hodnotit jenom pěti hvězdičkami. To jenom podtrhuje režie - opravdu množství skvělých, nevšedních záběrů. A co se týče herců... zbytečné chválit duo Sy - Cluzet, už to jistě udělali jiní přede mnou. K tomu si ještě přidejte již zmiňovanou hudbu a máme tu skutečně dokonalý filmový zážitek!

Pamatuji si na pocity, jaké jsem po prvním zhlédnutí tohoto filmu měl. Pro mě je prostě Warrior naprosto výjimečným filmovým zážitkem, dosud toho ve mně žádný snímek nezanechal tolik a nerozpoutal takovou vlnu emocí. Ono tak nějak jsem to tušil už po prvních pěti minutách, že mám co dočinění s nevšedním počinem. Nechal jsem se unést postavami, dějem, který postupně gradoval do velkého finále, a takovou zvláštní, nepopsatelnou atmosférou. Musím vychválit naprosto famózního Toma Hardyho (už jsem jeho poctivý fanda :), Nolteho a také režiséra O'Connora. Můžete mít přesto k filmu celou řadu výtek, můžete ho považovat za americkou pohádku, ale já, jako prostý divák, jsem se prostě nestačil divit a zážitky vstřebávám ještě dlouho poté. Today you were far away and I didn't ask you why what could I say... - a ono to vlastně ani za poslechu písně "About Today" ani nejde. It's ok Tommy... Naprosto nepřekonatelné finále a ten nejkrásnější dárek pro filmového fandu. A na závěr jeden komentář z youtube.com k závěrečné scéně: Warrior...Making grown men cry since 2011.

K řadě filmů jsem četl přirovnání, že to je "epos". Ale dosud jsem žádný mnou viděný film takto nebral. Až doteď. Je pravda, že Interstellar si o něco takového říkal už před premiérou, ale že to bude až takový epos, jsem vážně nečekal. Pořád to nemůžu vstřebat, pořád si říkám jak geniální scénaristé ti Nolanové jsou. Na Interstellaru je vidno, že si Chris splnil dlouhý cíl a jistě i sen na výbornou. Na rozdíl od jeho předchozích filmů Inter nikam nechvátá, plyne pomalu, aby ukázal všechny vesmírné scény v plné kráse, které mě uchvátily. Nolan citoval Kubricka, vytvořil ony nehlučné dechberoucí scény, které ve sci-fi filmech prostě chybí. Jestliže o Inceptionu jsem kdysi napsal, že jde o dokonalé dílo, pak Interstellar posunul laťku ještě výše. Člověk by řekl, že film bude nabitý CGI a on Nolan zase ukázal (byť tentokrát na plátno uvedl úplně jiný film než v předešlých případech), že i ve vesmírném sci-fi jde tyto prvky omezit, snad možná proto aby snímek byl ještě uvěřitelnější. A nejde jenom o režisérskou práci, co mě uchvátilo. Interstellar ukazuje, že největší tajemství jsou často skryta za stránkami knih... že pokud v něčem je člověk nicotný, jde o čas. Zvlášť pokud se dá smrštit nebo natáhnout. Jako divák jsem si přál ho nejednou smrštit, abych si to celé vychutnal ještě jednou a znovu se promítl odpovědi na otázky. Všechny otázky. A přináší nejednu úchvatnou pointu. Jen jedna veličina překoná prostor, čas a gravitaci... jenom jedna jde napříč těmi všemi. Proto jsem rád, že jsem film viděl v té nejúžasnější společnosti. A nechal jsem se unést za horizont událostí, kam prostě tenhle snímek diváka vezme. Nolan je prostě jinde... A Matthew jakbysmet. A shrnuto do jednoho slova: EPOCHÁLNÍ.

Nebezpečný film. Nebezpečný pro divákův úsudek, pro rváče a lidi znechucené společností, no a hlavně taky pro lidi, kteří by k Fight Clubu rádi napsali nějaký ten komentář. Je poměrně obtížné shrnout tento drzý a zároveň vynikající snímek. Fincher musel být při natáčení v pořádně dobrém rozpoložení, protože tohle má zatraceně styl! Já jsem odolal veškerým popisům a komentářům k filmu a pustil jsem si jej takříkajíc "na blind". S očekáváním sportovního snímku s pouličními bitkami jsem hodně rychle vystřízlivěl a začal se pomalu prokousávat do opravdu náročného snímku. V jisté (jistých) fázi filmu trošku šok, co si budeme povídat. Je to prostě jeden z těch filmů, o kterých přemýšlím ještě hodně dlouho po skončení titulků... Ruku na srdce, kdo z nás někdy měl podobné anarchistické myšlenky, chtěl se odvrátit od stávající společnosti, být něčím lepším?... Mimochodem, už jsem psal, že tenhle film je "nebezpečný"? ;)... Ne, teď vážněji: Výborný Fincher a Norton, Helena mi bohužel trochu nesedla, ale to je jen malá vada na kráse. Tahle satira má prostě styl! Finále má prostě styl! Ou, komentář radši končím, protože se zase nabízí otázka Where is my mind?

Merci beaucoup pour votre...vytrvalost na cestě k vítězství Stanley Cupu. Tato věta, poděkování manažera Habs svým svěřencům za vítěství Stanley Cupu ve francouzštině, zcela vystihuje celý film, protože je pro mě tak silným zážitkem, jako je celý snímek The Rocket. Maurice Richard se za celou svojí kariéru snažil změnit mnohé, ukázat všem, co je na hokeji krásné a jak se má hrát - tak čestně, s vášní a zápalem, bez rozdílu národnosti. A Charles Binamé to dokázala - zachytil život legendy v brilantním světle a předal nám, obyčejným divákům a fanouškům hokeje, alespoň trochu té hokejové krásy, jíž "Raketa" po celou svojí kariéru rozdávala slavné kanadsko-americké soutěži. Pokud celý život tuto hru s černou pryžovou věcičkou zbožňujete a obdivujete, přejete si alespoň vzdáleně nakouknout do historie NHL, životopisné drama z kolébky hokeje je přesně pro vás. Na plátna kin se totiž dostal, leč musím přiznat že pro mě velmi potichu a znenadání, nejlepší film o hokeji, jenž jsem hltal doslova od první vteřiny až do závěrečných titulků. Skvělý příběh a režii ještě doplňuje Roy Dupuis v hlavní roli. Třešničkou na dortu jsou Viny Lecavalier a Sean Avery.

Snímky režiséra Davida Finchera patří k bezpochyby těm nejzajímavějším. Já si nejvíce užil Sedm, protože tolik úžasné atmosféry hned každý film nemá. Osobně neznám lepší krimi - vraždy jsou otřesné, vrah "geniální" a vyšetřovatelé tvoří skvělou a charismatickou dvojici (ono také co jiného od Freemana a Pitta čekat, že :). Vzpomínám si, že když jsem film viděl poprvé, posledních 15 minut jsem skoro nedýchal. Vysoké hodnocení je zcela zasloužené. Zážitek, na který se nezapomíná!

Možná jsem čekal větší akční nářez s rychlejším spádem, ale výsledek zapůsobil snad ještě lépe. Nicolas Winding Refn mě donutil přemýšlet nad tím, kam až zasahuje filmařská genialita. Drive je totiž tak trochu "uměleckou záležitostí". Výtahová scéna je toho ostatně jasný důkazem. Ryan Gosling v hlavní roli splňuje účel tichého, ale zároveň vypočítavého a charismatického Řidiče na výbornou - závěrečná scéna ve mně vzbudila nefalšovanou radost. Drive je zkrátka film s hutnou atmosférou o... něco mezi novodobým superhrdinou, agentem a bezchybným závodníkem. Pro mě velké překvapení, po jehož zhlédnutí jsem byl navýsot spokojený. A co se hudby týče - tento styl neposlouchám, přesto mě dostal na plné čáře. Úžasný soundrack, který si ve volných chvílích rád pouštím.