Una111

Továrník Bárta se chce přesvědčit, jestli osobní lidská kvalita má také nějakou cenu, a tak se vydá do luxusního hotelu v přestrojení za nemajetného vítěze soutěže. Podle vlastních slov se ale přesvědčí, že lidem imponují jen a jen peníze... (V uších mi zní jako leitmotiv: Je to pravda odvěká, šaty dělaj´ člověka...) - - - Velký podíl na úspěchu filmu měla knižní předloha Ericha Kästnera a Vávrův scénář, dobré obsazení a v neposlední řadě i sám režisér. Dokonce i té Ferbasové role továrníkovy dcery sedí a je v ní docela snesitelná. Sečteno a podtrženo: Vtipná, svěží komedie.

Jako dokument z r. 1911 skvělé, jinak nic moc. Bylo mi z toho všelijak...

Připadá mi to jako dost jedovatý elixír - namixovat thriller, drama, romantiku a komediální prvky. Ale když vzniklý elixír podrobíme jednoduché chemické analýze, zjistíme, že komedie v něm byla pouze ve stopovém množství, romantika dokonce chyběla vůbec. Drama ano, thriller také - někomu tam bude téhle příměsi málo, já nepotřebuji moc a mám neklidné sny. - - - Co se hereckých výkonů týče, zdálo se, že v Perkinsově podání to byla úplná klinická studie psychopata! Výkon jeho partnerky byl o nějakou tu třídu níž. Myšlenka filmu byla myslím neotřelá, což mu spolu s ostatními kvalitami zajistilo mé 3*, přesněji 3,5.

Já snad letos nenajdu jednu jedinou pohádku, které bych mohla dát plný počet nebo aspoň s čistým svědomím 4*! Tuhle klasickou pohádku podle Boženy Němcové pan Ráža sice moc pěkně rozjel, dokonce jsem byla překvapena i zbožnými pozdravy nebo páně prokurátorovým napomenutím, aby se sedlák nedušoval, že by mohl o duši přijít (!) (co všechno bylo ještě možné v pohádce v r. 1968!), za to mu budiž velká čest a chvála. Ale pak... jako by krasavici v rozletu uťal nohy. Vždyť jí chybí ten krásný konec! A to v kritické chvíli, když manžel Manku vyhání, Manka znovu prokáže naprosto odzbrojujícím způsobem svou chytrost a vezme si s sebou domů to, co má nejraději - totiž svého manžela, pana prokurátora a dokonce i s postelí! - Kam se tenhle moudrý a vtipný závěr poděl? A tak téhle zmrzačené pohádce mohu dát jenom 3* a litovat zase jedné nevyužité šance!

Zase jedna nepovedená pohádka a důkaz, že i dříve se pohádky vždycky nepovedly, že to není jen fenomén dnešní doby, kdy takových nepodařených pohádek přibývá jako hub po dešti. Pro jaké děti je tato pohádka určena? Je tak neprůhledná, tak zmatená, že si opravdu neumím, představit dítě, které by z ní mohlo mít radost. ... K čemu tam byl ten třetí, resp. první princ? Proč chudou  ženu se sedmi dětmi museli zastoupit kejklíři? Co je na tom lepšího? Kdyby se pánové raději drželi toho Erbena a nevnášeli do zpracování klasických pohádek své hloupé a nesmyslné inovace, udělali by rozhodně líp!

Příliš mnoho frivolnosti, příliš málo psychologického propracování postav. Šišlání Ferbasové mi bude znít v uších ještě dlouho. Dokonce ani Oldřich Nový to moc nezachránil. Ale sympatická je tu úcta k práci, myšlenka vypracování se od píky na vyšší post, z nejnižších pozic doslova holýma rukama a víra, že je něco takového vůbec možné - prostě pozitivní myšlení, které bylo v pohnuté době vzniku filmu velmi zapotřebí a které nám dnes všeobecně chybí.

Vynikající herectví Antonie Nedošínské a Theodora Pištěka nemůže z ubohého scénáře udělat hodnotný film. Děj je plytký, myšlenka veskrze žádná.

Jiné dojmy jsem měla, když jsem dokument viděla krátce po jeho vzniku v TV a jiné mám dnes, v době, kdy si vůbec neumím představit, že by jej televize uvedla, byť s vysvětlujícím komentářem jako se praktikovalo za komunistů. A tenhle posun ovlivňuje i moje hodnocení: film je možná neumělý, ale o uměleckou stránku tady opravdu nejde! A naplňuje mne smutkem, když vidím, kam až jsme se po těch letech v Evropě dostali, jak se kolem nás kruh stále zužuje a co všechno můžeme ještě v budoucnu očekávat. - - - https://www.youtube.com/watch?v=ztYGlmmD-e4&t=210s&fbclid=IwAR06unAfuOzuBoNW5-cjZTitJetQ3rN6Q7JpvpGva3QeOJ-J4ufsBQvMAgQ

Vždy při sledování válečných filmů mne napadá, jaké to muselo být v době jejich vzniku - jít do biografu a všechno tíživé a zlé nechat přede dveřmi... Jestli nám i dnes přinášejí válečné komedie radost a příjemnou zábavu pro nedělní odpoledne, jak teprve tehdejším divákům! Snad proto se tomuto žánru během války tak dařilo. A konečně samotný námět by také zasloužil jednu hvězdičku navíc. Ne, není to žádná válečná agitka, jak tu někdo napsal, ale oslava společensky prospěšné práce, kterou má dotyčný člověk rád a po které se mu v zahálce stýská. Ano, zní to dnes staromódně, to přiznávám.

Tak tímhle mi ČT udělala velikou radost, tak velikou, že jsem ochotna jí pár hříšků i odpustit. Scénograficky dokonalé zpracování, hudebně dle mého bez chyby. Krásná hudba Bohuslava Martinů. Po všech těch strašlivých pokusech o pohádku konečně opravdu vánoční příběh, v němž má své místo i Bůh! Děkuji panu Nekvasilovi! A hned si na jeho ostatní díla "posvítím". Doufám, že jsme se nesešli naposledy!