Marigold

Hezky natočená festivalovka o citově vyprahlé matce od tří dětí, která zahoří k polskému opraváři praček. Je to takový ten intimní portrét utkaný ze zjevných metafor a docela příjemných hereckých výkonů, které odletí stejně rychle jako letadla z runwaye, u níž se film odehrává.

Festival misery porn z pásové výroby.

Nit z přízraků předsazená z módního světa do intelektuální rodiny hororové spisovatelky a promiskuitního profesora. Film nepříjemný, kontaktní a pro mě vlastně příliš odtažitý. Ale na masterclass Moss a Stuhlbarga to nic nemění.

Neměl bych to hodnotit, protože po hodině něco mi film už tak strašnou kocovinu zhoršil natolik, že jsem musel utéct. Ale tenhle simulátor pozdního stalinismu, spíš sociologický experiment než film v klasickém slova smyslu, se do člověka zažere tak hluboko, že na něj musí pořád myslet. Lepší argument k dokázání zrůdnosti totality než všechny moralistní masturbace vymítačů neomarxismu.

Myslel jsem, že nic horšího než tohohle Felliniho z pomocný školy letos Itálie do světa nepošle, ale pak tam vypukl ten koronavirus, takže jsem smířlivější.

Zpackaný spin-off majáku, kde je soulož s těhotnou, rodící stařena, zápas s medvědem, nahá midgetka na vozíku, ale stejně je to asi tak zábavný jako rozprava o Wittgensteinovi s ožralým eskymákem.

Chceš točit modernizovanou adaptaci literární klasiky, ale tvoje skills stačí tak na průměrný gangsta videoklip. Du bist nicht gut.

Referát na téma "nešvary virtuální doby a chvála loserství" od autorů, jejichž humor dávno ztratil hrany a otupil se v trochu dětinské úšklebky. Z tohohle cloudu nezaprší.

Čistá práce, marketingově i filmařsky. Klusák s Chalupovou doručili přesně tak nepříjemný, vtipný, srozumitelný, jednoduchý a emočně návodný titul, aby překonali tradiční omezení dokumentů, které od diváka žádají náročnou aktivní spolupráci a hlubší empatii. Stejně jako "otevření diskuse" je to "cool munice pro memy a internetový humor". Nesděluje to nic převratného, neobjevuje to nic podnětného, ale spolehlivě to vtahuje a snad to povede i ke změnám nad rámec chvilkové události. Nejlepším momentem dokumentu je závěr, který ukazuje, že pouhé "morální pohoršení" není dostatečné k tomu, aby byl predátor ponížený a zahnaný do kouta. V tom je celá tragédie.

Proklamace girl power a kopání do koulí nejsou vůbec problém toho filmu. Za mě by jich v ideálním světě mohlo být víc a mohly by se trefovat jinam než jen do obvious terčů typu nařachaných dementních sidekicků a generického záporáka (fakt potřebuje Gotham dalšího sadistického mafiána s papínkovskými komplexy?). Harley je příručková. Vypravěčsky a sebereflexivně obšlehla Deadpoola, včetně nespolehlivých odboček a chaotických přeřeků. Bohužel než film nabere nějaký směr, tak tyhle momenty "začneme znovu" značně zabrzdí tempo. To filmu dodávají drzé a nápadité choreografie Chada Stahelského, ve kterých je víc jiskry a hravosti než v celém scénáři Christiny Hodson. Ten má problém uvyprávět triviální příběh s náznakem napětí a změnit fotogenické emancipační figurky ve figury. Dojem, že DC univerzum trpí brutální fragmentarizací osobnosti, tenhle snesitelný a zcela zbytečný kousek nijak nezaplaší. Když padne zmínka o Batmanovi... holky, sakra, já už ani nevím, o kom je tu vlastně řeč. Ale to nevadí, nalakujeme nehty, dáme margaritu a pocítíme zadostiučinění, že strawmani dostali kopačku do varlat.