RasputincZ

Průměrné. Nenapadá mě jiné slovo, které by tento film vystihovalo tak přesně. Upřímně jsem to po zhlédnutí trailerů očekával ještě o stupen horší. Každopádně Johnston jako filmový řemeslník obstál, o hlášky se tu stará postava Tommy Lee Jonese a úhlavní nepřítel v podání Hugo Weavinga by mohl být chvíli i skutečně hrůzostrašný nebýt toho, že je polovinu filmu bez obličeje. Škoda, že ho jako respektovaného zápornáka totálně pohřbil dabing. Další velký mínus je konverze do 3D, která je hrozně tmavá (obzvlášt ve scénách s nacisty) a akci, které je ke konci filmu požehnaně, rozhodně neumocnuje. Jako lákadlo na chystané Avengers budiž.

Krásné překvapení. Mám tyhle konverzačky v lásce a když v nich navíc hraje Christoph Waltz, mistr vedlejších rolí John C. Reilly a duo Winslet Foster a vše je vedeno taktem Romana Polanskiho, není co řešit. Divadelní hra a tudíž i film je stavěn na postupné transformaci jednotlivých postav, které se povahově divákovi opravdu vybarví. Na žádného z rodičů si nemůžete udělat názor, že je zrovna on ten "správný" a ona "ta pitomá semetrika". Diskuze o vyřešení rvačky svých synů se nakonec zvrtne ve velmi vtipnou a místy dost štiplavou konverzačku, kde si každý z postav šáhne na své dno. Z herců jsem se těšil nejvíce na Ch. Waltze, který mě v žádné roli nikdy nezklamal a jeho "excuse me" bylo k popukání. Těším se na druhou projekci. Vřele doporučuji.

Nechápu zahraniční kritiku, protože pokud jsou Děti moje nejlepším filmem za rok 2011, pak byl minulý rok po filmové stránce skutečně chudý. Poslední film Alexandra Payna není vyloženě špatný, opírá se o skvělý herecký výkon George Clooneyho a rád bych zmínil také mladou Shailene Woodley. Paynův neskutečně "nehollywoodský" režisérky rukopis je ve filmu vidět, ale havajské prostředí, havajská hudba a neskutečně kreténská postava Nicka Krauseho jakožto "rádoby hláškujícího chlapce" je pro diváka jako pěst na oko. Navíc mě zápletka ohledně manželky hlavního hrdiny nechala celý film ledově chladným. Děti moje na mě zapůsobily jako nezdařilý žánrový mix, ale na film roku JEN skvělý herec nestačí...Teda aspon doufám!

Příšerná komedie pokud se to tak vůbec dá nazvat. Typický příklad zkaženého amerického mainstreamu. Jednu hvězdu dávám za to, že si Vaughn jakožto producent vydupal ukázat svoji loyálnost vůči týmu Chicago Blackhawks, ale to je spíš moje osobní malé plus. Kdyby se ten falšený konec trochu zkrátil, možná by to bylo na 2*, takhle zůstanu u jedné.

Zatím spolu se Stromem života film roku aspon pro mě. Recenze na realfilm.cz

Není to dokonalý film, není to ani vyloženě oscarový film, ale obsahuje skvělé herecké výkony, hřejivou atmosféru a krásný, skutečně krásný příběh. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby látku zpracoval lepší režisér než Tate Taylor, mohl být film mnohem kvalitnější a silnější, ale Taylorovi hraje do karet fakt, že z prostředí filmu pocházel a jeho zkušenosti, zážitky prostředí a lidí nejspíš otiskl právě do Černobílého světa. Octavia Spencer si svým hereckým umem sošku zlatého plešouna stoprocentně zasloužila. O tom není pochyb a trojice hereček Emma Stone, která s každou rolí herecky roste a roste, Viola Davis, jejíž neproměněná nominace mě mrzí hned z několika důvodů a Jessica Chastain, která hrála mírně prostou, ale o to více upřímně otevřenou slečnu, jen potvrzuje skvělý herecký ansámbl filmu. Škoda závěrečného tlačení na pilu po stránce emocí. Příběh je silný už sám o sobě a režisér nemusel zabíhat do zbytečného patosu. Krizový moment pro mě nastal, když došlo na starou chůvu z dětství hlavní hrdinky. Odzačátku mi bylo jasné, jak to s ní skončí a věděl jsem, že až na ní přijde řada, bude těžké i tady nějakou slzu zadržet...a...nepovedlo se. Přesto bych Černobílý svět doporučil asi komukoliv, protože je to skutečně všestranný film, který sice vzhledem k napjaté atmosféře v dané době působí spíš jako pohádka, přesto líbivá pohádka. Určitě se na to někdy s odstupem podívám ještě jednou!

Wright natočil divný film, který je žánrově těžko zařaditelný. Režisér koketuje s komedií, rodinným dramatem, road movie a v neposlední řadě také thrillerem a hororem. V kostce se jedná o béčkové revenge movie s pořádnou dávkou artu, zajímavé kamery a naprosto skvěle sedící hudby od Chemical Brothers (v čele s skladbou Container Park). Nebýt stupidní pointy a špatně nasnímané akce, šel bych minimálně o hvězdu výše.

Výrazně lepší než první díl, ale po emocionální stránce je to neskutečně sterilní finále. Funguje tu jedna scéna (Snapeův flashback za podpory skvělé skladby Dumbledore's Farewell z 6. dílu). I ta atmosféra, která šla Yatesovi tak skvěle od ruky v 5. a 6. dílu nějak pokulhává. Závěrem bych dodal, že jsem předlohu četl a líbila se mi. Přesto bych film radši nikdy neviděl a uchoval si o "epickém finále" pouze svoji představu, protože takhle odbytou jsem si ji prostě nepředstavoval.

Tak trochu jiný Sono. Tak trochu optimističtější Sono. V Himizu najdete explicitní násilí, expresivně vyjadřované emoce, zamilovanou dívku, která se uchýlí až téměř k submisivitě. Zkrátka motivy, které jsou v Sonově práci dost obvyklé. Jen závěr filmu funguje jako určitá óda na život a především lásku a přátelství. Jako by Sono promlouval k postiženým tsunami, že společnými silami veškeré trápení překonají a znovu se postaví na vlastní nohy. Pro fanoušky nihilistické Studené ryby a klubu sebevrahů bude Himizu nejspíš průměrným zklamáním.

Zatím naprosto skvělý seriál od HBO. Po prvních 4 dílech nemám co vytknout. Sean Bean je neskutečnej sympaták a v té hromadě postav jsem se dokázal dobře zorientovat a vybrat si své oblíbence a samozřejmě i neoblíbence. Po prvních pár dílech také můžu prohlásit, že mě seriál baví mnohem více než Boardwalk empire, kde exceloval Buscemi, ale něco mi k dokonalosti chybělo. Zde, v drsném světě fantasy plném intrik a zvláštně propletených vztahů se hned cítím lépe a navíc: ,,winter is coming!" Už aby byl další díl!