Papaboot

Do kina jsem šel zhrzen s tím, že z ani ne 300-stránkové knížky se prostě netočí trilogie, pokud ta kniha není aspoň formátu A4. To jsem si víceméně potvrdil, ale zdaleka ne tak důrazně, jak jsem si myslel. Dva filmy by hobit snesl naprosto s přehledem, jenom ty tři byly už lehce nad jeho síly. Křečovitá snaha obsáhnout naprosto všechno a občas ještě víc byla naštěstí patrná málokdy a vyloženě nudné pasáže jsem nepostřehnul. Atmosféra zůstala bohudíky stejně úžasná a do Středozemě jsem se víc než rád vrátil. Jenom mě vážně sere, že se snaží zaplácnout díry v rozpočtu dělením látky, která by se prostě dělit neměla. Nicméně je nutno uznat, že hobit měl dost těžkou startovní pozici, protože překonat LOTRA asi úplně nejde. Jackson se ale naštěstí udržel mnohem líp jak Lucas a z neočekávané cesty se nestala nová skrytá hrozba s debilním Gunganem, přestože se očividně snažil hrát na humornější notu.

Trochu nechápu zdejší nadšené výkřiky, Potomci lidí nebyli špatní, ale takové až orgastické projevy chvály si taky nezaslouží. Jako hezky se na to koukalo, obrazově to fakt bylo zmáklé neuvěřitelně, ale děj mi teda ptáka neodfouknul (tohle řekli v IT Crowd moc pěkně). Pravdou je, že v podstatě velmi jednoduchý obsah je podán místy až neskutečně a scénu vylejzání z baráku a špalír z vojáků asi jen tak nezapomenu. Nicméně jsem vždycky preferoval obsah nad formou a ačkoliv je hlavní námět nepochybně dosti silný, emotivní bla bla, tak na mě působí poněkud nedotaženě a místy až lehce vyděračsky.

Jestli tohle bude propadák, tak je to pro mě jenom další důkaz lidský blbosti. Šest dějových linek a stejně byl děj přehlednější jak u většiny filmů s konvenční vypravěčskou linií a ačkoliv premisa byla v postatě jednoduchá, tak byla podaná tak úžasně, že prostě nešlo nedat 5/5.

Tady si komentář opravdu neodpustím. K bondovkám pociťuji celkem silný despekt, nicméně mě pochvalné kritiky a vůbec celá nálada kolem filmu donutily do kina jít. Nelitoval jsem toho ani vteřinu, už samotná úvodní titulková sekvence mě zaujala víc než všichni Brosnanové světa. Takovou porci nadhledu a "inside joků" jsem fakt nečekal a ono to byla dokonce docela sranda. Ten pán, co natočil Americkou krásu, očividně pořád umí. Agent 007 na mě už konečně nepůsobil tím strojeným, rádoby děsně elegantně-ležerním dojmem, působil věrohodně, téměř jako člověk. Už mě nesral tou neskutečnou schématičností - "ikonický" Aston Martin, protřepávaný Martini ani obdobné atributy na mě nikdy nepůsobily, naopak mě docela vytáčely. Skyfall si z toho všeho dělá šoufky, přidává dobře natočenou akci a inteligentní scénář. Kéž by ten trend ustupování od "klasického" stylu pokračoval, to bych se snad na další pokračování dokonce těšil :)

První dvacetiminutovka mě dá se říct dostala, škoda, že následující hodinka byla o něco slabší. S nástupem Roxy jakoby se to všechno zamotalo a přímočará, brutální satyra se nějak zadrhla. Nicméně společensko-kritický postoj mi byl natolik sympatický, že jsem se ani u unylejší části filmu (paradoxně te akčnější) v podstatě nenudil. Oproti Falling down mi tu chybí to nefalšované zoufalství a zhnusení, bod zlomu, přitom monology hlavního hrdiny a v podstatě nemaskovaná nechuť k určitým fenoménům, mi byly mnohem sympatičtější. Aneb průnikem obou filmů by vzniklo pro můj vkus ideální dílo.

Ubohý derivát prvního dílu. Kde mě Las Vegas pobavilo a překvapilo, tam mě Bangkok nudil. Nejde ani tak o nulový posun a invenci, tentokrát se prostě ani "osvědčené" vtípky nepovedly. Nemyslím si, že by autoři koncept plně vyčerpali, vždyť na podobné téma se dá udělat x-variací, které budou stále aspoň trochu vtipné, ale tohle byl krok vedle. No a finále to zabilo definitivně, ani chudák Galifianakis to nedokázal zvednout.

Nejsem zrovna typ, který se u hororů baví, ale tady to ani jinak nešlo. V podstatě geniální skloubení humoru s fungující hororovou složkou. Autoři se fakt nenechali ničím omezovat, na čemž by až tak nezáleželo, kdyby se v tom bordelu, co stvořili utopili, to se ale nestalo. Goddard prostě dostal hračku a vyhrál si s ní, co nejvíc to šlo. V porovnání třeba s novým Burtonem, který dostal hraček tři prdele a nevěděl ke které dřív skočit, tak je po pěti vteřinách zahazoval a stvořil bezhlavý chaos.

Srovnání s Gran Torinem se asi fakt ubránit nejde. Námět takřka identický, pojetí diametrálně odlišné a msticí se důchodce v pojetí Caina mi byl možná o kapku sympatičtější jak Clint nebýt závěrečné desetiminutovky. Je mi úplně jedno, že to bylo přitažené za vlasy, možná bylibritští teenageři trochu zdémonizovaní a provokativně vyhrocení. Co mi ale vadilo byla debilní linie se stejdou vůdcem podsvětí bezstarostně škrtícím policisty, kdyby si scénárista odpustil barmana Sida coby vrchního mafiosa a trochu pozměnil hospodskou přestřelku, tak Gran Torino padlo. Takhle si narozdíl od Harryho Browna zachovalo ksicht až do konce.

Tohle nebylo "jenom" důstojné zakončení, ale vynikající zakončení geniální trilogie. Trochu jsem se bál, že po laťce nasazené Dark Knightem nebesky vysoko budu z kina odcházet zklamaný, to se ale nestalo. Trochu chaotická první půlhodinka bylo jediné, co mi úplně nesedlo. Zbytek byl brilatní, epický, monumentální a ve finále možná trochu víc ustupující komixu. Bane nebyl slabší než Joker, byl úplně jiný, brutální a v podstatě obyčejný, ale určitě to byl skvělý kontrast a zase úplně jiný pohled na bezpráví. Ještě je malinko škoda, že Catwoman byla docela osekaná, určitě mohla dostat větší prostor, Hathaway jí totiž pojala dosti sympaticky.

Na Alienovi mě vždyčky fascinovala jedna věc - samotný oslizlý emzáček. Nic jiného mě ve filmech hlouběji nezasáhlo a tak jsem se na Promethea sice těšil, ale nijak fanaticky k němu nevzhlížel. Hodnotit tedy můžu vcelku nezaujatě, protože moje jediná očekávání se nevztahovala k samotnému kultu, ale prostě k tomu, že by se po delší době mohl vyloupnout výraznější sci-fi velkofilm. S klidným svědomím můžu prohlásit, že nejsem zklamaný, nicméně ani výrazněji nadšený. Těsně po shlédnutí jsem měl z Promethea snad nejrozporuplnější pocity za poslední léta, absolutně jsem netušil, co si o tom vlastně myslet. Od začátku jsem měl jasno snad jen v tom, že po vizuální stránce je to neskutečné dílo a i jen kvůli tomu stálo za to jít do kina, tohle bych si doma na monitoru zdaleka tolik neužil. Tím ale moje jistota končila, protože scénář mě vyloženě rozhodil. Nastřelené filozofické otázky ze začátku mě netrápili tolik jako naprostá iracionalita chování vědátorů ve stylu batolat ochmatávájící všechno, co sem jim dostane do pracek. Naprosto nedoladěné vztahy postav, často vlastně neexistující, spousta členů posádky bezejmenných. Nechápu, proc tam vůbec cpali vztah dcera - otec když měl význam v jedné replice, hlášky kapitána působily jako by navazovaly na nějaký background, který ovšem naprosto absentoval. To stále ale není hlavní výtka - největší průser byl, že některé jevy neměly žádnou logickou souvislost a nebylo to tím, že by to byl chytrý nebo záměrně mystifikující film. Tvůrci prostě nedokázali vytvořit pochopitelně fungující zákonitosti vetřelčího světa, spousta okolností bylo neodkrytých, nevysvětlených, nejednoznačných - jakoby počítali, že jim diváci čtou myšlenky. Přerod inteligentního dramatu v akční řežbu jsem vlastně ocenil, už jsem nemusel krouti hlavou nad tím, co scénáristi vytvořili, ale kochat se úchvatnými záběry naplno. Jenom doufám, že pokračování se podaří zalátat díry ve scénáři...Závěrem bych jenom podotknul, že rozřešní hlubokých filozofických úvah, které vedlo ke zklamání mnoha diváků se snad ani nedalo očekávat - koneckonců je to prequel k filmu o potvoře vyskakující z břicha. A v podstatě rozřešeny byly, i když jenom dost schématicky a nepříliš inteligentně...Zajímavý je , že i přes tunu nedostatků to byla v podstatě zábava bez výrazněji nudících úseků.