Aluska88

Edward Norton je ve formě, a coby Neuvěřitelný Hluk (ne, není to překlep:) se skrývá před zraky veřejnosti. Nebezpečný sobě i jiným se ukrývá v anonymitě kdesi v Brazílii, kde našel útočiště v oblasti, kde žije hlava na hlavě. Jenže vláda nikdy nespí, zvláště, když se k ní připojí záporák Tim Roth. Z něhož se později stane Abomination. A oba nepřemožitelní obři tak budou stát proti sobě tváří v tvář ve velkolepém souboji, který vyzní snad možná i trochu béčkově:) Taková nenáročná, v pohodě podívaná, řekla bych.

Klasický příběh coming outu, který je výborně natočen, má krásné prostředí slunné Kalifornie, ale... Hlavní hrdina, jehož ztvárnil Trevor Wright mi nebyl vůbec sympatický, spíše mi byl nepříjemný, nejspíš to byl záměr, ale prostě se mi nelíbil. Hezký chlapec je, což o to, ale ten jeho charakter ani za mák. Brad Rowe a jeho Shaun byl povahově už mnohem milejší, připomínal mi Guye Pearce. Ale hlavním neduhem pro mě bylo, že jsem mezi nimi nějak vůbec necítila tu potřebnou chemii, to napětí, celé to bylo takové nijaké, mdlé, nemastné-neslané. Když jejich vztahovou chemii a to jiskření porovnám s jinými páry z různých gay filmů, připadalo mi to jako oheň a voda. Nejsympatičtější mi byl asi malý Cody a zcela to na celé čáře vyhrál Ross Thomas, coby Zachův kámoš Gabe. Líbila se mi scéna s ním a Zachem v kavárně, kde si povídají, i jen z této malé chvíle jsem měla dojem silnějšího náboje, než z většiny scén mezi Zachem a Shaunem. Ale jak vidím z hodnocení, tak většina je poměrně spokojena, takže já jsem asi výjimka:) Těžko to takto hodnotit a *** se mi nechce dávat, jen kvůli nesympatiím, když celkově je film povedený.

V roce 2008 Andres Muschietti vytvořil krátký snímek s názvem Mamá, jímž představil hororovým fanouškům novou formu děsu, která Vás dokáže vyděsit a polapit do svých sítí během několika málo minut. Toto celovečerní zpracování rozhodně nedělá své krátké prvotině ostudu, ale přece jen... Navzdory výborné atmosféře i vizuálu, zajímavému příběhu, i hereckému obsazení jsem měla pocit, že tomu něco chybělo. Z herců vyniká Jessica Chastain, kterou sice nijak nemusím, ale coby drsná rocková zpěvačka, s černými vlasy, tetováním a černýma linkama se mi líbila. Z dvojice malých holčiček předvádí úžasný výkon zejména Isabelle Nélisse coby Lily. Hudba mi občas připomínala Faunův labyrint a Harryho Pottera. Naprosto úžasná je pak sekvence, kde se dozvíme, co vlastně Edith Brennan/Mama se svým dítětem provedla. Ten vizuál je dokonalý. Takže Mama rozhodně nezklamala, jen jí chybělo něco z toho, z čeho mě v krátkém snímku polévala hrůza. Ale možná že to všechno, co parádně fungovalo na malém prostoru, nemůže přesně stejně tak fungovat na prostoru celovečerní stopáže.

Poctivá žánrovka, která dělá jak čest současnému hororu, tak zároveň úspěšně bere diváky na nostalgickou cestu časem, do 80. let. Přináší komorní, psychologický horor, který vyniká postupně rostoucím napětím, výbornou atmosférou a prostředím velkého, tajemného baráku, v němž se může skrývat ledacos. Nabízí zážitek pro ty, kdo dokáží ocenit nenásilně a spíše pomalu vystavěný příběh, který není postaven pouze na brutální řežbě a prvoplánovém násilí. Jocelin Donahue v roli mladé studentky je skvělá a typově do své postavy parádně pasovala. Tom Noonan není širokému publiku zřejmě vůbec znám, já si ho však pamatuji z krátkometrážního snímku na motivy Kingovy povídky "Prst", kde exceloval. I zde je výborný. Parádní jsou úvodní titulky. Ten velký, temný barák s mnoha místnostmi mi docela připomínal Normanův dům na kopci a jenom jsem si představovala, jestli se za nějakými dveřmi nenachází také nějaká paní Batesová:)

** a půl. Eli Roth vezme tři maníky, posadí je na vlak Českých drah a poté je vysadí v nějaké díře, která se má ve filmu nacházet, jakože na Slovensku. Hned při příchodu do ubytovacího zařízení je přivítá Jules Winfield se svým monologem k Brettovi. Předtím si samozřejmě nejdřív ukousl hambáče od Big Kahuna Burger a spláchl to Brettovým chutným nápojem, to však již nevidíme:) Takže, hošánci se pohodlně ubytují, zjistí, jak měkké mají matračky a poté se vydají do sauny, kde už na ně čekají polonahé ukázkové české kočky, v čele s Barborou Nedeljákovou. V klubu si dokonce poslechnou nesmrtelné hity od Michala Davida, Mira Žbirky a Teamu. To už jim ale začne docházet, že se tady děje něco divného. Myslím, že film by si zasloužil i vyšší hodnocení. Až na tu úvodní zhruba půlhodinku ve stylu Prciček, kdy se hoši rozhodnou vyrazit na okružní p*chačku po Evropě, je Hostel poměrně kvalitním kouskem. Když se akce konečně rozjede, tak má děj patřičný spád, brutalita bere otěže do rukou a mučí se jako "o život." A závěrečná dvacetiminutovka vážně stojí za to.

Begotten je ideálním filmem, kterým by Vás slogan "Megafilm, v sobotu večer... na NOVĚ!" lákal k obrazovkám:) Velmi těžko hodnotitelný film. Úvodní scéna slibuje bizarní a morbidní podívanou a nezapomenutelný zážitek. Přišlo mi však, že právě tato scéna je tím největším vrcholem filmu. Následující děj je seskládán z několika stejných, stále dokola se opakujících výjevů. To může po chvíli docela začít nudit. A po nějaké době už mě tak nějak úplně přestalo bavit to vůbec sledovat. Nevím, co to všechno mělo představovat, nebo, co jsem v tom měla vidět. A do toho furt ti cvrčci:) Hudba je ale nádherně depresivní. Nějaké poselství Begotten zcela jistě má, já od toho však čekala mnohem více. Zatím nejlepší experimentální horor, jaký jsem zhlédla, je kanadský Subconscious Cruelty.

"Underground Horrors" v sobě skrývají velký potenciál a dost možná i jeho neprobádané možnosti. Australský The Tunnel byl značně atmosférickým a děsivým přídavkem do žánru. Beneath přináší formu hrůzy a napětí z jiných koutů podzemích "subjektů." Nejednomu se jistě vybaví Pád to tmy. Skupinka lidí je zavalena v dolech. Klaustrofobické prostředí funguje znamenitě, vzduchu ubývá, jedovatého plynu přibývá, narůstá panika, chaos, dostavují se děsivé halucinace, a kdo ví, co všechno se může skrývat v neprobádaných tunelech a zákoutích, kde desetiletí nevkročila ani noha...?

Řekla bych, že existují tři skupiny diváků, co se týče vztahu k "Found Footage" hororům. Těm, kterým už tato nekonečná záplava filmů leze krkem a odmítají uznat byť sebemenší kvality jakéhokoliv dalšího díla natočeného tímto stylem. Pak ti, kterým tak nějak nevadí, se na tyto filmy dívat, ale už jim nedokáží přinést nic nového a fungují na stále stejném principu stále dokola. A pak ti, kteří i přesto, že vnímají fakt z předchozího bodu, zbystří téměř pokaždé, když se objeví ve světě filmu nový titul, v němž figuruje "keyword" "Hand Cam" či "Found Footage." Do poslední skupiny patřím já. Co na tom, že jsou tyto filmy už stokrát omleté a fungují stále stejně, mě to pořád bere:) A Alien Abduction mají i patřičnou dávku kvality a dobře fungující atmosféry.

Snímek, jemuž dominují nádherné, zasněžené hory s nebesky modrou oblohou a příběh bratra a sestry. Jejich charaktery jsou jen lehce načrtnuty, nejdou nijak extra do hloubky, spíše je představují jako obyčejnou dívku a jejího mladšího brášku. V průběhu sledování jsem uvažovala nad tím, jaký vztah k sobě vlastně ti dva mají a jestli nám náhodou nezůstalo něco ukryto. Odkrytí pravdy je přichystáno až v závěru. Nemůžu říct, že by mě nějak šokovala, či snad překvapila. Možná mi přišla natolik věrohodná a dokonale zapadající do celého příběhu, že mi to připadalo vlastně jako docela pravděpodobné vyústění. Z obsazení mě zaujal Kacey Mottet Klein, jeho výkon je úžasně přirozený a v určitých pasážích také silný a role Martina Compstona je také velmi sympatická. Nádherná hudba Johna Parishe je rovněž klenotem.

No, kdo by nechtěl za průvodce po temných zákoutí zchátralého hradu Karla Kopfrkingla?:) Hrůša to na nás opět valí mistrovsky a opět si zase vystačí se svým úžasným hlasem, minimálními gesty i mimikou. Hororově laděné podobenství s tísnivou atmosférou a excelující hereckou špičkou.