closed.eye

Těžko slovy popsat úžasnej pocit dokonalé harmonie, kdy několik minut po shlédnutí podobně poetickýho filmu, jakým Postřižiny bezesporu jsou, čučím "do blba" a tupě se usmívám :-D. Člověku je sice jasná značná míra idealizace, ale dílko je natočeno natolik mile a vkusně, že je prakticky vyloučeno, aby divák posléze neměl dojem, že svět snad až tak zlej není :-).

Skutečně nevím, jestli dát "odpad!" nebo pět hvězdiček :-D. Našla jsem tady v komentářích odkaz, neodolala, klikla na něj a skutečně královsky se bavila! To je něco TAK zvráceně blbýho, TAK od základu nevkusnýho a trapnýho, že jsem prakticky celou dobu brečela smíchy :-D. Heja, heja, mám chut' se zas' bláznivě smát :-D.

Božíčku, to bylo unylééé... :-( Van Johnson podal myslím dost tristní výkon, jeho postava byla kožená, strašně nezajímavá, zbabělá a neurčitýho věku. Z Liz taky nejsem nijak zvlášt' nadšená, být hezká nestačí... Aspoň trochu za pozornost stála postavička Lizina tatínka, připomínal mi tak trochu knížete Schwarzenberga :-D. Zkrátka, jak už bylo řečeno, nenáročná telenovela z let padesátých, kdo má rád ufňukaný slabochy, bude spokojen...

Děj zbytečně rozvláčnej a oba hlavní představitele už jsem viděla v lepších filmech, člověk srovnává... Pozitivně vnímám poněkud tragikomický pojetí humoru v tomto filmu, mám ráda scény, kdy nevím, jestli se smát nebo brečet :-)...

Kdybych měla shrnout dojmy do jedinýho slova, tak mě jako první napadne "milé" :-). Asi budu vždycky nesnášet to jižanský lomení rukama, zuřivou gestikulaci a zbytečnou "uřvanost", ale je fakt, že už během první povídky jsem si, aleposň na chvilku, zvykla - nic jinýho mi ani nezbylo :-). Navíc, skvělý herecký výkony obou hlavních představitelů krásně strhnou, nenudila jsem se ani chvilku a musím ocenit opravdu roztomilej jemnej humor - obvzláště první a poslední povídky. Prostřední byla spíš tak trochu bajkou - zdánlivě banální příběh s klasickým ponaučením - že prachy kazí "karaktér" :-(:-)...

Já tohleto "každej má svý auto a každej chrápe s každým" kdysi v pubertě sledovala, ale už tenkrát z recesistickýho pohledu - že něco tak blbýho a nerealitsickýho, jakkoliv se to realisticky snaží tvářit, se často nevidí :-D. A hrozně mě štvalo, jak je Kelly hnusně tvarohová, byt' žije v končinách zalitých sluncem :-). Vzpomínám si ještě na vtipy, který frčely: "Brandone, rozvázala se mi tkanička!" "Uf, Dylane, to je síla... Pojd', půjdeme si o tom promluvit..."

Surrealistická lahůdka, nad kterou je možno filozofovat, ale já si spíš užívám pouhej fakt, že "všechno souvisí se vším a současně nic nesouvisí s ničím". Divokej zlej sen, halucinace... Nechala jsem to plynout bez větší snahy nad vším přemýšlet a užila jsem si... Skvělááá kamera, bezbřehá fantazie!

Film, kterej stačí vidět jednou, protože je po logické stránce nedotaženej - zmínka o nemožnosti získanýho autismu tu už padla, musím zmínit taky fakt, že mě rozčilovalo několik situací, který by tak, jako ve filmu, reálně určitě nedopadly, např. "Hlídej ji..." A kluk si okamžitě nasadí sluchátka a sedí zády - po jistých nepříjemných zkušenostech, kdy ví, že je potřeba malou OPRAVDU nespustit z očí ani na chvilku. Matka pro změnu přespí kdesi venku, já na jejím místě se přes noc nehnu od postele takovýho dítětě... Atd., atd... Herecký výkony až na výjimky průměrný, chvilkama to zachraňovala poměrně příjemná kamera a snivá hudba, "vývrtku" bych ráda viděla naživo :-). Zkrátka film, kterej nenadchne, ale asi ani neurazí...

Ve filmové historii jistě zásadní počin, kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak už sama gigantická (a nutno dodat, že vydařená) výprava mu titul milníku zajišt'uje, ale kua, i milník přece může mít kratší stopáž než tři hodiny! :-D Čili, moje dojmy těsně po projekci: "Vydržela jsem až do konce!", "Na tu dobu fakt hustá výprava...". "Divadelní styl hraní, byt' byl u němých filmů nutností... Nikdy si na něj úplně nezvyknu...", "Není toho moralizování už trochu moc...?", "Prima, takže první půlka filmu = pro mě dokonalej chaos, nechápu vůbec nic :-D", "Druhá polovina filmu lepší, v hlavě se rozjasňuje :-)" .................. Bodovat si vůbec netroufám... :-)

Nechápu, jak jsem na něco TAK strašne stupidního a dělanýho podle snad nejblbější šablony "divná holka potká vysněnýho prince a nakonec se s ním dá dohromady, ale cesta k němu vede přes hromadu nereálných trapasů" mohla jít na sklonku puberty do kina :-D. Je fakt, že už tenkrát jsem nad tímhle počinem kroutila hlavou...