Ivi06

Snad každému z nás muselo srdce zaplesat, když jsme se dověděli o tom, že bude zahraniční produkcí zfilmován jeden z velkých příběhů naší malé zemičky, navíc s takovým obsazením jako je Cillian Murphy, Toby Jones, ale i Jamie Dornan. Ti, kteří ho viděli i jinde než jen v 50-ti odstínech šedi totiž vědí, že zas tak špatný herec to není. Sean Ellis neměl zrovna lehký úkol a je přirozené, že české publikum bude film přísněji hodnotit. První polovina je trochu pomalejší a ve srovnání s tou druhou půlkou působí nevýrazně a je lehce zapomenutelná. Po cestě z projekce jsem si silou musela vybavovat, co se tam vlastně odehrávalo. Hraný český přízvuk mi kupodivu nevadil, velice rychle jsem si zvykla. Naopak by působilo divně, kdyby část herců mluvila britskou angličtinou a druhá část anglicky s českým přízvukem. Ale musím souhlasit s tím, co tu v komentářích již bylo řečeno - Gabčík s Kubišem skutečně působí jako kdyby ve své vlasti byli cizinci. Podle mého názoru bude příčina v okolním českém hereckém obsazení (Geislerová, Mihulová, Zach, Budař...). Pro nás jsou to známé české tváře, což si podvědomě uvědomujeme, a když je pak vidíme společně na plátně s Murphym a Dornanem, tito hlavní hrdinové působí jako cizí. Alespoň tak si to vysvětluji. Nevyhovovala mi naprosto neurčitá práce s časem - když Cillian řekne, že se na útok chystají již 4 měsíce, je to trochu šok... stejně jako zasnoubení Kubiše a Kovárníkové (pocitově spolu chodí tak dva dny ?). Nemluvě o druhé polovině filmu, kdy od atentátu po konečný souboj v kostele máte pocit, že mohly uběhnout maximálně 2 dny a ve skutečnosti to byly 3 týdny. Tím bych ale skončila s výtkami. Anthropoid, a zvlášť ta druhá polovina snímku, ve mně vzbudil různé emoce : od pýchy a obdivu přes hrůzu a smutek, ale dokonce i naději. I přes to, že víte jak to skončí, strašně doufáte v zázrak a v jiný konec příběhu, než ten jak ho známe. Je to skoro jako koukat na Titanic a doufat, že se nepotopí :) Po dlouhé době se mi tedy stalo, že jsem z kina odcházela zničená. Může za to samotný příběh ale také některé drsné scény, které jsem vůbec nečekala. Sean Ellis se s některými scénami totiž nepáral, což oceňuji, protože mnoho režisérů dnes točí velmi opatrně. Snímek je to pro mě, až na těch pár výtek velmi povedený a ráda na něj kouknu znovu. Doufám, že ho v zahraničí uvidí co nejvíce lidí... Je to příběh, který si zaslouží pozornost a který si zaslouží, aby se o něm vědělo a nezapomnělo.

Ti, co četli předlohu budou asi velmi zklamáni. Hon za "nepokladem" působí strašně jednoduše. Kniha je samozřejmě obsáhlejší co se týče objevování skrytých šifer a objasňování jejich podstaty. Stejně tak jde předloha mnohem víc do hloubky ve vykreslení postav - ve filmu potom tedy působí velmi kýčovitě to, že Langdona zachrání doktorka, která má náhodou podobné znalosti jako on a hned na všechno přijde jako on. To rozluštění šifer je skutečně velmi rychlé a celkově působí až podřadně, přitom právě to by mělo být hlavní esencí filmu, to přece diváky asi baví nejvíc. Zde Vám nezbývá nic jiného než kývnout a říct si - tak jo, když to říkáš. Na druhou stranu chápu, že se do filmu nemůže vejít všechno. Jako akčňák to není špatné, ale za jednu naprosto zbytečnou romantickou linii navíc a za ten konec, jdu o hvězdičku dolů. ČSFD projekce.

Poprvé jsem si ONCE pustila asi v roce 2012 a po půl hodině jsem to vypnula, protože mě to moc nebavilo. Dnes, skoro o 5 let později jsem se rozhodla tomu dát druhou šanci .... co to se mnou tenkrát sakra bylo, že jsem to nedokoukala? Málokdy narazím na snímek, který je tak milý, že z něho mám po celou dobu koukání úsměv na tváři. Soundtrack jsem už částečně znala a musím říct, že co píseň, to skvost. Melodie jsou hřejivé, jsou pohlazením po duši a texty písní píše sám život. Je to přesně druh hudby kterou mám ráda, takže se nemůžu dočkat, až si jí zítra pustím k práci. ONCE potvrzuje, že v jednoduchosti je krása.

Přemýšlím, jestli už jsem někdy viděla divnější film a ............... myslím, že ne. Tenhle zvláštní snímek o přátelství, lásce a konvencích asi nesedne úplně každému. Sama jsem dvě hodiny tápala nad tím, kolik udělím hvězdiček ... toho prdění na mě bylo asi moc :-) Co ale musím ocenit je, že po scéně Danielova holého prdícího zadku, jakožto pohonu pro parádní fičení na moři bych vůbec nepředpokládala, že by mě tu něco dokázalo dojmout. A přece, jízda autobusem a Mannyho navazování kontaktu se Sarah bylo moc hezké. Jinak oba herecké výkony byly velmi solidní. Je to snad poprvé co jsem viděla Paula Dana hrát někoho jiného než úchylného či slizkého záporáka, a je to pro mě příjemná změna. U Daniela jsem dobrý výkon očekávala... jako jediný z ústřední trojice bradavických učňů se mi ze své role kouzelníka vymanil již "Ženou v černém" a přestal pro mě být Harrym Potterem po posledním díle této ságy. Jeho mrtvolné výrazy jsou povedené, zvlášť pak výraz šťastné mrtvoly. Nakonec tedy i přes to, že film má spoustu hezkých momentů, nemohu dát víc jak 3 hvězdičky, protože ve mě zůstala spousta smíšených pocitů a protože to prostě bylo divný :-)

Takové filmy se dnes už prostě netočí. Mise je dokonalým dílem po všech stránkách. Příběh sám o sobě je velmi silný a podtrhují ho nádherné scenerie a kamera, úžasné herecké výkony a samozřejmě nezapomenutelná hudba. Snad jen Ennio Morricone dokáže složit melodii, která tak dokonale vykresluje zemské živly, přírodu a zároveň samotnou povahu člověka... Jeho hudba, stejně jako krajina Jižní Ameriky, je harmonická, mírumilovná, ale současně i nespoutaná a zrádná. Pod jejím zněním působí všechna ta konečná krutost zbytečně a absurdně. Neotálejte se shlédnutím tohoto snímku tak dlouho jako já, zklamání Vás určitě nečeká.

Nenechte se zmást milým a komickým začátkem, tohle rozhodně sranda nebude. Určitě bývá ve vztahu problematické, když jednomu z partnerů hrábne, a ten druhý se s tím snaží pracovat ... To ale nabere úplně jiný rozměr jakmile hrábne matce, která kvůli svému přesvědčení vážně ohrozí na zdraví vlastní dítě už během těhotenství a v jeho prvních měsících života ("protože matky vždy ví co je pro jejich dítě nejlepší"). No podle mě všeho moc škodí. Ke konci působí film díky kameře skoro až hororově, sociální systém v USA působí neskutečně a absurdně a Vás jenom zajímá jak tohle skončí - k mému překvapení, nečekaně. Hercům nemůžu vytknout nic, Alba Rohrwacher je děsivá tím, s jakým klidem a nenásilností hraje svou pomatenost a Adam Driver ... ten u mě stoupá s každou rolí.

Filmy ze školního prostředí patří mezi mé oblíbené a proto jsem se na Half Nelson těšila. Bohužel se však dostavilo velké zklamání. Příběh sám o sobě není ničím zvláštní a proto bych čekala alespoň větší vykreslenost postav. Já jsem však nedokázala uchopit jejich myšlenky ani emoce… nedokázala jsem se do hlavních hrdinů vcítit. I přes to, že Goslingův herecký výkon je jako vždy výborný, nezískal si mě. Z toho filmu na mě nešly žádné emoce a proto jsem ani já nic necítila, kromě velké nudy. Jediné co považuji za přínosné, je jiný úhel pohledu, ze kterého je film natočen. "Mezi zdmi", "Mezi řádky", "Nebezpečné myšlenky", "Oddělen", poukazují na problémy systémové, problémy kázně, rasismus, nevydařenou integraci ať už ve třídě nebo společnosti a také poukazují na těžký úděl učitelů, kteří se každý den setkávají s nezájmem a apatií ze strany studentů, a dříve nebo později si položí otázku, jestli jejich poslání má smysl. Half Nelson je jiný, kázeň není problém, žáci nejsou problémoví…problém má učitel. Snaží se ochránit žákyni před světem drog, ačkoli se sám nachází v rozjetém vlaku. To vůbec není špatný námět, ale podle mého názoru se jeho zpracování příliš nepovedlo.

La Cara Occulta má snad jednu jedinou chybu, a tou trailer. Závidím těm, kterým se povedlo film zhlédnout, aniž by byli přilákáni upoutávkou. Ta totiž vyzradí vše. Představte si, že v upoutávce na Šestý smysl prozradí, že Willis... Vy víte co... i tak to zůstane skvělý film, ale připraví Vás to o překvapení a trochu toho napětí. Nicméně námět filmu je originální a nevídaný. Chvílema se mi zdálo chování hlavních ženských postav trochu nelogické a nepravděpodobné, ale na hodnocení to nic nemění. Každopádně, za své počínání by hlavní hrdinka zasloužila pořádnou facku. Shrnula bych to rčením: kdo jinému jámu kopá...