GMVajgl

Zdařile zpracovaná cesta hrdiny (monomýtus / hero's journey) zasazená do sci-fi vesmíru. Volání k dobrodružství - zkouška - dosažení cíle - návrat. Divák na této cestě doprovází Luka, sympatického protagonistu, který ztratí v podstatě všechno a zároveň se upřímně a srdečně vrhá do nového. Není na tom vlastně nic složitého, ale všechno pasuje → hlavně příběh a chemie mezi postavami. Nové díly Star Wars se od tohoto monomýtu moc vzdálily a proto stojí za houby.

Hitch se prezentuje jako návod jak sbalit ženu. Jak to udělá expert na seznamování, Will Smith? Osloví Evu Mendes v baru. Navzájem se představí, ale jelikož má Eva svůj bitch-shield na plný výkon, tak se Will radši zdekuje, čímž Evu překvapí a vzbudí u ní zájem. Na tom není nic špatného, ale od této chvíle to začíná smrdět: Hned druhý den ji totiž Will do práce nechá doručit radiovou vysílačku (to znamená, že musí být v okruhu pár kilometrů) a tentokrát přes veškerý její odpor (nepohodlné komenáře o invazivnosti) doslova žadoní a škemrá o rande. „V pátek? Tak v sobotu? V neděli?“ Zde už film otevřeně lže: Eva je totiž potěšena, polichocena a nakonec souhlasí. Následuje rendesvouz, kde spolu jezdí na vodním skůtru po řece Hudson. Ve skutečném světě by spíš následoval soudní zákaz přiblížení (restraining order) za stalking. Když někdo chce, tak hledá způsoby, a když nechce, hledá důvody, a je zbytečné ji nutit. Takhle ten film naopak skutečné muže a ženy od sebe odděluje. Vypráví lži o jednoduchých rychlých řešeních: že „loser“ jednoduše nabude sebejistoty a sebevědomí. Nebo nebezpečné lži: že muž se nenechá odmítnout, a že krásná žena nahání všem ostatním mužům strach a půjde ráda na rande s kýmkoli. Film se vyhýbá skutečným mezipohlavním vztahům – které jsou vždy problematické a náročné.

Možná někdo bude tvrdit, že by člověk měl respektovat starší. Někdo se zas bude ve snaze oslovit zákazníka lačného jistoty / záruky kvality ohánět dávnými letopočty založení a tradicí své firmy. Není ale v tomhle bohatém světě (pro člověka) docela jednoduché přežít? Neměl by si respekt zasloužit spíš ten, kdo dosáhl něčeho mimořádného? Proč bychom měli ctít tradici? Neměli bychom na tradice pohlížet kriticky a ty nesmyslné nechat zemřít? Takový je život - neustále umírá a nově se obrozuje. Pro seriál, který tenhle princip popírá, kde každá epizoda končí tak, jak začala, kde nikdo nestárne a skoro nikdo neumírá, je příznačné, že už několik let popírá vlastní smrt. Ten seriál je už dávno mrtvý. Sice se dále dělají další nové díly, ale jsou zatuchlé, hnijící, zapáchající, zpolitizované a sama sebe vykrádající. On ten meme "Simpsons already did it" už je taky pár let starý. Simpsonovi nicméně BYL velmi dobře napsaný a nakreslený seriál, který dokázal inspirovat, bavit, dojímat a sjednocovat. Za zlatou éru se označují série 3 až 8. Na nich pracovali ti nejlepší tak nejlépe. Jenže lidi stárnou a odcházejí a místo nich přicházejí jiní. A o lidech to je především - neexistuje totiž žádná firma se stoletou tradicí. Existuje jen pár lidí, kteří pracují na společném cíli právě teď. Jaký je současný "cíl" lidí, kteří dělají Simpsonovi? Tipuju, že: Neurazit, nerozrušit, nevybočit, podstírat většině, vydělat peníze.

Nejlépe se soundtrackem od Cinematic Orchestra

Má sice lákavý námět a rozhodně taky fajn soundtrack, ale hlavní protagonista je ve skutečnosti dost mizernej mužskej vzor (male role model). Bydlí u rodičů, má mizernou práci a veškerý svůj čas a energii věnuje tanci, což je pro něj akorát únik. Místo aby začal pracovat na sobě, tak se honí za kundou. Je to pěkná představa, ale rozhodně se nikdy žádný přeplněný parket nerozestoupil jako rudé moře kvůli nějakému hejskovi. I kdyby to byl tak dobrej tanečník jako John Travolta.

Největší problém s tímhle příběhem je, že v něm vůbec o nic nejde. Tony Stark pro mě není hrdina - nemusí překonávat žádné skutečné překážky. Už na začátku je to génius / milionář / sukničkář. Nemusí nic obětovat (jen nějaká vata s tím šrapnelem u srdce). Jeho exoskeleton je O.P. a záporák je jen otravná překážka, rozhodně ne nějaká hrozba. Takže to jsou jen 2 hodiny, během kterých se to tak nějak mezi sebou pomele, ani nevíš proč. Oddechovka, kterou nese na zádech charismatický RDJ.

Dnešní svět je plný blbostí. Kdo si proti nim nevybuduje imunitu, ten se se zlou potáže. Konkrétně tahle blbost je asi natočená pro všechny frustrovaný nedospělý kluky, co by taky rádi v práci kouřili PCP, mířili na všechny bouchačkou nebo nožem a přišli si na pěkný lehký prachy. Během prvních 10 minut s Denzelem Washingtonem je jasný, že takhle vypadá psychické zneužívání. A Ethan Hawke ho enabluje a enabluje, až musí nakonec umírat lidi. Blbost - pěkně natočená, ale blbost.

Stallone je ve vězení a chovají se k němu ošklivě.

Jim Carrey v plné síle, super námět, skvělá hudba, šukézní 22-letá Cameron Diaz a odpornej záporák. Je to bláznivý, nebere se to vážně, bourá to 4.stěnu - v podstatě Deadpool minulý generace. Příběh je bohužel typicky blue-pill lživej - kráska vlastně nechce drsňáka alfa-chlapáka gangstera, nýbrž citlivýho Stanleyho Ipkisse, protože ten ji skutečně naslouchá. "They call me Cuban Pete" je boží scéna.

Je zábavné sledovat, jak lidi připravují a konzumují jídlo. A je docela zábavné sledovat lidi, kteří klamou sami sebe - buď jsou za kamerou a hledají příběhy tam, kde nejsou, nebo stojí dokonce před kamerou. Tohle je někdy tak pretentious slátanina, kde s vážným výrazem tvrdí o steaku, že "vám změní život" a různě se snaží spojit duchovno a přípravu jídla pinzetou pro zasraný snoby, že je člověk jen kroutí hlavou.