Papaboot

Ne napoprvé, ani napodruhé, ale až napotřetí a zato pořádně. Nikdy se mi nestalo, že bych se marně pokoušel o shlédnutí seriálu tolikrát (vicekrát jak jednou), taky proč když se jich v kyberprostoru válí tuny kvalitních. Dvakrát jsem se nepřehoupnul přes první dva rozpačitější díly (aspoň tehdy mi to tak přišlo) , moc mě to nenadchlo, moc mě to nevtáhlo. Říkal jsem si, že se tam vlastně moc zajímavýho nestalo. No jestli je někde v paralelním vesmíru "já", které u tohohle přesvědčení zůstalo, tak bych mu s chutí nafackoval, protože se nemůže víc plést. Naštěstí mě buď moje podvědomí nebo vysoké hodnocení přesvědčilo k finálnímu pokusu o reparaci a ta se povedla víc než velmi. Firefly mě uhranulo věrohodností, barevnými dobře napsanými postavami,skvělým scénářem a naprosto dokonale vymyšleným univerzem. Navíc všechno spojeno neúprosnou a tentokráte opravdu smysluplnou logikou (geniální kombinace angličtiny a čínstiny - jednak skvělá obezlička před cenzurou, ale i uvěřitelná prognóza). Možná je i dobře, že světlo světa spatřilo jenom 14 dílů. Sice věřím tomu, že by tvůrci dokázali vyprodukovat minimálně stejně kvalitní dvojnásobek, ale pomyšlení, že by mohli chytit "HIMYM" syndrom a oddalovat nevyhnutelnou smrt a nedostatek nápadů tvořením prázdných, nezábavných dílů a zkazit celkový dojem se mi teda nelíbí ani trochu.

Vůbec nepochybuju o tom, že by Serenity neustálo roli samostatného celovečeráku, ale napojení na Firefly ho posouvá minimálně o level, ne-li dva. Nepůsobí tak uveřitelným a syrovým dojmem jako jeho seriálový sourozenec, ale naštěstí to není na škodu. Vlastně trocha toho pozlátka světlušce celkem přeleštila reflektory, mnohem bombastičtější efekty i akčnější kamera sedli tomuhle zaslouženému finále jako hrnec na prdel. Přesto mě trochu trápila jedna věc, postavy byly v seriálu příjemně stylizované to je jasné, ale jejich lehký filmový posun k typicky americkym hrdinům mi zas tak nesedl ( naštěstí není až tak markantní, možná byl i nezbytný pro pochopení nezasvěcených). Když jsem ale Serenity viděl poprvé, tak jsem si nic moc pozitivního neodnesl, bez znalosti předlohy mi to fakt moc nedalo... Takže o to víc jsem byl překvapen jak mě to napodruhé vtáhlo do děje a zabavilo a z průměrného sci-fi snímku se vyklubalo nčekaně efektní zakončení nezaslouženě odumřelé série.

Intouchables mi nepřišly jako klasická vydíračka brnkající na emoce nestabilnějších diváků, ačkoli velcí mužové a ženy čsfd tvrdí opak. I když možná to bude tím, že nemám nakoukáno tolik filmů o kvadruplegicích a jinak postižených...Je mi celkem jedno, že se žašťiťují "inspirací skutečnými událostmi", příběh mi přišel natolik přirozený a dobře plynoucí, že na tomhle faktu vůbec nezáleželo. Navíc se vyhnul standardnímu klišé podobných snímků - někdo musí umřít, musí se odehrát něco dramatického apod., což jsem taky nemálo ocenil. Netvrdím, že patří mezi top ten (a ani si to nemyslím), každopádně se to neuvěřitelně příjemně sledovalo, překvapivě často jsem se smál a navíc to fakt nepůsobilo nijak strnule ani nuceně. Jsem zvědav za jak dlouho přijde něco podobně svěžího a bezprostředního...

Tohle je přesně to, co jsem potřeboval. Důvod proč mám filmy rád, proč se na ně koukám. Výplachové kousky jsou sice taky fajn, ale prožívám je pouze během promítání, někdy ani to ne. Shutter Island vás donutí zamyslet, nejen nad tím, jak to vlastně dopadlo a kdo byl kdo... Všechno dává perfektní smysl a přesto se najde vícero interpretací, na tomhle si spousta tvůrců zlámala vaz. Kombinovali tolik, až divák ztratil zájem o děj a veškerá soudržnost se vytratila, ostrov drží pohromadě až do konce..

Mnohem záživnější než jednička, u té jsem byl místy poměrně znuděn, Aliens se tomu podařilo zabránit. Nicméně ( a vím, že je to jenom moje chyba) mi filmy s "mariňáky" málokdy úplně sednou. Nemůžu si pomoct, ale spousta charakterů, hrdinských gest a archtetypů mi přijde vrchnolně trapných. To nikdy nebude natočen nehistorický film, který by je nemusel pojmout tak šíleně americky? Ve Vetřelcích se tahle hromada klišé pěkně zkoncentrovala v postavě Vasqeuzové, která mě nebytyčně vytáčela od jejího prvního výstupu a jakmile nasadila ten "rádobydrsný" výraz, tak se mi vážně chtělo plakat. Vím, že to měla za úkol, patří to k tomu, ale nikdy se s tím naprosto nesmířim. Naštěstí mají Vetřelci spousty jiných kvalit, které to zdatně přebíjejí. Hlavně skvělé univerzum, vynikající monstrum zabijáka, na pozadí celkem inteligentní příběh a kravaťáckého záporáka...Navíc se mi líbila změna názoru Ripleyové na androidy, že by nějaké hlubší sdělení?

Ostrovani se s tim opravdu moc nesr*ali, takhle přímočarou a nekompromisní zombičinu jsem ještě neviděl. Navíc s inteligentním podtextem. Kritika konzumu, komerce a vymaštěného spotřebitele se myslim povedla výjimečně a když mi to konečně docvaklo, tak získal Dead Set úplně nový rozměr (SPOILER : Závěrečná scéna, kde Kelly čumí do kamery a jedinými diváky jsou zombáci má fakt sílu.) Ke konci jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že autoři vaří z vody. Z inteligentně rozvíjeného děje se stala absolutní jatka a k tomu některé postavy ještě víc korunovali svojí totální demenci, i když to byl asi záměr...

Dlouho sem neměl z filmu takhle protichůdné pocity... O tom, že by Downey skvělý nemá cenu debatovat, ačkoli jsem si Holmese představoval poněkud jinak, tak jeho podání neurotického sociopata mi víc než vyhovovalo. Jako problém bych spíš viděl nepříliš podařenou provázanost scén, často nebylo k pochopení proč jdou, tak kam jdou a jaký to má celé smysl. Na konci to bylo sice částečně zachráněno efektní vysvětlovačkou, ale třeba proč se mydlili zrovna na tower bridge sem opravdu nepochopil. Na to jak se film snaží tvářit chytře je tam dost kiksů, ale ty jsou celkem umně zamaskovány překotným tempem, takže se nad nimi většinou ani nepozastavíte. Ve finále právě neuvěřitelný spád, místy vtipné dialogy a dobře vybraní herci naštěstí převážili většinu negativ a i moje mínění k pozitivnímu hodnocení :)

Jak praví jedno hezké nečeské úsloví " I was watching it, before it was cool." A tak nějak mi vyhovovalo, že to nikdo nezná. Pak to najednou vyvalila Prima Cool a najednou se všude vyrojili zapřísáhlí fanoušci ochotní spáchat masové harakiri pokud jim na jejich idol někdo šáhne. Misfits sice nejsou bez chyb, ale zas tak masivní díry ve scénáři tam nevidím ( upřímně spíš skoro žádné) a zábava je to neskutečná. Humor je britsky drzý a i když je oproti klasikám vidět docela posun, tak se podobnost stejně nezapře. Navíc je v hlavně pozdějších sériích super paleta neokoukaných "schopností" a scénáristi nápaditostí jenm hýří. Takže doufám, že nenastoupí sestupnou tendenci jen, aby se udrželi u korejtka...

Dojáky normálně nemám rád, ale na tohle se celkem dalo koukat a vlastně to doják ani moc nebyl...

"Myslíte si, že je Taken jeden z nejlepších akčních filmů?" "Tak určitě..." Osobně dělim akční filmy do několika kategorií : První se vyznačuje tím, že v nich má hlavní Arnie dva zásobníky a oba obsahujou nekonečno nábojů, jediným zraněním je škrábanec na tváři, počet mrtvol tak vysokej, že se ani nevyplatí na ty podružnější plýtvat umělou krví. Tyhle filmy jsou v porovnání se seriózní kinematografií vlastně nebetyčná sračka, ale přesto mají svoje kouzlo (typicky Komando, Expendables). Dalším typem je akční film s "přesahem", filozofickým podtextem, prostě rozebírá, co by kdyby. Tam pro mě spadá Terminator, Total Recall (to je ale náhoda, že je Arnold všude...) No a poslední třetí sorta pod sebe řadí i Taken. Narozdíl od Bčka postavám celkem věřim jejich motivaci, náboje občas i dojdou, akce působí čistě a dost realisticky. Všechno to jako celek elegantně, svižně a nutno podotknout i nesebeparodicky zapadá do sebe. Nějaká větší hloubka stylu "tyjo, jestli se tohle stane, tak bude lidstvo fakt v pytli" tomu sice schází, ale v tomhle případě by celek akorát narušovala...Slovy klasika: "Byl to náser."