tere.z

Tisíckrát provařené pseudoumění.

První půlka je naprostá vizuální a akustická bomba se skvělou atmosférou. Pak ale S-exygirls-ucker Punch pěkně sklouzává do rutiny nabubřelé formy a myšlenka nikde. Není tu humor Kick-Assu, nadsázka Scotta Pilgrima ani filozofická mystika Kill Bill. Ale - je to pořád šílený nářez!!!

Autopohádky mají tu smůlu, že se dostaly do kin pár týdnu po Fimfáru III. Ve srovnání s poetikou werichovských povídek a jejich půvabných loutek působí Autopohádky trochu loserovsky. Jenže toto poměřování není úplně na místě - Autopohádky mají hraný rámec, kterému vévodí Ondřej Vetchý v roli neúspěšného spisovatele a docela příjemné písničky kapely Chinaski. Navíc každá pohádková epizodka (s jednou výjimkou) je vytvořena úplně jiným stylem, což přidává na dynamice a (omluvte tuto floskulku) zajímavosti. I přesto mě ale film dlouhý něco málo přes 80 minut nudil. Nespravil to ani roztomilý Vetchý, ani mimoňský hlas Pavla Lišky, ani originální animace variace pohádky na zlatou rybku, ani ekovýzva o lidech proměněných v auta a ani z každého záběru přímo sálající láska ke strojům na čtyřech kolech. Tvůrci tvrdí, že Autopohádky stvořili především pro děti a sobě pro radost - když už nic, minimálně tento úkol byl splněn.

Hornblowera jsem sledovala jako malá, a když jsem se k tomu teď znova dostala, dost mě překvapilo, že to vůbec (ale vůbec:) není špatný! Když k tomu připočtu svou dětskou platonickou lásku, námořního důstojníka Archieho Kennedyho, je hodnocení docela jasný...

Světová invaze - už ten název.Žádná pecka se po prvních ohlasech čekat nedala, ale těšila jsem se aspoň na průměrnou zábavu. A zábava byla - Invaze totiž hraničí s velice slušnou parodií. Jak poznamenal jeden můj kamarád - kdyby se tam nemluvilo, byla by to bomba. Já dodávám: kdyby se tam mluvilo klingonštinou, případně nějakým jiným nám nesrozumitelným jazykem, byla by to bomba - vizuální a zvuková stránka je skvělá! Ovšem americké hrdinské kydy už dneska opravdu nikoho nedojímají. Jedno z mála plus - nemuseli jsme to trpět v 3D.

Přirozeně ne tak skvělé jako předchozí dva, ale pořád moc dobrý film. Jo, nelíbil se mi nemastný neslaný rozjezd, nelíbila se mi Sofia Coppola. Ale Michael pořád válí, takže co...

Nečekala jsem žádné velké věci, ale aspoň průměrnou komedii. Jenže ouha - až na několik opravdu dobrých scén je to nuda nuda nuda. Mimoto - Vince Vaughn dědkovatí :)

Pomalejší rozjezd, ale nakonec se z Umění odpadu vyklube výborný dokument - inspirativní, vtipný, tak akorát dojemný (neplést se sentimentální) a vyrovnaný po všech stránkách. Mobyho hudba jako bonus.

Darren Aronofsky bývá ve svých filmech před divákem o krok napřed – viz Fontána. Ukazuje nám něco, co jsme ještě neviděli, něco, na co hledíme s otevřenou pusou, něco maximálně strhujícího – viz Rekviem za sen. Černá labuť strhující je, jenže hlavně po stránce vizuální. Příběh vyschízované baletky je nám servírován sice nádherně, ale očekávaně. Pan režisér má prostě smůlu, že natočil to, co natočil - Černá labuť je skvělý film, od mága Aronofského ale člověk čeká něco víc. Něco extra.

Jo, je to hrozný cajdák. A za ten konec by zasluhoval přes zadek řemenem plným testosteronu. Ale je to cajdák úžasný a je skvělé, že i přes všechnu tu romantiku není pateticky kýčovitý nebo trapně sladkobolný. Nevím, co v tom je tak přitažlivého. Ale vím, že největší podíl na tom má ústřední dvojice Ryan Gosling – Rachel McAdams, jejichž neuvěřitelná energie pulzuje celým filmem. Naprosto klasický příběh, naprosto neklasicky ztvárněný.