Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Životopisný

Recenzie (51)

plagát

Doktoři z Počátků (2013) (seriál) 

Bohužel, přesto, že jsou tam někteří skvělí herci, nemají co hrát, scénář je mizerný. Herec řekne pár slov, pak střih, další záběr, naopak prodlévání u banalit, jako uvazování kravaty, je zdlouhavě nudné. Nemá to žádnou splavnou kontinuitu, co by vás vtáhla do příběhu. Nestačí to diváka zavést k žádnému prožitku, dojmu, není tam jediná hláška nebo vtip, žádné drama, žádné tajemství ani napětí. Příběh žádné postavy vás nezaujme. Hlavní zápletka z okruhu scifi - jak se baba z konzumu nechává marně dobývat doktorem... Lenka Termerová je sice skvělá, ale Václav Postránecký přehrává, a hlavně to mezi nimi příběhově nijak nejiskří. Nevěříte jim to. K tomu nevhodná hudba, která nijak nezapůsobí na emoce. Proč si k tomu nevzali třeba Michala Pavlíčka nebo Norbiho Kovacze, ti mají hudbu, co udělá náladu i u letu mouchy? Tuctová kamera, která neumí vytěžit z krásného prostředí výhledů do přírody a malebné vesnice téměř nic. Přitom z toho mála je vidět, že je tam krásně. Nelze nevzpomenout na Vesničku mou, střediskovou nebo na seriál Hraběnky, jak ty dokázaly krásně těžit z exteriéru. A trapné vykrádání úspěchu odjinud: nepodařený dr. House, který ovšem od původního není ani trochu sexy a vtipný, jen protivný, nečitelný a nepříjemný, s jediným výrazem svraštělé, pichlavé hrušky a zahuhlanou, monotónní mluvou, pitvořící se Otík č. 2, cenící falešný chrup jako Koukol v Plesu upírů. Ach jo. Hvězdu dávám jen za to, že se tam objevili někteří herci, kteří hrát umí (Termerová, Vašut, Laurinová, není špatný ani Jílek, Boudová a nevadí ani Pawlovská, která kupodivu zde svou exaltovanou mluvu krotí). Po těch seriálových nulách to bylo osvěžující. Škoda, že jim nebyl dán příběh a časový prostor, aby měli CO zahrát. Schválně jsem hodnotila až po druhém dílu, po prvním je předčasné soudit, často je 1. díl trochu jiný, než díly následující, ale po druhém už by vás to mělo vtáhnout do děje. Bohužel, nestalo se. Dál koukat nebudu.

plagát

Divoký Django (2012) 

Skvělý film, mimořádné herecké výkony, výborně vybraná hudba. Jediné, co mi nesedlo, byly některé samoúčelné, zdlouhavé sadistické záběry. Myslím, že film by obstál i bez šplíchající krve, rozsápaného černocha psem a surových zápasů. Navíc by tak lépe vynikla a zazářila komická a ironická linka. Vnucuje se otázka, k čemu je tolik naturalistické surovosti Tarantinovi vlastně třeba? Z historie není známo, že by existovalo něco jako mandingo zápasy, historici je popírají. Proč je tedy zbytečně vymýšlet? Aby bylo víc hnusu a krve? Ale třeba se pletu. Chápu, že udělat trhák, který pohne i obyčejným nerdem, který je odkojen filmy a hrami, kde pro mrtvolu není kam plivnout a přiláká do kina puberťáky, je těžké.

plagát

Dívka a kouzelník (2009) (TV film) 

Moc pěkný, poetický film. Mně osobně vůbec nevadilo, že tam chybí válečná atmosféra, protože ta by upozadila příběh a zdusila by ho. Zaměřením na vztahy je možno film vnímat prizmatem romantické a bezstarostné mladé holky, pro kterou je kouzelník pevným ukotvením a hradbou proti vnějšímu světu. Nakonec podlehne iluzi, že s ním se jí nemůže nic stát a jak to v romancích bývá, platí druhá strana. Ocenila jsem krásné exteriéry, skvělé herecké výkony všech představitelů, ale Hapkovy úporně se opakující kolovrátkové melodie na rozladěné ragtimové piano už méně. Jediné, co bych filmu vytkla, je příliš uspěchaný a rychlý konec, který na mne působil dojmem, že došel filmový pásek.

plagát

Koniec veľkých prázdnin (1996) (seriál) 

Jeden z nejlepších seriálů, které ČT po revoluci natočila. Silné příběhy a skvělé herectví všech protagonistů mne zcela vtáhlo do děje, který umocňuje skvělá Pavlíčkova hudba.

plagát

Za lepší život (2011) 

Silný příběh o generační propasti imigrantů a jejich dětí, bezvýchodnosti a beznaději, přesto bez klišé a hraní na city. Skvělý Demián Bichir dovede polovinu emocí, které pocítíte, předat svýma smutnýma očima, kterými pohlíží na ten lepší život kolem něj. Smířený s realitou, nereptající a nezávidějící, s jediným cílem: postavit do lepšího života svého syna.

plagát

Samota (2001) (TV film) 

Strhující film, který v TV neradi opakují, asi proto, aby se netyčil jako obelisk nad ostatní produkcí. Z nepochopitelných příčin nebyl vydán ani DVD, takže pokud budete mít možnost ho vidět jednou za deset let v TV, neváhejte, stojí za to! Dle mého názoru jeden z největších hereckých počinů Vilmy Cibulkové. Skvělá je Vlasta Chramostová a Ester Geislerová.

plagát

Hilary a Jackie (1998) 

Vynikající film, ve kterém zazářila hvězdná Emily Watson po boku Rachel Griffiths. Představují dvě sestry, které vnímají řadu událostí svým prizmatem pohledu. Otázka zní, nakolik je to sesterská láska, soucit, nebo jen neschopnost říci té, která byla vnímána jako silnější ne? Jackie to nakonec učiní a obě sestry to na roky rozdělí. Skvělý film, vyhýbající se klišé a kýči o odvrácené straně talentu, kterou je osamění, i hranici nesobecké lásky, ale též životy za skleněnou stěnou, kdy přes největší snahu se dvě kdysi tak blízké bytosti ocitnou na opačném pólu sinusoidy, která je vzdaluje. Pokud vás film zaujal, mohl by se vám líbit i film Prolomit vlny.

plagát

Městem chodí Mikuláš (1992) (TV film) 

Skvělý a dle mého názoru neprávem trochu opomíjený Kachyňův film je hereckým koncertem Josefa Abrháma a Elišky Balzerové. Snad to způsobuje špatné zařazení mezi dětské filmy, kdy pro děti je drsný a dospělé svým označením "dětský" odradí. Bylo odvážným řešením zasadit E. Balzerovou opětovně do nemocničního prostředí, kde ji měl národ spojenou s jednoznačně kladnou a krásnou Alžbětou Čeňkovou. Stárnoucí a zahořklá sestra v její podobě v tomto díle je opět výborně zahraná. Josef Abrhám v roli alkoholického doktora Koníčka je snad nejmilejší a nejuvěřitelnější rolí, ve které jsem ho viděla. Alena Mihulová v roli naivní sestřičky je též jedinečná, divák nemá prostor poznat její těžkou oční vadu a její lásku a naivitu jí věří. Malý lump, hrající hlavní roli, je naprosto skvělý. Je zvláštní, že tohoto herce více neobsadili, krom tohoto filmu a filmu Freonový duch. Film je krásný svým protikladem romantické noci, vnímané dětmi jako příslib kouzel a z pohledu hocha, který už dávno není dítětem a přes své frackovité chování enfant terrible se snaží pomoci sestrám i malým pacientům. Okresní nemocnice, zbavená kýčovitého pozitivního nátěru dětských filmů - otlučená, chudá, vděčná i za alkoholického doktora, nad kterým zavírají všichni obě oči, jen aby ho nemuseli vyhodit, plná unavených a často otrávených sester, které již nedojímá dětský pláč, je tak lidská a přesvědčivá!

plagát

Mifune (1999) 

Film převrací naruby osvědčená klišé - být nevěrný je špatné, sígr se nezmění, prostitutka je žena hodná opovržení ap. Krásný, citlivý film, dějově velmi zajímavý, chvíli dojímá, chvíli baví, ale rozhodně ani vteřinu nenudí. Pobavil, zaujal, donutil se zamyslet. Ráda se k němu občas vracím.

plagát

Želary (2003) 

Při konfrontaci s knihou film lehce mate propojením a sloučením některých postav, proto jsem musela v sobě oddělit knižní předlohy Legátové (Želary a Jozova Hanule) a film. Obojí má své kouzlo. Překrásné a s neobyčejným citem pro děj vybrané karpatské exteriéry, až pedantsky doladěné interiéry, kdy si Trojan dal nesmírně záležet na výběru dobových prvků (netrefil se pouze v kroucené telefonní šňůře a bernském salašnickém psu, což obojí vzniklo později a Trojana citelně mrzelo) nám dává možnost zcela se ponořit do děje horské venice. Herecké výkony Ani Geislerové, György Cserhalmiho, Ivy Bittové, Miroslava Donutila, Jaroslava Duška - a zejména Jaroslavy Adamové, jsou pro mne svátkem a zážitkem. Překvapilo mne, že film zašel i dál než kniha a vytvořil dobové nářečí a písně této fiktivní vesnice a myslím, že se to povedlo. Nedivím se, že do exteriérových kulis horských chalup dodnes jezdí lidi vzpomínat na tento sugestivní film a zakusit atmosféru válečné vesnice, odříznuté od světa kolem. Otázka, jestli intelektuální městská medička je za těchto okolností schopna zcela splynout s vesnickým prostředím a zamilovat se do svého muže, který má ve vesnici pověst dobráckého blba, je natolik absurdní, že kdyby mně ji kdokoliv položil ještě před přečtením knihy či shlédnutím filmu, odpovím jednoznačně záporně, ovšem ve filmu či knize jsem schopna uvěřit. Je velká škoda, že Želary si Oskara neodnesly. Dle mého názoru si ho opravdu zasloužily. Nesporným plusem je i skvělá hudba Ostrouchova i Bittové.