Kingjiri

Feeling osmdesátkovejch let byl fajn, jenže problém nastal ve chvíli, kdy jsem se do osmdesátejch let začal dostávat i v oblasti dramaturgie. Zejména záporák Lord byl z dnešního pohledu hodně marnej (Pascalovo přehrávání tomu určitě nepomohlo) a celej příběh byl hrozně naivní. Ještě míň mě potěšilo nevyrovnaný tempo vyprávění, kdy se v první polovině (s výjimkou Amazonskýho úvodu) neděje téměř nic zajímavýho. Druhá polovina byla hlavně díky akci o něco lepší, ale do spokojenosti jsem měl stále hodně daleko. Samotný finále mě vcelku zklamalo, představoval bych si uplně jiný zúčtování se záporákama, resp. zejména Lordův názorovej veletoč nepříjemně překvapil. Z traileru jsem očekával aspoň nahláškovanou jízdu těžíci z popkulturních odkazů osmedesátek a konfrontace Chris Pinea s "novou dobou", nicméně nejpovedenější vtípky byly už právě v traileru. Vzhledem k překvapivě solidní jedničce jsem měl tentokrát určitý očekávání, který zustaly nenaplněný a upřímně vlastně vůbec nelituju, že jsem neměl možnost jít na tenhle blockbuster do kina, tři hodně slabý hvězdy.

Před projekcí jsem nečet distribuční popisek, takže jsem při prvním oživení nesmrtelný skupinky čuměl jako chleba z tašky a nebyl z tohohle nápadu moc nadšenej, ale budiž. Hlavním problém však je dlouhý filozofování o nesmrtelnosti, který řeší jenom klišoidní problémy týhle problematiky a to ještě dost povrchně (samota, smrt všech blízkejch lidí apod.). A že těch rádoby dramatickejch scén bylo požehnaně. Třešinkou na dortu byli dva teplí členové skupiny, který "měli aspoň sami sebe". Akce byla vcelku fajn (teda aspoň na to, že se režie ujala ženská), ale za ty dvě hodiny jí fakt moc nebylo. Cesta přímočarýho béčkovýho akčňáku, kdy se nefilizofuje, nýbrž jde z akce do akce a líbivě se hláškuje, by bijáku s takovymhle námětem slušela mnohem víc. Ostatně nic vážnýho se ani s touhle zápletkou natočit nedá. Takhle vzniklo hlavně patetický a nudný silně béčkový rádoby existencionální drámo o nesmrtelnosti, který čas od času oživí nějaká akce. Se slušnym rozpočtem (70 mega) a Charlize Theron v hlavní roli moh a měl být výsledek mnohem zábavnější resp. záživnější, dvě silnější hvězdy.

Pokračování se snaží v oblasti humoru oproti předchůdci nasadit laťku ještě o něco výš, ale jen za cenu ještě většího počtu samoúčelnejch scén a tentokrát i postav. Zatimco malej Thurman v jedničce působil vcelku uvěřitelně, jeho dospělá postava v pokračování se zachovanou dětskou úrovní inteligence měla do uvěřitelnosti hodně daleko a nadržená Willieho matka zlodějka byla napsaná jenom proto, aby trumfla Willieho nahláškovanou postavu. Mám za to, že Willie s Markusem byly dost výstřední dvojice a vystačili by si jako ujetý postavy bohatě sami. Nepopírám, že jsem se opět slušně zasmál hláškám a gagům, ale příběh jako celek se v podstatě vytratil a dvojka je v podstatě jenom slepenec různejch scének. Když se na dvojku podivám jako na kompletní biják, dal bych dvě hvězdy, ale když se na ní podivám jako na přehlídku víc či míň vtipnejch scének, jsem někde na trojce. Takže nakonec třetí slabší hvězda za vtípky a hlášky.

Často ožralej a sprostej, věčně nadrženej nebo místama tak trochu pochcanej Santa BB Thorntona byl příjemnym zpestřenim Vánoc. Pobavilo i dost hlášek a s tim související místama poněkud nekorektní humor. Možná bych uvítal trochu víc (záživnější) akce, ale na druhou stranu se v tomhle smyslu od ústředního dua moc očekávat nedalo. Jednoznačně doporučuju všem, který maj rádi ostřejší styl humoru a který už jsou, stejně jako já, těch profláklejch vánočních klasik přejedený, popř. nemaj rádi klišoidnost těhlech bijáků. Čtvrtá hodně slabá hvězda za hláškujícího Thorntona, neotřelý zpracování vánoční tématiky a sympaticky otravnýho malýho metráčka.

Akční thriller pro ženský. Celej příběh stojí a padá na těžko uvěřitelnym rozhodnutí hlavního hrdiny udat se jako roky hledanej kasař, protože se hrozně zaláskuje. Normální člověk by nejdřív svojí starý řek svojí minulost a počkal, jak moc bude vyšilovat a jestli bude chtít, aby se udal. Pokud by dělala scény, moh by jí buď poslat do hajzlu (a dát ji třeba nějaký držhubný z toho milionovýho lupu) a nebo se s ní teda domluvit, že se dobrovolně udá. Ale budiž. Horší bylo, když se Tomova stará začala s neutuchajícim nadšenim účastnit jeho "odvety". Scéna, kdy Tom vyhodí barák do vzduchu a jeho stará vedle něj si vzrušenim div netrhá rodidla, je totálně přiblblá a maximálně neuvěřitelná. Ani akční scény to moc nevytrhly, protože jich neni moc, jsou skromnější a mnohdy dojem z nich kazí právě Tomová stará, která se k nim nadšeně přichomýtne. Nicméně výsledek odpovídá plus mínus tomu, co jsem očekával, když jsem zaregistroval, že má jít o příběh zamilovanýho zloděje. Kdyby nebyl obsazenej Liam Neeson, ani bych tomu nedal šanci, ale aspoň s jeho výkonem jsem byl nakonec vcelku spokojenej. Menší radost mi udělalo i obsazení Roberta Patricka, ale ten bohužel moc prostoru nedostane.

Brandon Cronenberg dělá doslova čest svému jménu, takže je Possessor místama divnej až bizarní, jako by ho točil jeho otec. Hlavní myšlenka byla hodně dobrá a dal se na jejim základě natočit hodně zajímavej sci-fi thriller. Cronenbergovo pojetí bylo však hodně komorní a skromný, ačkoliv chápu, že příčinou byl zejména nijak závratnej rozpočet, nicméně se místama aspoň dařilo budovat solidní atmosféru. Chybělo mi však víc napětí, akce a předevšim svižnější tempo vyprávění (nějaký zdlouhavý pomalý záběry smrděly pokusem o art). Naopak mi přebývaly gore scény, který byly jakože dobrý, ale přišly mi ve výsledku hodně prvoplánový. Postrádal jsem taky nějakou aspoň trochu sympatickou postavu, fakt nebylo v tomhle divnym "světě" komu fandit. Nemůžu si pomoct, ale obávám se, že scífka s malym rozpočtem nemá příliš smyslu točit. Výsledek je totiž zajímavej opravdu jenom málo kdy a tenhle případ to bohužel neni. Dvě hodně silný hvězdy za originální námět, sympaticky ujetou scénu s "maskou" a nečekanej osud postavy Seana Beana (kdo zná jeho filmografii, jistě tuší, co mám na mysli :-)).

Kouzlo Borata se vytrácí, Cohen se totiž ani za Borata nevydává, protože už ho lidi znaj. Tentokrát se teda nejde cestou improvizace / mystifikace v podobě osoby kazašskýho reportéra, ale spíš cestou nekorektní filmový komedie s pár improvizovanýma scénama. Nejvíc mě bavilo Boratovo hledání cesty k dceři při konfrontaci se svéráznýma výchovnýma metodama pro ženský. Z příručky pro výchovu ženskejch se podařilo vytěžit maximum možnýho, dobrej nápad bylo i faxování do Kazachstánu a improvizovaný scény s Pencem a Giulianim. Naopak scény z obydlí ortodoxních republikánů nebo povidání s židovkama mě moc nebavily. Někomu možná bude vadit menší politická agitka a jednostrannost (o demokratech nic špatnýho neuslyšíte), což dokážu pochopit, ale já s tim velkej problém neměl. Třetí hvězda za závěrečnou pointu reagující na aktuální pandemii a několik fakt hodně dobrejch gagů.

Už delší dobu jsem neviděl film, kde bych hlavnim protagonistům nevěřil jejich role jako teď. Problém rozhodně nebyl v tom, jak byly postavy hraný, ale jak byly napsaný. Ještě bych možná uvěřil chování zoufalýho Songa, kterej udělá cokoliv, aby nebyl deportovanej zpátky do Vietnamu. Jenže Ryparovi jsem fakt nevěřil vůbec nic. Starej komunista (velkej charakter sám o sobě), co by všechny cizáky poslal zpátky, protože nám tady berou práci, si bez větších problémů veme domu naprosto neznámou osobu a ještě k tomu vietnamce, co je tu na černo. A ještě ke všemu riskuje oplejtačky se zákonem, kdyby se na to náhodou přišlo. Tohle fakt nedává ani trochu žádnej smysl. Namlouvání nevěsty nebo nápad, že si Songa veme Rypar sám, už byla ve svý neuvěřitelnosti pouze třešnička na dortu. Nepotěšilo mě ani to, že se v podstatě nic pořádně nevysvětlilo. Jakou roli hrál Rypar za minulýho režimu, že ho nikdo neměl rád? Jak to teda dopadlo se Songem? Našli nakonec Rypar se synem k sobě cestu? Za mě bohužel zklamání. Filmařina fajn a herci skvělý (jenže když nemáte co hrát, jsou vám herecký kvality k ničemu), nicméně dramaturgicky mě nezaujalo téměř nic, dvě silnější hvězdy.

POZOR SPOILERY. Mám vcelku rozporuplný pocity. Svym způsobem jsem ocenil, že se nešlo cestou klišoidního příběhu, kdy celou dobu hlavní hrdinka bojuje proti "záporákům'. Jenže od chvíle, kdy Sarah přetáhne sekta na svojí stranu (asi tak ve třetině stopáže) a z napínavějšího trhilleru se stala psychologicky laděná podivaná s rozvláčnym tempem vyprávění, jsem se spíš nudil. A závěrečnej názorovej obrat Sarah, kdy se během pár sekund rozhodla, že se proti sektě opět postaví, jsem jí vůbec nevěřil. Zklamal mě taky otevřenej konec a nedostatečný vysvětlení, kdo teda všechny ty sektaře sledoval a ved. Biják uplně špatnej neni a jako režijní debut už vůbec ne, ale bohužel si na něj za chvíli ani pořádně nevzpomenu, snad s výjimkou "výchovný" pasáže v izolovaný místnosti, dvě hodně silný hvězdy.

Takovej jinej katastrofickej fim, kterej se víc než na katastrofu samotnou (a s tim související akci, výbuchy nebo spustešenou zemi po katastrofě) zaměřuje na chování lidí, který bojujou o holej život. Na jednu stranu bylo fajn vidět vcelku reálný chování postav, žánýho vyloženýho superhrdinu, kterej všechno vyřeší (a všechny zachrání) a větší množství "záporáků" než dobráků (dle hesla "Zoufalí lidé dělaji zoufalé činy."). Na druhou stranu byla stopáž pro tohle psychologicko-thrillerový pojetí katastrofickýho bijáku místama docela dlouhá a ději scházel větší spád. A co si budeme povidat, aspoň trochu tý přehnaný akce do tohohle žánru prostě patří, takže mě její absence docela mrzela. Ale abych byl fér, je třeba uznat, že za skromnejch 34 mega se toho na plátno podařilo dostat vcelku dost. Třetí silnější hvězda za neotřelý pojetí příběhu a fajn casting.