badmotherfucker

Další z nadhodnocených evropských filmů. Je úplně stejný jako ty "cool děti" v něm. Pod efektním nánosem make upu, těžkých glád a bomberů je nekonečná nuda postávání, kouření a opírání se o cihlové zdi. Jistou dávku humoru lze vysledovat když ten malej prcek všechny kolem fuckuje. Otázka proč ho ty skinheads vzali do party a co s ním vlastně zamýšleli mne silně zneklidňovala po celou dobu. Pro zvědavce snad zaspoiluju, že pedofilního gruppensexu se nedočkáte. Stejně jako kvalitních hereckých výkonů ( s čestnou výjimkou Grahama) a zajímavého příběhu. Nezachrání to ani stylová atomsféra, ani super casting. Tenhle film o zbytečných lidech a zbytečný válce je fakt ztráta času.

Za pracně ušetřené peníze, polovinu týdne bez svačiny, jsem si půjčil tuhle horkou novinku videopůjčovny. Vychytal odpoledne až naši nebudou doma a čekal masakr ve stylu velkého Sly. Vydržel jsem celých dvacet minut závěrečné přestřelky a děkoval bohu za tlačítko FW naší dvouhlavý mašiny. Zbytek odpoledne kosil uslintaný prasata s strkal prachy děvkám aby mi ukázaly kozy. Hail to the King, baby. Deset let je člověku jen jednou

poctivá porce standartního strašení

Film popisující známý vztah dvou prokletých básníků je sestaven z vybraných zásadních scén jejich společného soužití. Od první Rimbaudovi návštěvy Paříže a setkání s Verlainem, přes společný exil v Belgii a posléze Londýně až po hořký konec Rimbaudova žití. Herecké výkony obou představitelů jsou na vysoké úrovni. Thewilsův Verlain je portrétem věčně tápajícího rozervaného básníka, který se klátí jako pověstné stéblo trávy ve větru a svými vratkými životními postoji ničí i to málo co dokázal v životě vybudovat. Vyčerpává tak nejen svou manželku, Rimbauda, ale nakonec i samotného diváka, který s ním v závěru nemůže cítit žádný soucit ani empatii, pouze odpor. I jeho konverze ke křesťanství je filmem Hollandové zpochybněna, když puzen vrozenou smyslností navštěvuje Rimbauda a žádá ho o návrat. Zde je na místě otázka koho považovat v jejich vztahu za manipulátora. Pochybuji, že by jím mohlo být šestnáctiletý mladík, kterým Rimbaud v té době byl. Silných scén je více, ovšem nalézáme několik hluchých až hysterických míst příliš zkratkovitých a neobjasněných. Přesto rozhodně stojí za shlédnutí.

Spike Lee vs. stádo bečících oveček 0:1. Příběhy ze sousedství asi nejsou po chuti. Herci, kteří nebelejou v daný chvíli jednu stupidní hlášku za druhou, jsou citlivě vykreslení a chovají se logicky v rámci svého charakteru, navíc vedení vybroušeným režisérským stylem. Chápu, nemusí to být pro každého správný šálek kávy, ale za sebe jsem rád, že jsem si ho nenechal ujít.

Tak tohle je asi největší průser CSFD. Film s ubohou zápletkou, povrchní hrou na city a bez špetky humoru. Myslím, že citovat žánrová klišé nebo na nich parazitovat tím způsobem, že je bez jakékoliv invence a vtipu roubujete scénu za scénou, je skutečně velký rozdíl. Motivace postav je naprosto imbecilní a za trapnost konce by se nemuseli stydět ani naši páni Olmer nebo Soukup. Tomuhle paskvilu by nejvíc prospělo, kdyby ti dva homosimulanti zaklepali bačkorami hned ze začátku a ušetřili diváky pachutě trapnosti, která odezní až dlouho s posledními tóny Dylanovi odrhovačky.

Mistr krvavého baletu v nejlepší formě. Po slibném Živém terči a akční jízdě v Operaci zlomený šíp přišel film, který nadiktoval pravidla žánru. Samotnému Johnu Woo se už nikdy nepodařilo tuhle laťku přeskočit. Jasných *****i v silné konkurenci končících 90. let, tohle totiž není film, tohle jsou akční orgie.

Nikdy nezapomenu na zklamání, kdy jsem natěšeně vložil půjčenou kazetu do videorekordéru, uvelebil se v křesle a k ruce připravil zápisníček k počítání zlomených končetin z rukou hláškujícího Stevena. Věřte nebo ne, i po tom co to odpískal, jsem celou dobu čekal, že se vrátí ,že neřekl poslední slovo. V nevěřícném stavu šoku jsem sledoval upocené zachraňování boingu i hysterickou Halle Berry, která tu vlastně ukázala strop svých hereckých kvalit. Dnes už vlastně ani nevím jak to dopadlo, tuším jen, že Helly si to nesestříhaných 20 minut dýchavičně rozdává v kokpitu s Kurtem na mrtvolách obou pilotů, pak letadlo dosedne, zahraje hymna a zavlají vlajky. Steven je mrtvej tak co na tom záleží.

Konečně jsem se dokopal a na jeden zátah shlédl celou trilogii. První díl jasně vede: kamera, střih, humor, hudba. Pěkně to do sebe zapadá i s nekompromisním závěrem. Klasika žánru, které zbylé dva díly nesahají ani po kotníky.

Kdykoliv to pustim nechtěně v bedně zamáčknu slzu - soustrast s mýma starouškama, že museli vydejchat tuhle pseudobolševickou vulgární dobu. No nic du blejt velebnosti..třeba to tu někoho pobaví: UAAAAAAAAAGHHHHHHHHHUuuuBLueEE chchch