IviDvo

První část filmu, která nás vnáší do výcviku námořní pěchoty je skvělá. V podstatě není o ničem jiném než o řvoucím a terorizujícím seržantovi, který vojáky dostává na pokraj fyzických i psychických sil. Tato část filmu Vás nenechá vydechnout... tady se prostě maká a bez dovolení si nemůžete ani usmrknout. Mezi vojáky pak máme vojína Pyla, který ačkoli dost nestíhá a zaostává, má můj obdiv, protože v tomhle výcviku bych odpadla po dvou hodinách a to si ještě fandím. Nicméně to po psychické stránce nezvládne... ten jeho prázdný maniacký výraz mě bude dlouho pronásledovat. Jen škoda, že vyvrcholení této zápletky nenabralo větší obrátky. Možná by to bylo skvělé téma pro další film. Druhá část pak trochu zvolní a lehce nudí, ale jakmile se dostaneme do boje, je to opět velmi dobrá podívaná. Jediná zvláštní věc - film má necelé dvě hodiny, a ačkoli jsem neměla pocit, že by se nějak dlouze táhnul (narozdíl od Vesmírné odysey, kde tempo je pomalejší)... pocitově měl tak 3 hodiny... ale nevadí, líbil se mi i tak.

Tuším, že jsem tento film poprvé viděla v televizi jako patnáctiletá, a jak se na tento sentimentální věk patří, řádně jsem jej obrečela. Druhý den nato, jsem soundtrack už měla v MP3 a následoval snad půlrok, kdy jsem neposlouchala nic jiného. Po necelých patnácti letech, kdy jsem jednou tolik starší, jsem měla možnost Moulin Rouge vidět na velkém plátně v rámci muzikálového balíčku na LFŠ 2018. Moje láska k tomuto filmu je zjevně nehynoucí, protože i přes to, že jsem ho viděla snad padesátkrát, bavila jsem se víc než kdy dřív. Atmosféra v sále byla úžasná a bylo jasné, že jsem obklopena podobně smýšlejícími fanoušky. Důkazem byl potlesk diváků po scéně "Like a Virgin". Dalším úžasným momentem byla chvíle, kdy i do té doby naivně zaslepenému vévodovi dojde, že se Christian a Satine milují, a mnoho lidí v sále v tu chvíli vydechlo zděšením a já si říkala... jsou tu takoví šťastlivci, kteří film ještě neviděli a trochu jsem jim záviděla. Maximálně jsem si užila tuhle barevnou, kýčovitou a pompézní jízdu, hltala jsem každý moment, zpívala si v hlavě každou písničku, podupovala si nohou do každého rytmu, nasmála se při těch bláznivých scénách a uronila slzu při písni "Your Song" kdy v prvních vteřinách Christianova skvělého zpěvu Satine konečně sklapne a noční Paříž se rázem celá rozsvítí. Co vychválit víc? Dokonalý mix písní, výborně zazpívaných? Skvělé herecké výkony, které dojmou, ale i pobaví? Skvělé taneční choreografie? Kostýmy a scénografii? Kéž bych ještě mohla zvednout hodnocení, protože Moulin Rouge je ve všech směrech dokonalý a spektakulární a já se nemůžu dočkat až si film znovu pustím.

Asi jeden z vizuálně i obsahově nejpoutavějších dokumentů, co jsem zatím měla možnost vidět. Tvoří ho perfektně a kontrastně poskládané záběry mas lidí a netknuté přírody, doplněné o intimní medailonky jedinců, kteří se s námi podělili o střípky svých životů a o své pohledy na svět. Ten kontrast krásně podtrhuje to, že každý člověk má svůj příběh, ale také to, že se od sebe v podstatě zas tolik nelišíme. Nezáleží na zemi ve které žijeme, na barvě pleti, na pohlaví nebo na věku, všichni si dříve nebo později klademe stejné nejzákladnější otázky. Pro každého sice může láska, bohatství, rodina, čas, smysl života a smrt představovat něco jiného, ale nakonec jsme všichni příslušníky stejného druhu: jsme lidské bytosti, které čeká stejný osud. Ta cesta se pak může diametrálně lišit. Někdo má život veselejší, někdo naplněný bolestí, někdo žije v chudobě, někdo o život bojuje každý den, někdo pak zas žije v přepychu... a to zas způsobuje, že jsme každý jiný... Až mě někdy bude trápit nějaká blbost nebo mě přepadne nějaký chmur, pokusím si vzpomenout na lidi, kterým ke štěstí stačí to, že ten den mají co jíst a kde spát... Je to tedy dokument plný kontrastů, který nás nutí se trochu zamyslet, a takové mám ráda.

Jedna z nejlepších konverzaček, které jsem viděla... bezesporu originální a dosti aktuální, vtipná, zároveň smutná a trochu... nebo dokonce možná silně deprimující. Závěr filmu pak všemu co se při té večeři událo dodává převratný rozměr - eccellente!

Mé první setkání s Lynchem a docela oříšek... Člověk čeká nějaké rozuzlení a v posledních třiceti minutách přijde něco uplně jiného, co Vám hlavu zamotá ještě víc... Ve vzteku z absence rozuzlení a totálního nepochopení jsem se vydala na Google, abych našla nějaké vysvětlení... a když se dostavilo to ahááááááá, tak jsem usoudila, že ten film je vlastně hodně dobrý :D Jenom teda velký obdiv patří těm, kteří to pochopili :D (Vážně někdo takový je? Jestli ano, čekám vzkaz :D) Naomi je tu úžasná a ta zvláštní temná a mysteriózní atmosféra má hodně do sebe. Většinou u takových filmů mám potřebu si je pustit znovu, aby mi to celé do sebe zapadlo... zde však váhám, protože je celkem dlouhý a vlastně i docela ponurý a těžký... prostě oříšek. Každopádně jsem ale ráda, že jsem ho viděla.

Zrovna nedávno jsem si říkala, že jsem už dlouho neviděla dobrou komedii, a ejhle... pak jsem narazila na tenhle skvost. I přesto, že je to film už pár let starý, tak v tuto chvíli, v celém tom návalu plytkých laciných rádoby komedií, které z diváka tlačí smích na sílu, tohle byl naprosto fantastický, svěží a neotřelý humor - co pět minut jsem se od srdce zasmála. Oba hlavní herci mě neskutečně bavili a moc se mi k sobě hodili.

Ještě několik dní po shlédnutí seriálu na tento příběh musím myslet, a když si na něj vzpomenu, zaplaví mě tíživý pocit bezmoci a smutku. Jak by jen jeden jediný čin, nebo dvě slova mohli něco změnit, něco zvrátit. Kdyby se jen k sobě lidi chovali lépe a dávali své city najevo - asi jsem naivní :) Také si myslím, že to nemuselo skončit tak jak to skončilo, ale kdo říká, že se vlastně nic tak hrozného nestalo a že nebyl důvod, buďto se sám nikdy nestal obětí šikany, nikdy se mu nikdo neposmíval, nebo prostě jenom není dostatečně empatický. Vždyť jsou dospívající tak zranitelní. S každým dílem se stupňují emoce a samotná závažnost příběhů, které slyšíme z kazet. Mě tento seriál bavil a hodně se mnou pohnul. Zásluhu na tom má samozřejmě samotný příběh, ale hlavně i herecké výkony a prvotřídní soundtrack. Dylan Minnette mě příjemně překvapil, vždy mi připomínal svého hereckého kolegu Logana Lermana, kterého jsem vždy považovala za lepšího herce, ale musím říct, že si mě Dylan jako Clay získal... pro někoho může působit nelogicky to, že si neposlechl kazety za jednu noc... s tím i souhlasím, ale sama si dokážu představit, že bych se do toho nehrnula ze strachu co o sobě uslyším. Katherine Langford jakožto Hannah je pro mě další objev. Věřila jsem jí každou slzu a hrozně moc jí fandila... o to víc to vše pak člověku láme srdce. Skutečně povedený seriál, který, kdyby nebyl tak smutný, pustila bych si ho ještě jednou.

Já už se nechci seznamovat a už nikdy nepůjdu na rande :D Seznámíte se s takovým fešákem, který má slušnou a záslužnou práci a ono pak toto ? Hodně dobrá depka... Přitom nelze říct, že by scénář byl nějaký revoluční a že by herci zasluhovali oscara, i přes to, že jejich výkony byly hodně dobré... ale dýchne na Vás temnota a ten děsivý druh zvrácenosti sociopatického hlavního hrdiny, jehož klid a trpělivost jsou v některých situacích mrazivé, a jeho nevypočitatelnost Vám nedá vydechnout, protože čekáte na nějaký výbuch a na to, jak to vlastně skončí. Naprosto přesně vystihl náladu filmu "SILENTNAME", když napsal, že to není film, kde se neustále něco děje, ale film, který se postupně zarývá pod kůži a buduje atmosféru - lépe bych to nenapsala. Výborný Max Riemelt, kterého snad poprvé vidím jako záporáka... skvělá hudba dokreslující tu mrazivou a depresivní náladu. Celkově příjemné překvapení, které ve Vás vzbudí nepříjemné pocity.

Od dětství miluju předlohu, znám každou scénu nazpaměť, takže jsem poprvé na film koukala možná moc kriticky. Ve své podstatě tahle pohádka má vše co má originál, a ještě trochu víc. Začněme písničkami - Alan Menken vytvořil v roce 1991 hudební mistrovské dílo - jeho písničky jsou podmanivé a nesmrtelné. Při jejich poslechu mě vždy hřeje u srdce. A v roce 2017 přidává pár nových, které jsou opět melodické, lehce zapamatovatelné a které zachovávají duch písniček původních... Byly přidány i nové celkem povedené scény, díky kterým se o našich hlavních postavách dozvídáme trochu víc. Co se týče hereckého obsazení, z Dana Stevense jsem měla obrovskou radost, o svých hereckých kvalitách mě přesvědčil už dávno a Zvíře ztvárnil krásně. Navíc se výborně podařilo převést jeho skutečnou mimiku do finální zvířecí podoby... o vizuálních efektech ještě později. Emma na mě chvílema působila trochu prkenně, ale jinak to zvládla, včetně zpěvu, výborně. Nejlepší je pak snad Luke Evans, který se své animované předloze fyzicky i pěvecky podobá nejvíc a diváka prostě jeho hlody baví. Neskutečně se stydím, že jsem McGregora nepoznala, a to mám nejmíň tisíckrát naposlouchaný soundtrack z Moulin Rouge... ten francouzský přízvuk zvládl bravůrně. No a zbytek obsazení prostě perfektní, včetně McKellena, který bude vždy mou srdcovou záležitostí. Nakonec zmíním vizuál, který je kapitolou sám o sobě. V kině jsem litovala, že jsem sebou neměla brýle, abych si dost ostře užila ty nádherné efekty. Na scénu "Be our guest" jsem byla nejvíc zvědavá a předčila očekávání... co to tady budu rozepisovat, absolutně všechen vizuál byl prostě úžasný... od již zmíněného Zvířete, dále pak vesničky, po výzdobu hradu, Belliny ikonické šaty... všechno.

Docela originální a zábavný námět, ze světa vědy, který mě 2 třetiny filmu velmi bavil. Nechybí tomu ani vtip ani trocha té roztomilé romantiky, ale z toho konce jsem trochu rozpačitá - chápu, že to člověk musí brát s nadsázkou, ale asi jsem holt na takový konec zrovna neměla náladu. A přitom vlastně takový happyend - ať žijí tučňáci :)