GMVajgl

Tenhle film je trochu prostomyslný a místy zastaralý, ale obsahuje ušlechtilé vzory - pracovitost, svědomitost a podnikavost, což se dnes málokdy vidí. Nejvíce mě uchvátila ukázka na youtube, která v podstatě školí obchodníka v jednání se zákazníkem. Zbytek filmu už je spíš jen omáčka.

Tohle je díl, kde už příběhově kniha i film vůbec nedávají smysl a nelogickými činy skoro všech postav zbytečně protahují, komplikují příběh a nechávají "zlo" vyhrávat. Kdyby se Sirius Black Harrymu zjevil rovnou, místo toho, aby ho celý film strašil a pravdu vyjevil až úplně na konci, kdyby Harry nezabránil popravě Petera Pettigrewa, nebo kdyby ho alespoň nějak spoutali, tak by jim takhle trapně neutekl a později by nezabil Cedrica a neoživil Voldemorta. Nebo kdyby Brumbál jednal trochu zodpovědně místo toho, aby všemu příkoří jen přihlížel ze svý věže. Příběh Harryho Pottera se totiž z nevinné dětské pohádky postupně stává akčním thrillerem a tahle neschopnost a ignorance aktérů zůstává a je jen zdrojem frustrace.

Lidi se za sto let zas tolik nezměnili. Kdyby na to lidi přišli, tak by nemuseli chodit na nové filmy a kupovat nové knihy, protože by jim stačilo to, co už se natočilo a napsalo.

I když obdivuji jejich podnikavost, tenhle film je spíš meme pro diváky youtube kanálu Red Letter Media, než dobře odvedené řemeslo. Je založený na asi dost mizivém rozpočtu a má odvahu to přiznat a udělat si z toho srandu. Hravý střih, dialogy a hlášky ovšem taky naznačují, že tam je slušný potenciál. Je vidět, že Mike Stoklasa není jen obyčejný kibic či hater (viz Mr Plinkett), ale skutečný znalec filmu a vypravěč příběhů.

Tento dokument ukazuje na příkladu Japonska - jak centrálně řízené organizace (v tomto případě banky) jsou náchylné ke korupci, mohou vytvářet krize (bubliny), ožebračovat a zotročovat běžné lidi a výrazně ovlivňovat politiku - to vše naprosto nedemokraticky. To samé nyní hrozí EU. Tohle je něco, co se přímo týká každého, ale o čem se možná záměrně moc nemluví - něco jako konspirace, ale za bílého dne. Opírá se přitom o expertízu ekonoma Richarda Wernera, který v Japonsku několik let žil, pracoval, problémem se zabýval a zabývá dodnes - vymyslel taky termín "kvantitativní uvolňování". K vidění na youtube.

Film o vztazích, který je zároveň o ničem a o všem v závislosti na tom, jestli divák zažil: socialismus, srpen 68, normalizaci, české vánoce, vlastní rodiče, sourozence, děti, sousedy, choleriky, narcisy, hledání lásky, zhrzenou lásku, školu, mládí, dospělost, stáří a smrt. Film míří na diváka, který zažil co možná nejvíce z uvedeného, podporuje jeho mentalitu oběti, hraje mu hezkou muziku a hraje mu na city.

Dokument má zajímavý námět a určitě by zajímavý i byl, kdyby se držel třeba jen ekonomické stránky věci, ale on se neustále zabývá politickou / sociální stránkou věci. A to je rozdělující téma - lidé na světě se pořád ještě asi neshodli na správném uspořádání  - jestli má být jednotlivec zodpovědný nebo chráněný, jestli je trh spravedlivý nebo nespravedlivý. Tvůrci k tomuhle tématu bohužel přistupují z radikálně levicové marxistické perspektivy a nepřipouští diskusi. I když přiznávají nekonkurenceschopnost centrálního plánování, tak neustále propírají "kapitalismus", hodnotí minulost jako třídní boj, dělí společnost na pachatele a oběti, a tím spíše prohlubují příkop mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je podivné, že něco takového se tvoří za veřejné peníze a pouští na veřejnoprávní televizi. Pozoruhodné tvrzení z 11. dílu: V anketě po sametové revoluci odpovědělo 45%, že chtějí socialismus, 47% něco mezi a pouhá 3% nástup kapitalismu.

Ulhaná a překrucující propaganda, která svoji naivitou a hloupostí připomíná The Room - chvílemi je k popukání a jindy zas odporná. Je zajímavé, že ve skutečnosti komunisté dělali přesně to, z čeho obviňují "vydřiduchy z Botostroje".

Jeden z těch dokumentů o dabovaných legendárním Pavlem Rímským a Pavlem Soukupem. Tentokrát o jednom z největších konstruktérů WW2. Ať už byli nacisti jakkoli politicky opovrženíhodní, musí se jim nechat alespoň 2 věci: skvěle vypadající uniformy a technologické skvosty na zemi i na vzduchu.

Když zazní pravda, je to někdy osvěžující a někdy jako ledová lázeň. Zde zní "na plnou hubu" bez okolků - možná protože už je to dávno a pamětníci, někdy už na sklonku života, si neberou servítky. Ukazuje se tu v celé kráse, jak to dopadá, když se upřednostní společenská / ideologická politika před ekonomickou politikou - neslavně. Je překvapivé, kolik takových případů bylo. Když pak režim vynálezce či podnikatele třeba ještě strčil do vězení, tak se člověku vztekem skoro vaří krev. Je pěkné vidět komentáře zdejších morálních relativistů, kteří seriálu vyčítají "jednostrannost". Nevím, možná by chtěli hledat pozitiva na politických vraždách, srpnu 1968 či na holokaustu a negativa na vynálezu penicilinu, knihtisku a parního stroje? Je to důkaz, že člověk nikdy není v bezpečí před ideologií podobných soudruhů - ani dnes. Asi jeden z mála pořadů na naší "veřejnoprávní" televizi, který vůbec stojí za to.