closed.eye

Buñuel přesně takovej, jakýho ho mám ráda: depresivní, mrazivej, plnej nepříjemných překvapení, nelichotivých odhalení, s předem těžko odhadnutelným rozuzlením, díky ne zcela uzavřenýmu závěru ponechávající pootevřený vrátka divákovým vlastním úvahám.

Ach, zase ty úžasný BARVY! :-) Tentokrát bych ráda vyzvedla vesměs výborný herecký výkony (snad jen Penelopčin manžel - buran byl už příliš typickej, telenovelovej záporák), obvzláště mě nadchla Blanca Portillo. K samotnýmu ději: já říkám pořád, že my ženský zmáknem všecko! ;-)

Hej, Woody, toto je Tvůj první film, kterej jsem viděla (paradoxně v něm nehraješ) a musím uznat - zaujal jsi mě. Šíleně ukecaný, ale nevadí - to jsem já taky :-), člověk skoro nestíhá číst titulky, ovšem, jedna skvělá hláška za druhou, intoušskej film v milým "light" balení, lehce natvrdlá veselá holka těsně za pubertou a těžce ironickej, neurotickej, urejpanej, nafoukanej důchodce těsně nad hrobem :-D, jo, já se bavila.

Pedro si jede už hezkých pár let svým vlastním stylem a myslím, že díky vrozené drzosti příliš negativní kritiky neřeší, jinými slovy: peče na ně a dál úspěšně balancuje na hraně "telenovel" takovým způsobem, že ho zkrátka musím obdivvat :-). Jen Penelopkou si nejsem moc jistá: není jen a pouze hezká než že by byla bůhvíjaká hérečka? Nepřipadá mi, že by na ní kromě kukadel bylo něco výraznýho... Každopádně, je to patrně jediná pohledná Španělka, běžně jsou Španělky spíš celkem ropuchy :-D. Ráda bych zdůraznila taky vizuální stránku filmu: nepokrytě zbožňuju všema barvama hrající interiery Almodóvarových filmů, to je něco tak úžasnýho, vkusně odvážnýho a osvěžujícího, že bych si moc přála jednou mít podobně zařízenej byt :-).

Velmi dlouho se mi tu válela a padal na ni prach. Měla jsem obavy si film pustit, vím totiž jistě, že jakoukoliv knihu Jáchyma Topola nemám šanci strávit, je na mě už poměrně složitej. Ale zvědavost mi nedala a nelituju. Film mě neuvěřitelně zharmonizoval, nevím proč, nevím čím, když verše jsou vyštěkávány syrově, ale zažila jsem onen zvláštní stav, kdy se kolečko v přehrávači dotočí a člověk ještě chvíli tupě zírá do zdi. Čímž nechci říct, že bych si vymyla mozek :-), ale rozhodně došlo k restartu, kterej občas potřebujeme všichni. Vizuální a hudební stránka = naprostá paráda, palec nahoru i za použití analogové kamery, která přidala atmosféře grády :-).

Zajímavá zápletka, klasická kamera, ale Buñuel má myslím rozhodně zajímavější počiny, jsem u něj zvyklá na tušení "něčeho", na mrazení v zádech, což se tady nekonalo. A hrozně mi vadila představitelka hlavní hrdinky - tak umělou ženskou jsem dlouho neviděla. Díky tuně mejkapu těžko odhadnutelnej věk a zmohla se jen na značně prkennej projev...

Coby malá holka jsem četla Mikulášovy prázdniny. Skvělá knížka s krásně minimalistickýma kresbičkama, o to víc mě potěšilo, jak zábavně autoři filmu pojali titulky, prakticky dílo samo o sobě :-). Celej film velmi silně táhne vizuální stránka, kterou považuju za značně povedenou, všecko krásně retro (kuchyň!), barvičky, výrazný typy dětí, který opravdu dobře sedí na postavy z knížky, všechny kluky jsem si velmi rychle i po letech připomněla. Je to film pro děti, proto mi nijak nevadí, že bych těžko hledala bůhvíjak zajímavou dějovou linku, postačuje mi, jsem si krásně odpočinula bez pocitu, že sleduju nějakou stupiditu. Myslím, že se atmosféru těchto dětských knížek povedlo vystihnout dobře :-). P.S.: šestiletá neteř byla nadšená :-)

Tož hutnej podtext by dílko mělo, ale rozvláčnost celku hodně uškodila, přiznám se, ke konci už jsem se začínala těšit na titulky, být děj vměstnanej do šedesáti minut, dám o hvězdu víc...

Myslím, že spoustě dnešních diváků vadí na němých filmech ani ne tak "němota" a tím pádem nutnost dialogy číst, jako spíš výrazná, často "přehnaná" gestikulace. Ale tenkrát se zkrátka víc hrálo tělem, když se nedala emoce odhadnout z tónu hlasu... Pro mě je mínusem klasických němých filmů spíš dlouhá stopáž, která činí díla leckdy rozvleklýma, čímž trochu trpí i Fantom opery. Na druhou stranu, poslední třetina a obvzlášt' konec se velice povedla, film má najednou spád a je napínavej. Pokud si něco zaslouží velkou pochavlu, tak rozhodně svícení, po této stránce mě snad ještě žádnej film němé éry nezklamal, staří mistři dobře věděli, že do vizuální stránky je potřeba dát všecko, ve Fantomovi je k vidění krásná klasická práce se světlem, který mnohdy dělá se scénou zázraky... Mno a Fantom sám je fakt hnusnej, bála jsem se ho :-)...

Mrzí mě nízký hodnocení spousty lidí, která Jarmusche neprokoukla: že nejde v prvé řadě o děj, o jeho pochopení, o jednoznačnou logičnost, o příběh jako takovej. A nemá cenu vypisovat, "jak na něj", "poradit" můžu jedině: proboha, nesnažte pořád tolik něco chápat. Relaxujte, nasávejte atmosféru, potom to bud' přijde - naladíte se na jeho vlnu, anebo nepřijde nic a zkrátka už se k Jarmuschovým filmům nevrátíte, z toho se přece nestřílí. Fakt nemám ráda, když si někdo opakovaně činí násilí a výsledkem je stejně jenom jedovatá slina. Tomu nerozumím. Nemáte ho rádi? V pořádku... U Hranic ovládání chci vyzdvihnout skvěle gradující rytmičnost, potěšující humorný maličký kontrasty, kdy je "vždycky všecko stejně a současně něco trošku jinak", výkon hlavního představitele, vše podtrženo zajímavou hudbou a fantastickou kamerou (miluju perverzně dokonalý kompozice!!! Jestli někdo onanoval, tak rozhodně kameraman, skvělá práce! :-)). Níže čtu "audiovizuální trip" - termín, kterej sedí dokonale. Mám Tě zkrátka ráda, Jime :-)...