Enterprise

Kdykoliv vidím tento film, vybaví se mi jediná myšlenka - kde by byl svět bez Frenka Drebina. První díl trilogie Bláznivá střela (i jeho druhé pokračování) je naprosto odzbrojující parodií a zároveň etalonem, podle kterého posuzují všechny novější parodie, a přiznejme si, že pro většinu z nich to srovnání nedopadne (a ani nemůže dopadnout) dobře. Naprosto nekomplikovaná dějová linie umožňuje člověku vychutnat si postupně navazující scénky, které nejsou nijak skečovité a nápaditě zapadají do dějového schématu filmu. Ve filmu se pořád něco děje a někdy ani není možné pochytit všechny gagy, které se ději na pozadí hlavního děje. Třešničkou na dortu je pro mě procítěný zpěv americké hymny v podání „zasloužilého umělce“ Enrica Palazza. Kdybych byl akademický umělec (jako že nejsem), postavil bych Leslie Nielsenovi sochu v nadživotní velikosti. Film sice není lékem na nesmrtelnosti, ale rozhodně nejúčinnějším lékem proti blbé náladě. Pro mne jednoznačně TOP 10.

Takovou bezbolestnou bych chtěl mít taky doma. Rozhodně bych ji otestoval proti bláznům, kteří se rozhodli hrát včera o půlnoci před barákem fotbal. Predátor je jinak i po dvaceti letech stále dokonalý film. Přes všechny ty hromady mrtvol a vystříleného střelného prachu, je to film především o přátelství a schopnosti obětovat se jeden pro druhého, stejně jako film o bolestném poznání, že každý z nás je jen figurkou v šachové partii mocných.

Kdo tohle neviděl, jako by nikdy nežil. Ještě když jsem byl školou povinný, pouštěl jsem si tenhle film na videu snad každý měsíc a kdykoliv jej dnes vidím v televizní nabídce, vím na co se budu večer dívat. Samozřejmě s odstupem dvaceti let by se daly vytknout určité věci, ale čert je vem, tohle je prostě klasika. Johne, Johne, do jakých sraček ses to dostal ...

Jean-Paul Belmondovi asi nejvíce vyhovovali dvojrole diametrálně odlišných charakterů, které mu v kombinací s výborným scénářem nabízeli neomezený prostor pro vyblbnutí se před kamerou. Zvíře považuji za vrchol francouzské komediální tvorby 70. let, po které to šlo s francouzskou komedií bohužel už jenom směrem dolů. Spousta zcén je naprosto nezapomenutelná, ať už ukázka savany v ohni, hraní mentálně postiženého, odcházení bez skandálů, opakovaná scénka "ještě jsem nevykouřil svou poslední cigaretu". I když Zvíře je na první pohled jedna velká one man show, Bebelovi výborně sekunduje další osvědčení komediální herci (Julien Guiomar, Aldo Maccione a Charles Gérard) a okouzlující Raquel Welch. Existuje opravdu velmi málo filmu, ze kterých by vyzařovalo tolik pozitivní energie.