dejavu26

Krásný, dojemný, komorní příběh ze světa vietnamských dětí. Úžasná krajina, skvělá hudba. Ale též velký kontrast k našemu světu. Dětem místo domácího mazlíčka stačí ropucha, jejich světem jsou skromné hry, lampionové průvody, přísní rodiče, tatínek s leprou, zavřený ve chlívku a svět bez zdravotního pojištění. Není přehnané, že se o tomto filmu mluví v superlativech.

Nick Vujicic je úžasná a inspirativní osobnost, která dodává sílu mnoha lidem po celém světě. Zasloužil by si víc, než primitivní, manipulativní, krátkometrážní agitku, téměř bez děje. Je velká škoda, že se tenhle úžasný příběh takhle filmově promrhal. Věřím, že pokud se s ním někdo setkal poprvé až tady, tak to řadě lidem stačilo, aby byli překvapeni a udiveni, ale kdyby ho znali a viděli jeho vystoupení a videa, věděli by, že se z jeho příběhu dalo udělat mnohem víc. Poetická kamera nestačí. Škoda.

Pěkné, líbilo. Záběry ze zoo byly moc fajn, i ty mlžné krajiny byly působivé, zápletka zajímavá, scénář šlapal, hudba pěkná. Škoda jen, že pan Krobot nedostal víc prostoru a vtipných replik, v první sérii byly ty konverzačky mezi ním a K. Melíškovou nejlepší, tady trochu víc zazářil jen na konci u vietnamské polévky Pho. Pobavilo mne, že to natáčeli dokonce v pražské holešovické tržnici za halou 8, kde je skutečně stánek člověka, který ji umí nejlépe z celé Prahy. Geniálním tahem bylo obsazení Honzy Kaliny ze 100 zvířat do role nadřízeného Kristýny. Byl to vždy živel, ale že v něm tříme tak překapivé herecké nadání, jsem netušila. Taky by bylo fajn, kdyby pečlivěji vybírali fotky k seriálu, aby se člověk již po druhé sérii, kdy si prohlédne na webu ČT fotky a video bonus, dozvěděl předem nejen, že to postava Kristýny Horové přežije, ale dokonce též kdo je vrah, tak to je trochu škoda. Ale to byly detaily. Šlapalo to a jsem ráda, že se toho zas ujal pan Hřebejk, předchozí Modré stíny pro mne byly velkým zklamáním po všech stránkách a unudily mne natolik, že jsem je ani nedoukala. Snad se dočkáme brzy i další série pod jeho taktovkou.

Strašlivá kunďárna, která pravděpodobně hne žlučí každému nad 6 let s IQ nad 75, kdo ví jen něco málo o psech a nenechá se zaplavit sentimentem. Se sebevražednou důkladností scénárista vrší jednu broskvovinu na druhou, počínaje vypuštěném agresivního psa z přepravky z neznámého důvodu už na letišti. Člověk, který o sobě tvrdí, že radil druhým se psy, si jde teprve nastudovat jedno z nejprofláknutějších plemen psa border kolie v nějaké knížce pro děti z MŠ. Své původní dva psy přestane pro jistotu venčit, jednoho utratí a druhého nacpe dceři, aby měl prostor předvádět své zhoubné řádění, kdy není schopen vyvenčit ani uhlídat při celodenní přítomnosti doma nového psa borderky, což má být asi komické, ale k uzoufání není. A perlí i ostatní postavy, např. veterinářka s diagnózou: „Stanley kulhá, je to důsledek toho, že se mu hodně snížil tep.“ Nebo odbornice na psy, která s majitelem předvede takovou kravinu, že citlivější kynologické povahy musely během filmu okousat všechna vodítka ve skřini a pak se oběsit na stopovačce, aby to nemusely dokoukat.

Moc pěkný a citlivý film. Kdo by čekal třeskuté příběhy pacientů, případně větší podíl Bolkovy komiky, bude asi zklamán, film je zaměřen spíš na vnitřní boj a vyrovnání se hlavní hrdinky s infaustním typem rakoviny, kdy pro ni má největší cenu zůstat v aktivním životě tak dlouho, jak to jen bude možné, ale příběh se odvíjí bez drásavě emočních scén, provádí celkem všedním životem ženy z jihomoravské vesnice, přesto na na něj hned tak nezapomenete, pokud se vám podaří se na hlavní hrdinku napojit - víc se děje pod povrchem mimo hlavní děj a dialogy. Pro mne byl tento film po Sedmero krkavcích dalším milým letošním překvapením české kinematografie.

Velice příjemné překvapení na poli české filmové pohádky, která osloví i dospělé diváky, a to nejen, když se dívají na film se svými dětmi. Českou pohádku jsem nějak přestala vyhledávat poté, co mi odrostlo dítě a po předávkování mnoha vánočními slátaninami s uječenými, hysterickými čertíky a strašidýlky a s nesmyslně zmatenými scénáři, křečovitě se snažícími o originalitu a beze studu prznícími naše klasická díla, mne oslovil pouze Anděl Páně. Na Sedmero krkavců jsem se podívala kvůli M. Issové, která mne svým mimickým a pantomimickým projevem nikdy nezklamala a byla jsem zvědavá, jak zvládne nevděčnou roli němé a byla jsem nadšena. Herecký koncert M. Issové a S. Remundové byl jedinečným zážitkem. Škoda, že herecký talent S. Remundové není v českém filmu více využit. Nadchly mne i krásné exteriéry prostředí Vysokých Tater a Zvíkova a zaujal i zajímavý scénář A. Nellis, ve kterém dominovalo její oblíbené téma mateřství. Příjemná hudba a nenásilné hraní ostatních herců, kteří pod režisérskou taktovkou A. Nellis odolali pitvoření a křeči, tak častému nešvaru pohádek, jakož i skvělé kostýmy, ve kterých byla královna opravdu důstojná a nebylo třeba zesměšňovat zápornou postavu bizarní róbou, byly dalším bonusem navíc.

Láska je tisíckrát omleté téma filmů, většinou je to ale láska mladých, krásných lidí. Jak vypadá láska ve stáří, na sklonku života, kdy jeden už nemůže a druhému docházejí síly, na to se zaměřil tenhle skvělý francouzský film. Film, který ocení diváci, mající rádi hloubku a bez potřeby hledět na svět obroučkami růžových brýlí.

Bláznivý Kusturica, jak ho známe z Černé kočky, bílého kocoura, opět na romské téma, ale tentokrát temnější a dramatičtější, přesto stejně fascinující. Opět se objeví skvělá romská herečka, hrající v Černé kočce matku Idy a skvěle zahraný a přesvědčivý hlavní hrdina Perthan vás zklame jen v případě, že se budete pídit po jeho dalších filmech a zjistíte, že je již po smrti, neboť podlehl heroinu.

Vtipně a invenčně pojaté nekonvenční téma S/M hrátek, které pod povrchem atraktivního tématu a skvělých hereckých výkonů obou hlavních představitelů otevírá široké pole k přemýšlení o tom, kdo je vlastně v takovém vztahu silnější a závislejší, jaká míra důvěry je potřeba k rozvinutí takového vztahu a jakou moc má to, když Marťan na naší planetě najde nedopatřením druhého.

Vykradená hudba Phila Glasse z Koyaanisqatsi má patrně navodit pocit industriálního osamění a nesmyslnosti lidského počínání. Leč - nějak se nepovedlo. Pro vzbuzení pocitů je třeba, aby mne autor někam zavedl a k tomu potřebuji víc, než to, co předvedla režisérka a scénáristka Scarlett Johansson zde. Film chápu jako pokus Scarlett nám ukázat, že má na víc, než být jen sexysymbolem. Snad tedy někdy příště, až to bude mít i nějaký nápad. Docela mne pobavilo, kdo téhle broskvovině dal pět hvězdiček a - ano, jsou to ti, kterým kraluje Scarlett jako nejoblíbenější herečka v jejich žebříčcích popularity.