Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Životopisný

Recenzie (51)

plagát

Divoké kočky (1981) 

Kdysi se mi to hodně líbilo v kině a hlášku: "Vrať se děvče, život není šestákovej krvák!" "Když ho nežijete, nestojí ani za ten šesták!" si pamatuji dodnes.

plagát

Baba z ľadu (2017) 

Moc pěkný, hluboce lidský, jemný a nevtíravý film. Chce se to jen uvolnit a nečekat nápadnou a dramatickou zápletku a rychlé akce. Film si tak nějak tiše zurčí v lehce zvlněné říčce a pak ještě drahnou chvíli pracuje v hlavě.

plagát

Mária Terézia - Season 1 (2017) (séria) 

Myslím, že recenze byly zbytečně příkré a film si zaslouží poctivé 4 hvězdičky. Není jen o skvělých exteriérech a kostýmech a zajímavých hercích, ale ukazuje i řadu reálií, které se skutečně staly, navíc podnítil mnoho diváků si vyhledat informace o těchto postavách a osvěžit si dějepis, jak o tom sami psali. Celkem chápu i zkratku, kterou se scénáristce podařilo se vyhnout válkám a účasti FŠ v jejich velení. Škoda, že to nebyl seriál, kde by se MT dostala k zajímavým reformám, které ovlivnily nejen naši historii, ale řada z nich přetrvala až dodnes, a rozkreslení charakterů doplňkových postav, např. matky MT, která by se projevovala i jinak, než pitím vína, historicky to byla opravdu zajímavá postava. Já jsem za tento film ráda a nijak mne neurážel plytkostí, ani nepřipomínal béčkové filmy pro hospodyňky z kuchyně R. Pilcher, a to jsem docela náročný divák, preferující spíš drsné severské filmy nebo psychologická dramata. Možná, že ho spíš preferují ženy, protože muži ty rozbory vztahů moc nedávají, i kritiky na čsfd by tomu nasvědčovaly. :) Přirovnávat ho k Angelice či Sissi je chucpe, spíš nabízí paralelu se seriálem Viktorie, a to nejen podobou obou historických postav v řešení postavení ženy na trůnu a mindráků jejich mužů z béčkové role. Rozhodně není pravdou, že s historií neměl nic společného, věcí, které tam skřípaly, bylo jen pár. Je dobře, že film byl osobní a zaměřen na hlavní pár, i tak tam byla sdělena řada zajímavých historických podrobností a zajímavé bylo i ožití období vrcholného rokoka.

plagát

Nechajte spievať Mišíka (2017) 

Mišík byl samozřejmě perfektní, ale škoda, že to Němcová tak zavraždila mizerným zvukem. Vláďa mluvil místy tak potichu, že téměř nebylo rozumět, a spoustu času vyplácala na křečovitou, rádoby originální vatu, kterou mu vnutila pro oživení (slepice, planeta a spoustu další hlušiny). Vláďa má tak zajímavou tvorbu, život i kariéru, že mne mrzela každá vteřina dokumentu, promrhaná na tyto křečovité, nudné, manýristické hovadiny (obdobně si, bohužel, počínala i v dokumentu o Michnové). Pokud si povrchní Němcová začne hrát na umění, je to prostě průšvih. Místo, aby poslouchala a ocenila ty lidi, kteří něco dokázali a nechala je v prostředí, kde jsou, je jí to málo a snaží se tam nacpat své hysterické ego. Výsledek je jen trapnost, faleš a křeč. Ale zas, abych jen nekritizovala, moc mne potěšilo, že se podařilo ještě zastihnout Hladíka a zazněl v dokumentu též a potěšil i Honza Hrubeš, který moc není vidět, stejně tak jako některé archivní vykopávky videí (ten špitální s Olinem a Veselým byl nej).

plagát

Moonlight (2016) 

Aby autory čert po poli honil a Spáčilovou s nimi za dějově vyprázdněnou linku a absurdní scénář, kdy se depresivní, absolutně submisivní hrdina mávnutím zázračného scénáristíckého proutku změní nesmyslnou a nepravděpodobnou distorzí na úspěšného, nasvaleného dealera s řetězem kolem krku a nevkusnou károu poté, co prošel pasťákem - za takové pohádky mohou být vděčni tak lidé s podobným problémem někde v ghettu. A nic na tom nevylepší ani oslavné ódy Spáčilové na kameramanské řemeslo ve vlnách. Je to prostě příšerná a otravná nuda s hrdinou, kterého každé slovo bolí a nevylepší to ani jeho vypatlaná a flekatá feťácká matka. Největší intelektuální drama spočívá zřejmě v tom, že hrdina napřed neví, jestli je homosexuál, či nikoliv a že drogový dealer může mít i své kladné stránky. Za mne propadák, nezaujalo mne to vůbec ničím, kromě toho, že se to proslizlo z politických důvodů na Oscary. Letos byly oscarové filmy dost zklamáním, nudný byl i Klient (a to mám íránskou kinematografii dost ráda), nezaujalo mne příliš ani depresivní Místo u moře, muzikály nemusím, La La Land nedám, tak snad leda Lion, žádná pecka to taky není, ale tak na **** z 5 hvězd by se Lion dal ohodnotit.

plagát

Pustina - Epizoda 5 (2016) (epizóda) 

Zatím nejtíživější díl. Po skončení jsem se cítila jako pod lavinou, tenhle díl byl přímo na panáka.

plagát

Pustina (2016) (seriál) 

Mistrovský kousek, kdy se nemohu dočkat každého nového dílu. Jaroslav Dušek je skvělý i jako záporák. Bylo terno ho získat pro tuto netradiční roli. Jen je škoda, že scénárista mu k maniodepresi naordinoval v dobách záchvatů amnézie, což se u této choroby nestává. Tradičně výborná byla i Zuzana Stivínová, kde jsem si alespoň odpočinula od jejich řvavých rtěnek, ve kterých vypadá, jako by zahryzla krtka. Úžasná Petra Špalková, která by měla být vidět ve filmech mnohem častěji a super je i Eva Holubová, která v roli mistrové a hostinské nemůže nikoho zklamat. Roman Skamene též potěšil úsporným a přesvědčivým výkonem a výborní byli i Jan Cína i Eliška Křenková. Velkým překvapením byl i Janek Gregor, velmi přesvědčivý v roli tetovaného sígra z pasťáku - z těch kluků je tam jednoznačně nejlepší. Doufám, že ho uvidíme i v dalších filmech. Vývoj a proměny postav mne vyloženě těší a příběh se tak stále rozvíjí, aniž by se člověk ztrácel. Měla jsem trochu obavy, že se díly dvou režisérů od sebe budou přeci jen lišit jinou rukou, ale byly zbytečné. Jeden díl lepší než druhý a je jedno, jestli je režírovala Alice Nellis nebo Ivan Zachariáš. Precizní exteriéry i interiéry působí tísnivě, ale budí zvědavost a nenudí. Děkuji i za skvělé osvětlení i ozvučení, kdy autoři odolali dělat originální "umění" à la Modré stíny a točit postavy v přesvětlených záběrech, huhlající si cosi pod vousy. Bonusem je top nechutná scéna s borščem, ta je špičková, to jsem odvracela zrak i já, z pitevny zvyklá na leccos, ale tohle se nedalo. :-)

plagát

Máma má raka (2016) (amatérsky film) odpad!

Větší buranskou trapárnu jsem dlouho neviděla. Směs sprostoty a těch nejtrapnějších, nejjednodušších hospodských vtipů, apokalyptický běs. Studentské filmy jsem měla vždy ráda, byly originální a neotřelé, tohle je sjezd do nejhlubší kotelny.

plagát

Štyri slnká (2012) 

Bohdan Sláma jako režisér a scénárista filmu Čtyři slunce rozehrál pomalu se rozvíjející drama s mosteckou krajinou v pozadí, které pozvolna graduje a spěje k nevyhnutelné katarzi, inspirované jeho osobní životní tragédií. Skvělé vybraní herci byli naprosto uvěřitelní. Slabošský otec rodiny J. Plesl, selhávající ve všech rolích, které mu život nabízí – živitele rodiny, manžela, otce i kamaráda, jeho trpitelská a lehce zahořklá žena A. Geislerová, kamarád K. Roden, balancující někde na hraně schizofrenie a  neuchopitelného světa mezi nebem a zemí, K. Melíšková jako jeho žena, suplující mu spíše matku, úžasně zahraný problémový syn dětským hercem M. Šáchou (škoda, že se objevil jen v tomto filmu). Jako třešnička na dortu Vláďa Merta jako bůh, nezjevující se však jen tak někomu... tohle všechno nemělo chybu. Celé to podtrhla výborná hudba Vypsané fiXy.

plagát

Jmenuji se Emily (2015) 

Krásný film pro introvertní, romantickou duši. Emily, která se obrnila před bolestí řadou slupek a předvádí se jak enfant terrible z toho nejhoršího úhlu hned na začátku, aby si otestovala lidi kolem, jestli bude přijata a milována i ve své nejstrašnější podobě. Její přítel, který je fascinován silou její osobnosti, cílevědomostí a sebevědomím a přimyká se k Emily až s otrockou oddaností, zpočátku působí dojmem šikanovaného trouby, koktajícího v rozrušení, posléze odhalí polohu drsného ochránce, ale i komika. Nádherný film s mnoha polohami s hloubkami.