crozet

Brutální dialogické drama, unikátní režie a většina herců (Steve Buscemi, Harvey Keitel, Chris Penn); předznamenání nového filmového žánru. Na debut je to neuvěřitelné.

K této disciplíně jsem byl doveden, tedy jsem NUCEN se s ní konfrontovat. Kolikátý že je tohle díl? Pátý, čtvrtý..? Nevím. Každopádně pozoruji na sobě, že jsem celý žánr, ať chci nebo ne, pasívně nakonec přijal. Nejsem žádný znalec celého tohoto kultu, ale jako vzdálený a nezaujatý pozorovatel mohu říct, že herecké výkony mají s postupem let rostoucí úroveň (nepočítám-li pana Jima Broadbenta - ti "noví učitelé" v rámci všech jednotlivých dílů jsou zpravidla nějako herecky nedůvěryhodní... a herce Brumbála, jehož diagnóza je díl od dílu pokročilejší). A vůbec ti hrdinové se člověku s postupem času nakonec zdají i symptatičtí. Velký problém však spatřuju ve stopáži - film je jednoduše k neukoukání a z kina si neodnesete ucelený DOJEM a jasný přehled.. S příhledem na klipovitou formu expresívních sekvencí a přestávku mezi dvěma částmi je to asi pochopitelné, jako omluva ale nevystačí.

Scénář a idea nudně americké.. Ale byl jsem okouzlen výpravou a záběry, které POCTIVĚ reprezentují žánr "válečný film" (jev poněkud netypický). Kupodivu film byl více než ke sledování, přestože v TV a po zvukové konverzi!

Harvey Keitel v dramatické roli šité na míru (žádná soudobá paušalizace jeho hereckého potenciálu - viz Pulp Fiction, Smoke aj.). Diváku příjemná katarze v závěru kapku americká, nicméně na prvotinu vyloženě profesorský počin.

Pečlivé, přímo německy důkladné + podobně německy expresívní; výborně zrežírované, zahrané a snímané. Bylo mi však kapku smutno..

Film je to samozřejmě úplně tupý a špatný. Ale z hlediska historie se jedná o typický žánr, který prostě v dějinách filmu své místo a roli, bez ohledu na jeho dnešní hodnocení, sehrává. Sporadické dialogy o holých větách, explicitní dobro a zlo, akční scénky... - ano, i tohle období "šmouh" z videa (toho fetiše z doby těsně před pádem komunismu) se simultánním pseudopřekladem, nás potkalo a už ho neodpářeme, protože i tohle jsme prostě my.

Václav Moravec jako pravděpodobně nejschopnější manažer a moderátor příslušného TV formátu a mlíkař.

Uvědomit si a přijmout, že je obecně dobré nechat se poučit člověkem, který se ve svém oboru spolehlivě vyzná, mi trvalo do dospělosti (děkuji, že jsem se vůbec dočkal). Navíc Pohlreichova mentální převaha nad naprostou většinou osob, které mu kdy zkřížily cestu, resp. nad většinou našich bližních všeobecně (srov. např. s politickou nebo kteroukoli jinou reprezentací), je poněkud zjevná a nesporná.

Návrat bohů žánru. Skoro každý záběr, scéna, dialog (a vůbec zpracování příběhu jako celek) jsou precizní a geniální. Naturalismus, až hrůza, kdy v krutém triadickém střetu člověka (Brolin), mentora (Jones) a ďábla (Bardem) vítězí třetí jmenovaný, v závěru bez katarze.

Hloupý a jednoduchý scénář, nemluvě o zcela nepochopitelném záměru dramaturgie ČT zahrnovat takový kousek do vysílání v neděli, 20:00 (tento fakt totiž bohužel velmi pravděpodobně spadá i do znalosti tvůrců). Nedovedu si představit psychologicky nevhodnější rozbourání posledních zbytečků bláhové domněnky, že víkend ještě nekončí a od brutality dalšího pracovního týdne člověka dělí ještě JEDEN VOLNÝ VEČER... Jinak pokud bych chtěl být spravedlivý, pochválím vedení herců a zvláště je samotné, kteří na sobě nechávají znát poctivý a výrazově jasný divadelní původ.