Pavel.M

Velmi povedená detektivka. Něco mezi radou Vacátkem a filemem noir. Kromě tohoto pojetí a atmosféry je nejhodnotnějším dvojce Medřická-Marvan, mezi kterou to v tomto filmu opravdu jiskřilo. Jejich ironické poznámky ("mezi otcem a dcerou") filmu dodaly hodně živosti a emočnosti. Mnohem lepší, než jsem čekal.

Asi bych dal jen jednu hvězdičku, ale za kocoura musím přidat i tu druhou.

Sice trochu netradiční zpracování, mně nicméně nevadilo. Naopak, závěrečná scéna v divadle, kde se zvedne opona a tam stojí Poirot v celé své kráse, ukolní hlavu a pak se obraz setmí je opravdu fascinující. Velice povedený díl. Jediné, co mě trochu vyděsilo, že na ty vyděračské dopisy za kamny nepřišel sám Poirot (hned jsem tušil, že v tom bude nějaký háček :-) ), naštěstí se to však v závěru vysvětlilo...

Zatím jsem viděl jen díl o Rembrandtovi. Vůbec to nebylo špatné, když člověk uváží, kolik času na vysvětlování měl dokument k dispozici, ale přesto mi přišlo, že obrazu Učenec ve své pracovně se v tomto dokumnetu věnovali pouze okrajově a že šlo spíše spíše o takový minimedailónek o Rembrandtovi. Škoda.

Stejně jako u "obyčejných" Toulek: vtipné a poučné. Kryštof Harant jako Jára Cimrman přelomu 16. a 17. stol. mě opravdu dostal.

Historie v podání Ladislava Smoljaka. Výborný popularizační cyklus. Myslím, že osvětová činnost L. Smoljaka (viz. hra o Husovi) ještě nebyla, ale snad brzy bude, řádně doceněna.

Zaráží mě, kolik lidí tuto hru absolutně nepochopilo. Vyčítat panu Smoljakovi, že je tato hra málo cimrmanovská (respektive ji vůbec s DJC srovnávat), je asi tak chytré, jako vyčítat stejnou věc Svěrákovu Koljovi. Stačí se blíže seznámit se samostatnou Smoljakovou tvorbou a s historií národního obrození a člověk teprve pak pozná a docení, jak je tato hra chytrá a kolik je v ní v trefných postřehů, ale i vtipu. Už jen na ten výborně promyšlený název... Před panem Smoljakem opět smekám.

Božský = božské. Tento film má opravdu jednu z nejzajímavějších režií, jakou jsem v poslední době viděl. Sorrentino věnoval velmi mnoho práce kameře, hudbě a střihu a jeho námaha se vyplatila. Téměř každá scéna má obrovský estetický náboj a pronikavou atmosféruj, která vtáhne diváka do děje - viz. příjezd Andreottiho frakce, dostihy, jeho cesta do kostela atd., atd., atd. Navíc nesmíme zapomenout ani na obsah, který rozhodně nezaostává za formou. Nemyslím si, že hlavním tématem je italská politika, ale obecný mechanismus moci, který je do jisté míry a s určitými odchylkami podobný na celém světě. Díky tomu je téma srozumitelné nejen Italům. Musím se přiznat, že jsem si tento film pustil hned několikrát, jednak abych lépe pochopil děj, ale především, abych se mohl pokochat tou vizualní a hudební nádherou, kterou nám Sorrentino v tomo svém díle nabídl.

Dokonalé to sice je, jenom nevím přesně, zda má jít o grotesku, nebo o dokument :-)