rialilly

Neuvěřitelný film. Dozvěděla jsem se o něm v podstatě náhodou, ale jsem za to ráda. Ze začátku mě trochu vyděsila relativně dlouhá stopáž, na to, že to má být v podstatě jen o sexuálních frustracích. Nakonec to ale docela rychle uteklo a zvlášť druhá polovina filmu byla naprosto skvělá. Vizuální stránka filmu je nadprůměrná a příběh i velké propojení reálného světa s virtuálním trefně vystihuje dnešní dobu, i když co se týče postav tvůrci občas zachází do extrémů (např. postava Jennifer Garner; myslím, že takhle nesmyslně se snad nikdo chovat ani nemůže). Všichni herci byli dobře vybraní, zvlášť mě potěšil Ansel Elgort, který se postupně stává jedním z nejzajímavějších mladých herců, ale byla jsem ráda i za mnoho nových tváří. Taky musím filmu připsat k dobru, že dospívající hráli opravdu dospívající a ne lidi, kterým táhne na třicet, jak tomu téměř začíná být zvykem. Dojem na mně udělala i dobře vybraná hudba. Jediné, co mi asi trochu vadilo, byl větší počet příběhů, protože některé ne tolik zajímavé zbytečně zabíraly čas těm hodnotnějším.

Knihy Delirium patří k mým nejoblíbenějším, takže jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že budou zfilmovány. Poté jsem se dozvěděla o castingu a už jsem začala pochybovat. Daren Kagassof se mi na Alexe vůbec nehodí, seriál mě o tom přesvědčil ještě víc, a stejně tak i Jeanine Mason jako Hana je volba vedle. V knize byla popisována jako vysoká modrooká blondýna, takže moc nechápu, podle čeho ji do seriálu vybírali; myslím, že by šlo najít herečky, které by uměly stejně nebo i lépe hrát, ale ještě by odpovídaly popisu. Jediný Gregg Sulkin se na Juliana hodí, přesně tak jsem si ho při čtení knih představovala. Co se týče seriálu jako takového, hodně mě to zklamalo. Delirium se mnohem víc hodí na film než na seriál, i když třeba i seriál by nemusel být špatný, pokud by se filmaři nerozhodli nacpat 346 stránek celé první knihy triologie do jednoho čtyřicetiminutového dílu. Všechno probíhalo strašně rychle a scény se nesourodě střídaly. Chemie mezi Lenou a Alexem vůbec nefungovala, to je ale nezastavilo aby si po dvanácti prohozených větách říkali, jak moc se vlastně milují. To mě docela mrzí, protože v knize se mi právě líbil pomalý průběh vývoje jejich vztahu. Lena taky působí úplně jinak než v knize, vlastně jako namyšlená nepříjemná holka. Nechápu, kde na tohle chování přišli. Každopádně, po shlédnutí pilotu mě vůbec nepřekvapuje, že FOX seriál zrušil.

Na tento film jsem se těšila už od doby, co jsem se doslechla o hereckém obsazení. Nejenom Emma Watson a Logan Lerman byli absolutně skvělí, ale zvlášť mě překvapil pro mě dosud neznámý Ezra Miller, který svou roli zahrál fenomenálně. Ráda bych se na něj podívala i v dalších filmech. Mile mě taky překvapily menší role Niny Dobrev a Johnnyho Simmonse. Knižní předlohu jsem nečetla, ale mám v plánu to rozhodně udělat, vzhledem k tomu, že knihy jsou obvykle ještě lepší než filmy, a tenhle film byl prostě geniální. Příběh jemně plynul, vůbec jsem se nenudila a dokázala jsem se lehce vžít do toho, co postavy prožívají. Je to všechno vážně hodně dobře provedené, a ráda bych ještě vyzdvihla skvělý soundtrack. Pro mě je to jeden z nejlepších filmů roku.

Hodně zvláštní film. Docela mě fascinuje ve filmech sledovat každodenní život tak divných lidí, jako je Oliver Tate. Když se jeho neobvyklá osobnost spojí s bezprostřední a ostrou povahou Jordany, je to ještě zajímavější. Craig Roberts i Yasmin Paige zahráli svoje role perfektně. Bohužel, film se mi nejvíc líbil především ve scénách, které obsahovaly tyto dva aktéry, případně rodiče. Když byl Oliver sám, zas tak moc mě to nezaujalo, a chvílemi jsem se trochu nudila. Poté ovšem brzy přišla chvíle, kdy film zase lehce plynul a nakonec musím říct, že se mi to docela líbilo. Obzvlášť musím vyzdvihnout scénu téměř na počátku filmu, kde si Oliver představuje svoji smrt - čas od času se nad tím taky zamyslím, jak by na takovou událost lidé v mém okolí reagovali. No, a závěrečná scéna měla taky svoje kouzlo.

Klass je jedním z těch filmů, který mi doslova vyrazil dech. Už jenom to, že je to podle skutečné události, mi přijde neuvěřitelné. Myslím, že se film věnuje docela aktuálnímu tématu, které ovšem mnoho lidí podceňuje stejně jako samotné následky šikany. Hodně lidí si neuvědomuje, kam až to může dojít. Někdy až k masakru, například jako ten na univerzitě v Texasu, Virginii, Michiganu a samozřejmě nejznámějšímu Columbine. Podle mého názoru byl tento autentický příběh velmi dobře převeden na filmové plátno, hlavní představitelé i šikanisti své role zvládli skvěle. Některým hercům v podobě ostatních přihlížejících žáků ve třídě bych možná nebyla tak nakloněná, přišlo mi totiž trochu zvláštní, že by opravdu jenom vesele přihlíželi a neměli s tou šikanou nejmenší problém. Film se mi ale opravdu líbil, a scéna na pláži byla docela překvapivá a zároveň hodně smutná, stejně jako úplný závěr filmu, na který jsem jenom překvapeně zírala.

V době vydání filmu, kamkoli jsem se podívala, tam byly The Hunger Games. Všichni psali o tom, jaký je to fenomén, tak jsem se o něco později rozhodla, že se na to teda taky podívám. A přiznávám - uchvátilo mě to. Film se mi líbil, zvlášť zajímavý mi přišel příběh a vůbec jeho zasazení co se týče místa a doby. Atmosféra byla neuvěřitelná, a po zhlédnutí filmu jsem si některé scény ještě několikrát pustila, jak se mi líbily. Hudba skvěle podtrhuje náladu každé scény a herci mi byli docela sympatičtí. Ráda jsem viděla Stanley Tucciho a Woody Harrelsona, ale taky jsem poznala nějaké pro mě dosud neznámé tváře, jako třeba Joshe Hutchersona, který se mi do role Peety skvěle hodil. Později jsem si přečetla celou sérii knih, která se mi hodně líbila, a přijde mi, že tu první zatím dokázali velice dobře převést na plátno, muselo to být těžké vzhledem k tomu, že knihy jsou psané jen z pohledu Katniss a její pocity zde hrají velkou roli. Těším se na další díly série a doufám, že budou aspoň stejně dobré, jako ten první.

Na tento film jsem se těšila už i kvůli mým oblíbencům, Aaronu Johnsonovi a Chloe Grace Moretz, a skvěle mě překvapil, protože jsem se celou dobu vážně bavila. Film má úžasný soundtrack, skvělé herecké výkony a taky sympatické tváře. Líbil se mi ten nápad příběhu, prostě chít se stát superhrdinou, a nakonec se to Daveovi svým způsobem splní. Těším se na druhý díl a jsem ráda, že to konečně i začali točit - už jsme se bála, že by se to třeba nemuselo stát vzhledem k tomu, jak to tvůrci pořád oddalovali.

Ikdyž jsem od tohoto filmu vůbec nic neočekávala, nakonec jsem byla velmi příjemně překvapená, protože se mi to fakt líbilo. Hudba byla naprosto skvělá, děj možná nebyl úplně nejoriginálnější, ale přece jenom byl zajímavý, takže jsem se bavila po celou dobu sledování filmu a občas jsem se dokonce zasmála a některé scény mě vážně pobavily - třeba ty v hotelu s důchodcema. Bradley Cooper vypadal skvěle a Dax Shepard, jak už jsem se přesvědčila podruhé, má neuvěřitelné charisma. Každopádně, klidně bych se na tenhle film podívala ještě znovu a to ráda.

"Tentokrát v Takešiho hradu nemáme žádného vítěze."

Od tohoto filmu jsem nic moc nečekala, ale musím říct, že mě docela překvapil. Katie Cassidy byla neuvěřitelná a stejně tak Leighton, která je jednou z mých oblíbených hereček. Tak nadšená jsem už nebyla ze Seleny Gomez, ke které jsem nikdy nechovala větší sympatie, a v postavě Grace byla docela nudná. Naproti tomu jako Cordelie byla skvělá. Děj lehce plynul, a i když mě vlastně nic nepřekvapilo a všechno bylo hodně předvídatelné, stejně se mi to docela líbilo. Atmosféra a prostředí bylo hrozně sympatické, o to víc, když jsem sama v Monte Carlu byla a začaly se mi vracet všechny vzpomínky na něj. Celý film bych ohodnotila asi za tři hvězdičky, ale musím přidat ještě jednu za krásného francouze Pierra Boulangera.