Bivoy

Odlehčená verze Zločinů a poklesků. Škoda, že se Allen v posledních filmech (snad až na Jasmíniny slzy) vzdal snahy jít do hloubky. V Iracionálním muži jsem měla i při vážných scénách pocit, jako by všechno byla jen hra... Nicméně Joaquin Phoenix si s postavou Allenovského typu poradil výborně... ty deprese jsem mu docela věřila.

Já jsem Janu Eyrovou nečetla, a proto jsem se těšila, že mi film ten příběh zprostředkuje. Nevěřím ale, že by tak populární kniha mohla být tak bez vášně a bez opravdovosti. Nevím, čím to bylo - možná zčásti českým dabingem, ale nedokázala jsem tomu filmu porozumět. Hlavní postavy mě nedokázali přesvědčit, že cítí to, o čem mluví... Nechápu, jak se jakákoliv - byť nezkušená - dívka může zamilovat do tak zlého, odporného a bezohledného chlapa a nechápu, proč pokaždé, když se stane něco záhadného, ta holka jen stojí a mlčí? Proč se neptá, nesnaží zjsitit, co se děje? Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že je hlavní hrdinka silně psychicky narušená, což by vysvětlovalo i to její neustálé hroucení se... Teď mě tu nejspíš budou pravověrní milovníci této knihy a filmu pranýřovat, ale nemohla jsem si pomoct! Film je rozvleklý, nesoudržný a studený. Jediné, co ho zachraňuje je krásná výprava (Thornfield je kouzelný) a jako vždy výborná Judi Dench.

Na rozdíl od úžasné komedie Příští rok ve stejnou dobu v tomhle filmu ten podobný nápad tak dobře nefunguje. Kolísá to mezi trapně teenagerskou komedií a přeslazeným romanťákem s rádoby hořkosladkým koncem. Pár vtipných momentů zachraňuje celý film.

Film se mi úžasně trefil do prázdninové dobrodružné nálady, takže se možná nechávám s těmi pěti hvězdičkami trošku unést. Ale co naplat, Robert Redford, i když není můj nejoblíbenější herec, vystihl "divokého" zálesáka skvěle. K tomu pak nádherná, povětšinou zasněžená krajina a atmosféra podtržená úžasnou hudbou. A navíc ukázka toho, že návrat k přírodě nemusí být tak snadný a romantický, jak si můžeme myslet. Hory jsou kruté a indiáni taky.

Celkem pěkná podívaná na zubaté příšerky, jakéhosi sci-fi Herkula a pseudo-indickou princeznu. Když nečekáte nic víc, směle na to můžete vyrazit do kina... Možná až se Stanton naučí, že hrané postavičky musí mít, narozdíl od těch kreslených, kromě těla i duši, budou jeho filmy nejen ke koukání, ale i k prožívání.

Nápaditý film, který se ve druhé polovině snaží jít i trochu do hloubky a ukázat odvrácenou tvář života Jonesových, jejich vlivu na sousedy a potažmo i celé konzumní společnosti, kde je hodnota člověka stanovována podle ceny a značky jeho domu, auta, bot nebo třeba golfové hole. Škoda jen toho naprosto předvídatelného tuctového závěru.

Člověk nemá vždycky náladu koukat na něco závažného a dramatického – občas to zkrátka chce nějakou ne příliš náročnou romantickou komedii, která má šmrnc a která jak zahřeje u srdce, tak i pobaví. Takových filmů je jak šafránu, ale tenhle mezi ně zaručeně patří. Billy Crystal a Meg Ryan jako Harry a Sally jsou úžasně roztomilí, vtipní a místy mírně naivní. A především, náramně se doplňují. V průběhu let se různě potkávají a jak plyne čas, mají k sobě čím dál blíž… Jak jejich přátelům, tak i divákům musí být jasné, kam to celé povede, jen Harry a Sally si nechtějí přiznat, že k sobě patří. Kromě vtipně postavených dialogů a skvělých hereckých výkonů hlavních hrdinů ve filmu potěší i skvělá hudba, nejčastěji v podobě písní Franka Sinatry.

Plakát je lepší než film. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tak na tom plakátu je celý film nakreslený. Čekala jsem trochu víc... Místy krásné poetické záběry střídají scény, u kterých není jasné, jestli jsou (trapně) vtipné schválně.

Klasický barvitý Almodóvar: stále stejná témata a přitom stále dokáže překvapovat. Jeho styl je čím dále tím vybroušenejší a osobitější, takže rozděluje diváky na dvě nesmiřitelné skupiny - ty, kteří ho nechápou a nesnáší, a ty, kteří ho právě pro ten styl obdivují. Já patřím samozřejěm mezi ty druhé ;-) Almodóvarovy postavy jsou film od filmu charismatičtější a barvitější. Robert Ledgard v podání Antonia Banderase je toho důkazem. Díky skvělému scénáři, režii i hereckému výkonu nabývá jeho osobnost velmi plastický rysů, takže - byť je to vlastně psychopat - naprosto rozumíme všemu, co dělá. Neméně úžasný je ovšem i výkon Eleny Anaya. A celý film je samozřejmě podbarvený skvělou dramatickou hudbou Alberta Iglesiase. PS: tygřík je zaručeně nejodpornější filmovou postavou roku :-D

Britský humor postavený na klasickém protikladu mezi staromilnými Angličany a moderní Američankou. Předvídatelné, ale vtipné, navrch s dávkou charakteru a roztomilosti Colina Firtha. Jako stvořené pro příjemnou "rodinnou" zábavu.