Caminzind

Humorná variace na Válku Roseových.

Zaráží mě, jak jsem mohl léta přehlížet Costnerův úžasný herecký minimalismus. V roli chladnokrevného a disciplinovaného vraha vám nedopřeje ani jediné nadbytečné gesto. Z jeho behaviorální úspornosti by si mohl vzít příklad leckterý psychopat. Kam se hrabe Hopkinsův Hannibal. Třeba vám teď Brooks zrovna stojí za zády, nebo s bohorovnou trpělivostí mrzne v postranní uličce, hodinu, dvě, tři... Třeba jej míjíte každý den, ale všimnete si jej až tehdy, kdy on sám vám dá znamení. Paralyzování hrůzou z neodkladné smrti se však nezmůžete na sebemenší odpor. William Hurt alias Brooksův imaginární přítel Marshall Costnerovi přinejmenším zdatně sekunduje. Po vynikajícím výkonu v Dějinách násilí opět září jako decentní a stylově slizký psychopat. 88%

Pamatujete tu závěrečnou scénu z MLČENÍ JEHŇÁTEK. Tak ta je zde roztažená do celovečeráku, ovšem s atrapou Clarise Starlingové, jejíž chování nedává z psychologického (a tudíž ani diváckého) hlediska smysl. Představte si sebe a noc a dům na samotě, ve kterém nejenže straší, ale navíc se i vraždí. Jak se zachováte? Tvůrci La Casa muda (natočeném prý podle skutečných událostí, ale kdo by tomu věřil?) v tom mají jasno: Rozpláčete se jako studentka, kterou právě vyrazili od státnic, popadnete lampu a půjdete zvědavě šmírovat třeba na půdu. Povedený to hybrid afektu a detektivní rozvahy. Pozornější divák účel tohoto chování prokoukne, stejně jako jej prokoukl např. u ZÁHADY BLAIR WITCH, kde podobná hysterka lítala pro změnu s kamerou; až čarodějnici se jí zželelo a to utrpení jí zkrátila. Někdo prostě musí dělat osvětlovače a kameramana, tak proč to rovnou nesvěřit hlavní postavě, že? Co bude přístě, reality show z vlastního pohřbu? La Casa muda je účelový horror, který se více než na vlastní naraci ohlíží na nervy diváka, a ta předvídatelná shocking pointa na tom nic nemění. Za kameru, zvuk, hudbu a dramatickou atmosféru dávám 50%.

Klady tohoto filmu jsou solidní obsazení a kriminální zápletka. Naprosto jej však sráží absence atmosféry, což by tolik nevadilo v případě, že by tvůrci film nezamýšleli jako duchařský horror, ale dejme tomu jako psychologický thriller či drama. Lepší dvě vločky: 50%

Mé první setkání s Beanem na Silvestra bylo zjevením. Opravdu si nevzpomínám, že bych se někdy předtím, anebo potom u něčeho takto svíjel smíchy. Možná by bylo smutné, kdyby byla předchozí věta pravdivá, jistě jsem se v životě nasmál dost, ale tento nesmírně silný zážitek si stále pamatuji jako absolutní vrchol televizní zábavy. 100%

Rádoby podivínské rádoby nezávislé drama s řadou laciných účelových gest zachraňuje pouze ústřední dvojice. 55%

Díky té hudbě jsem málem celý film proplakal. Kolikpak mi asi bylo?

Prcičkovská zábava pro přizdisráče, kteří jsou rádi za šukačku alespoň na obrazovce. Prostě takový pánský Sex ve městě. Holky mají Carrie se Samantou a hoši svého Hanka. No jo, když má divák nudný život, najde si i podobné cool hrdiny.

Předvídatelné, ale stojí za pozornost už kvůli prostředí a atmosféře (která však není moc napjatá ani horrorová).

//_čas 00:02:02 Portmann jako baletka je mizerná (bez nadsázky). _čas 00:03:47 Hershey neumí stárnout, facelift jako z horroru. _čas 00:04:13 Swayze na scénu.\\ _Nakonec jsem se bavil. Ochotnický balet v podání hlavní hrdinky přeci jen nebyl až tak zlý, jak se zprvu zdálo, jen místy toporný. Kostýmy byly stylové, Portmann záhrala nad poměry, motiv podobenství proměny a vnitřního boje promítnutý do života baletky byl originální, leč kostrbatě podaný, zaujala mě "nejistota" kamery. Samotný námět je vlastně veskrze banální, ale film mě vtáhnul, nutil přemýšlet a udržel moji pozornost až do (v pravém smyslu slova) tragického vyvrcholení. 72%