/Pablo

Nechápu. Filmové zpracování se velmi věrně drží předlohy (jednotlivé scény, čtený text v podání vypravěče), ale přesto mě snímek tolik neoslovil. Zásadní problém bych viděl v technickém zpracování (zadní projekce, některé děsivé střihy) a v nekonečně vlezlé Tiomkinově hudbě. Třebaže atmosféru novely filmoví tvůrci vystihli skvěle a Spencer Tracy se opravdu snaží být Santiagem, zatím zůstávám u třech hvězdiček.

Sympatický pokus o zfilmování Hemingwayova stejnojmenného románu. Třebaže se filmoví tvůrci věrně drželi předlohy, stejně mi chyběla nezaměnitelně ponurá atmosféra knihy. A naopak humorné scény jsou ve snímku tak trochu navíc. Autentičnost přímo sálá z nádherných záběrů vojska pochodujícího do Alp na frontu. Líbil se mi výkon Vittoria de Sicy coby majora Rinaldiho.

Tohle že má téměř 90%? To snad, ne?! Překombinované, ploché, nenapadíté a ještě ke všemu plné klišé.

"Co se stalo?" ̶ "Uklidil jsem." Coenovci začínají (nejen se svým cynismem) a je z toho debut jako hrom!

Obdivuju filmaře, kteří se rozhodnou natočit snímek, jenž se má odehrávat na jednom místě v jednom "reálném" čase. Vstupují do otevřeného a většinou předem prohraného boje s divadlem. Film natáčený v těchto podmínkách vyžaduje značnou dávku odvahy a víru v kvalitní příběh, tak aby dokázal udržet divákovu pozornost až do samotného konce. Sidney Lumet to dokázal. "Dvanáct rozhněvaných mužů" zkrátka staví na výborném scénáři a sympatických hereckých výkonech, takže 96 minut uteče jako voda. Paradoxně nakonec není důležité vědomí, jestli odsouzený byl vinen, nebo ne, ale podstatné je jiné sdělení příběhu: na příkladu některých pánů porotců se zrcadlí společenské nešvary jako latentní zaujatost a zaslepenost, povrchnost, neschpnost hlubšího úsudku, "stádní jednání" á la "kam vítr, tam plášť" apod. Poctivá filmařina.

Malý velký muž - aneb jak mezkař přelstil generála Custera. Opravdu netradiční žánrová směs, které vévodí stoicky dokonalý Chief Dan George, jenž s trochou nadsázky předvedl "nejlepší indiánský výkon" v dějinách kinematografie.

Parkerova slavná úvaha o otázce viny a trestu, ve které jsem, až na patetické Davisovo soudní přelíčení, zkousl i scénář mého neoblíbeného Olivera Stonea. Líbila se mi drobná role tvrdého "tatíčka dozorce". Výtečný závěr s klíčema doprovázený velmi podmanivou ústřední skladbou.

Přehazovačka na hlavě, zdánlivě nepochopitelné odměřené chování, německý přízvuk, prostě excelentní výkon Roda Steigera! Velmi věrohodně na mě působily paralely propojující přítomnost s minulostí. Skrze kratičké střihy se postupně v Nazermanově mysli aktivují vzpomínky, jež se proměňují v emotivně vypjaté flashbacky. Depka jak má být podtržená perfektní hudbou Quincyho Jonese. Nezapomenutelná podívaná.

"Čemu vy svině vlastně věříte?" aneb výborná česká odpověď na Železný kříž a Stezky slávy. Film doslova nabitý úvahami a oplývající dobře mířenou kritikou. Každá z postav, jakby tu reprezentovala společenskou neřest, ať už třeba proradnost, vypočítavost, alibismus či pohrdání sociálně a společensky nižšími jedinci. Původně nejsympatičtější člen velení Josef Bláha coby hejtman Bruno se ukáže jako největší svině. Jedněmi nenáviděn, druhými pohrdán, zásadový při plnění povinností, takový je kaprál Hoferik, férový muž se smyslem pro zodpovědnost, jemuž de facto zlomí vaz takřka až fanatická víra ve vlastní ideály. Ideály, které elita káže, ale které jsou jen vyprázděnými pojmy, protože jde-li o kejhách, veškeré cnosti jdou stranou. A závěr, co věta, to perla. "Orientujete se, kudy máme jít, pane redaktore?" - "Já se orientuju vždy, generále." Jedinou slabinu představuje hudba, film by si zasloužil nápaditější a bohatší doprovod, ale i tak se přikloním k nejvyššímu hodnocení.

To byla jízda! Takto si přestavuji filmové umění! Bergman vytvořil velkolepou filmovou fresku, kde jakýkoliv kinematografický výrazový prostředek je doveden k nevídané preciznosti. Ať už je to příběh (život jako divadlo), kamera, výprava (harmonická kompozice barev a bohatost interiérů), úžasné kostými, které dokonale vzbuzují zdání autentičnosti, doslova vymazlené dialogy anebo (a to především) skvěle obsazené role. Výtečná psychologie postav! Herecké výkony mi připadají mimořádné, vždyť každému účinkujícímu je dáno spousta prostoru, aby naplno projevil své schopnosti. Kdybych ale přeci jen měl někoho vyzdvihnout, pak by to byl určitě bonviván Gustav Adolf a zásadový biskup Edvard. Jejich herecký koncert mi jen tak nevymizí z paměti. Bezpochyby největší síla a přínos tkví v tematizaci zásadních lidských otázek, jako je střet pokrytectví a přetvářky obsažených ve společenských konvencí s upřímností, spontaneitou a naivitou dětského jednání. Jinou úvahu představuje těžce postřehnutelná hranice mezi dobrem a zlem, reprezentovaná slepou poslušností a fanatickou vírou biskupa Edvarda, vírou, která naopak generuje nepochopení, zlost a frustraci malého Alexandra. Myslím si, že vnímavý divák v tomto snímku musí nalézt zalíbení, třebaže jeho sledování díky stopáži a pomalému tempu vyprávění vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Jasných pět hvězdiček.