playboxguest

Kupodivu se to dalo, ani mi nepřišlo, že by tam ti emzáci nějak závratně nezapadali. Ale beztak to nebylo o nic lepší než jmenovec tohohle filmu. Obé mě bez přehánění bavilo zhruba nastejno.

Být to půlhodinová záležitost, klidně dám i za tři, protože jsem se ze začátku kupodivu i párkrát pousmála. Po dané půlhodince už jsem ale hodinky sledovala víc, jak cestu tučňáků za šukem. Překvapuje mě plejáda jmen stojících za dabingem, ikdyž ten je na celém filmu nejpovedenější, ale lidi, co jste na tom filmu viděli tak zajímavého, že vám stálo za to věnovat mu hlas!?

Vcelku průměrná televizní pohádka jedoucí podle zavedených klišé. Ale celkem odsýpající a koukatelná. Určitě mě bavila víc, než Pidilidi s Goodmanem. A navíc tady hraje hlavní roli Aisling Loftus, která je ještě lepší, než v předchozím Dive. Začíná mi být líto, že jí nikdo neobsadil do prvních generací Skins.

Charlie Sheen a Anna Faris v porotě hláskující soutěže (80%), Eva Mendes na cestě za opravou auta (40%), Kathy Bates jako soudkyně v případu zadlužilého herce (60%), Stellan Skarsgard jako nácek hledající cestu ke svýmu žiďákovi (80%), Julie Delphy jako jediná nešťastná osoba v jinak šťastném světě (60%) a vrcholná Imelda Staunton jako dáma, která se den před 57.narozeninama smiřuje s faktem, že se z jejího rodu 57 nikdo nedožil (80%). Celkově skvělá povídková sada, která, ať už sledujete jakoukoli povídku, vyzařuje naprosto parádní atmosféru i výkony. Nečekala jsem nic, dostala jsem mnoho.

Těšila jsem se na humorný horor, nebo snad hororovou komedii. Místo toho jsem dostala chvilkama až nelogickou patlanici, na níž mě těšila jen plejáda zajímavých jmen před kamerou (Lara z L Wordu, Gladys z Reapera a kopec dalších známých nebo alespoň povědomých tváří alá Cox, Paquin,Baker atd.). Spoilerové PS: Dýňák se mi sice moc líbil, ale absolutně mi do filmu nezapadl, stejně jako upíři a vlkodlaci... 50%

Kopec hlášek, fórků, úmyslného amatérismu a pokřiveného humoru. Zvláštní, že nejnudnější povídku filmu, což jest ta o teplém medvědodlakovi, má na svědomí můj oblíbenec Tim Sullivan, jehož 2001 maniacs: field od screams můžu sjíždět furt dokola. Zbývající dvě povídky zůstaly díky své absurdnosti někde na půl cesty, ale mezipovídka o zombie onanistech, s hláškujícím promítačem v čele ("Čur*ku, máš padáka!" BENG "Co je, to jste neviděli Robocopa?""Bejby nebude sedět v koutě" BENG...), mě dostala do kolen. Na takovýho Poultrygeista, Vosková muzea, či Klub příšer to ale nestačí, ačkoli je to pořád lepší než všechny díly Creepshow dohromady, o Terror Firmerovi nemluvě. A navíc to má hororovou královnu Lin Shaye, spoustu krve, málo koz a Dolfíka s deníkem Anne Frankensteinové v ruce.

Britské drama o slastech a strastech současné mládeže, prostě moje milované téma, které nejlépe předvedli právě Britové a to se seriálem Skins. A ani tenhle kousek jim hanbu nedělá, ba naopak, moc pěkně obsazené (Cook ze Skins, typan ze Shank/This is England a neokoukaná Aisling Loftus) i natočené, civilně zahrané, na dvě části (postavy, zase ten skins style) rozdělené a nepříjemně příjemné, jak už to ti naši Angláni mají ve zvyku. Jen se mi na rozdíl od jiných kousků nezarazil Dive pod kůži tak, jak jsem před jeho shlédnutím očekávala, na to mi připadal tak nějak rozvleklý, málo sociální (k vedlejším postavám jsem si nevybudovala vůbec žádný vztah), neakční (v dramatickém smyslu) a hudebně nepestrý. Oživit sice pěknou, ale furt dokola znějící hudební složku o nějakou tu moderní písničku (Lady Gagu, kterou si jako jedinou vybavuju znít na začátku, zrovna na mysli nemám), myslím, že by to mělo na film jedině pozitivní efekt.

Ani jako oddychovka při chřipce to u mě dvakrát neuspělo.

Z Británie se valí zázraky typu Doghouse, Soumrak mrtvých, či Izolace, Amerika dala najevo, že taky není tak úplně pozadu s Fidem a Zombielandem, aby se pak zase sama kopla do prdele s Deadheďákama. Nebýt filmu, v němž jeden pitomeček tvrdí, že místo nudy prodává smrt, byla by tohle ta nejtrapnější hororová komedie, co jsem z tohohle ranku viděla. Ale film I sell the dead bohužel opravdu existuje.

Atmosférou hodně podobné Životu pod vodou, příběhově celkem podobné Zesil to! A je to skoro i stejně dobré jako oba zmíněné filmy. Ačkoli Život pod vodou měl herecké obsazení ještě o něco vypilovanější (což ale neznamená, že zákonitě lepší) a Zesil to! nebylo tak nuceně "velký" (těžko srovnávat kinohit a nezávislák na stejné téma). Přesto jsem ale v první půl hodině zvažovala čtyři hvězdy, které bohužel srazila zdlouhavá stopáž, vedoucí k poměrně zdařilému konci.