cachina

Nikdy nehodnotím seriály hned po prvním dílu, ale dnes jsem musel udělat vyjímku. Opravdu si o to tento nový ,,skvost" televize nova říkal. A jen se divím, kam se poděl humor Milana Šteindlera, který mnoho lidí obdivovalo v kultovní České sodě. Jako předobraz Panmámě posloužil britský sitcom Mrs. Brown's Boys (který jsem neměl možnost vidět a ani mi to nikterak nevadí). Česká verze se vyznačuje velice primitivním humorem, který ocení jen nenáročný divák. Za celý první díl jsem se nezasmál ani jednou a to je u sitcomu celkem problém. Prostě trapnost. Asi nebudu mít odvahu se kouknout na nějakou další epizodu.

Tak po 30 letech se dočkal kultovní snímek Sama Raimiho (který v současné verzi působí jako producent) svého remaku. Ale výsledek zůstal za očekáváním. Současný Evil dead se chlubí vizitkou nejstrašidelnějšího filmu v dějinách. Ale nic takového se nekoná. Snímek strach nevyvolá, spíše hnus. Film vsází na samoúčelné explicitní násilí, při kterém se divákovi bude dělat nevolno (triky jsou ale celkem na dobré úrovni). Postrádá všal atmosféru a hlavně jakýkoliv náznak humoru a nadsázky. Např. postavy si každou chvíli urvou nějakou svou končetinu, ale nijak zvlášť jim to nevadí a fungují jako by se nic nestalo. Divák ani nějak zvláště nefandí postavám, žádná totiž nemá na to, aby si získala jeho přízeň. Je nám tedy celkem jedno, jak to s nimi skončí. Tvůrci asi také počítají s menší diváckou inteligencí např. ve dvou případech kdy je všem jasné, co se stalo, pro jistotu následuje krátký prostřih, kde tu konkrétní situaci ukáží. Tak tedy nevím, jak je Raimi spokojen, ale já tedy nejsem.

Hlavním ozvláštňujícím prvkem filmu je fakt, že veškeří herci hrají sami sebe. Avšak se jedná o fiktivní příběh. Příběh o tom, jak svět postihla apokalypsa, jejíž průběh sledujeme na osudech skupinky známých především komediálních herců, kteří se snaží přežít v domě Jamese Franca. Míra vědění je omezena právě na toto uskupení. Divák neví, co se děje v okolním světě, neví více než samotné postavy. Celý film je prošpikovaný odkazy na různé další snímky hlavně oněch herců. Nápad sice dobrý, ale bohužel provedení je už horší. Film místy celkem nudí (především prostřední pasáž), nedrží si žádné tempo a humor je velice primitivní až trapný. Bohužel většina lepších vtipů byla již ukázána v traileru.

Na první pohled film láká na dvě postarší hollywoodské hvězdy, dokonce ho přijel představit do Karlových Varů sám Travolta. Ale nenechte se mýlit, Sezóna zabíjení je jen ztráta času. Příběh pojednává o dvou válečných veteránech, kdy se jeden snaží pomstít druhému. Poměrně neoriginální zápletka. Zvolené prostředí je úchvatné, nádherná příroda, lesy, kopce, vodopády. Obě hlavní postavy jsou zkušenými lovci, oba používají jako zbraň luk. Což vybízí k atraktivním soubojům plným nástrah, pastí apod. Ale nic z toho se nekoná. Prostředí zůstalo trestuhodně nevyužito, téměř vůbec nevstupuje do děje. Film nic nového ani ozvláštňujícího nepřináší. Největším problémem je scénář, který nabízí pouze stále dokola se opakující vývojové vzorce. Jedna postava chytí druhou, mučí ho, poté se to obrátí a tak to jde celý film. Do toho divák stále musí poslouchat řeči o tom, jak je válka špatná apod. Vše dovršuje dojemně trapný konec.

Verbinsky pokračuje ve svých zajetých kolejí a přesouvá piráty z moře na prašný divoký západ. Nechal si svůj tým, scenáristu i Johnnyho Depa (jehož postava indiánského vyvrhela je až moc podobná Jacku Sparouwy). Podobností s pirátským dobrodružstvím tu ale najdeme více. Bohužel najdeme ale i více chyb. Přemrštěná délka, kdy film často i nudí. Verbinsky natočil vysokorozpočtový snímek, spektákl, kde se rozhodně nešetřilo na akci. Ale westernu tento blockbusterový hábit rozhodně nesluší. Film vznikl pod produkcí Disneyho, a tak se film musí zalíbit celé rodině. Jednoduchý humor a předvídatelný děj. Všemu nasadila korunu závěrečná akční scéna, která je doprovázena nevhodně zvolenou hudbou, jenž celé akci dodává odlehčený charakter (divák se tedy nebojí o hlavní hrdiny, žádné napětí se nekoná). Tak tedy nevím, jestli režisér chtěl vzdát hold westernovému žánru či ho prznit.

Tak jsem to dokoukal, ale že to teda dalo pěknou práci... Tato s podtitulem letní komedie, která šla do kin v zimě, je dalším ,,mistrovským" dílem tak u necifilních diváků oblíbeného režiséra Zdeňka Trošky, který navazuje na svou úspěšnou trilogii Slunce, seno... Na první pohled vás hned zaujme až nerealisticky malebný obraz. Tráva je nejzelenější, květiny jsou nejbarevnější, domy jsou nejžlutější apod. Ve filmu najdeme několik dějových linií, přičemž se režisér nemohl rozhodnout, která bude hlavní a která vedlejší. Ale ani jedna není vedena nikterak zajímavým způsobem a dokonce se divák nedočká jakékoli gradace či závěru. Zápletka (da-li se to tak vůbec nazvat) by v normálním filmu nevystačila ani na třicet minut, ale Troška ji dokáže rozmělňovat na 130 minut. Z čehož vyplývá, že více než polovina scén je tu úplně zbytečně a nemají žádnou vyprávěcí funkci. Aby toho nebylo málo, ve filmu se vyskytuje až příliš postav. Některé tu jsou jenom proto, že se jedná o celebrity (např. Lucie Bílá či v závěru se mihnoucí čeští hokejisté). Troška ve svých filmech disponuje tím nejprimitivnějším humorem a ne jinak je tomu i nyní. Takže celou dobu koukáme, jak se postavy mlátí do rozkroku, či hlavním vtipem je farářovo jméno Šoustal, které je neustále zaměňováno za Šukal či Oprcal. Z filmu je více než znát produce placement, kdy starosta při každém příchozím hovoru stále dokola opakuje tady Impulsovi atd. Celým snímkem se také opakuje totálně iritující hudební motiv a zrychlený obraz důchodkyň, které se přesouvají po vesnici, aby jim nic neuteklo. O konci snímku se radši ani zmiňovat nebudu, už se totiž nechci rozčilovat. Jen mě udivuje, jaký má vlastně český divák filmový vkus. Bohužel se tato sračka stala nejnavštěvovanější za posledních několik let, tudíž se můžeme těšit na pokračování.

Tohle si původní Smrtonosná past nezasloužila. Jednička je důležitým snímkem v rámci akčního filmu. Již neukazuje hlavního hrdinu jako nezničitelného superhrdinu, ale jako zranitelného muže, který řeší i rodinné problémy. V neposlední řadě inspirovala další filmy (např. Přepadení v Pacifiku ji přímo vykrádá). Pětka už prostě neměla vzniknout. Jedná se totiž o velice stupidní podívanou, kde téměř nic nefunguje. Scénář je vyloženě hloupý, mezi hlavní dvojicí není ta správná chemie a akce je dosti nadsazená. Na rozdíl od jedničky, kdy divák v rámci možností věřil, že by se akce dala zvládnout, nyní si toto nikdo myslet nemůže. Téměř šedesátiletý Willis a jeho filmový syn přežijí pád z vysoké budovy, několik výbuchů, pád z vrtulníku a asi milion proskočení oken či jiných skleněných ploch či podlah. Příběh je přitažený za vlasy až hrůza (konečně se dočkáme pravdy o Černobylu) a jak je v poslední době dobrým zvykem, čeká na diváka spousty ,,překvapivých" závěrečných zvratů. Takže nám nezbývá než jen doufat, že šestka už nespatří světlo světa.

Mám moc rád Jackieho Chana. Jackie se inspiroval u svých akcí v němé grotesce (konkrétně např. u Bustera Keatona), používá lehce zrychlený obraz, zapojuje při rvačkách různé rekvizity apod. Ale Cesta kolem světa za 80 dní bylo na mě už moc. Velice jednoduchý a nenáročný snímek. Hodně volná inspirace románu od Julesa Vernea, kde hlavní postavou není vynálezce Fog, ale jeho čínský sluha v podání Chana, který strhává veškerou pozornost na sebe. Nepříliš kvalitní režisér Frank Coraci (diváci ho mohou znát díky Sandlerovským komediím Vodonoš, či Klik - život na dálkové ovládání) se snaží navázat na úspěch Rytířů ze Šanghaje (kostýmy, akce, Anglie atd.), ale bohužel se mu to nedaří. Film má dvě hlavní proplítající se dějové linie - cesta kolem světa a záchrana čínské vesnice před takovou ,,triádou". Sice film má spád, ale je spíše určen mladšími divákovi. Primitivní humor. Jede se podle jednoduchého plánu - hrdinové přijedou na nějaké místo, kde následuje bitka. Toto se opakuje celý film, jen se mění prostředí. Každou chvíli se v malých roličkách objeví nějaká herecká celebrita, ale její působení má spíše rušivý charakter, na vyprávění nemá žádný vliv. Nesourodé dobrodružství, které mučí diváka téměř dvě hodiny.

Rašomon znamenal mezník pro japonský film, který se díky tomuto snímku dostal do podvědomí západních diváků. A mimo jiné udělal také hvězdu z Akira Kurosawy. Jeden ze základních kamenů světové kinematografie. Velice modernistický film, který nestranil nic ze své síly ani po šedesáti letech. Lehce složitější kompozice snímku, která obsahuje vyprávění ve vyprávění, disponuje hned několika nespolehlivými vypravěči. Vše není takové, jaké se zdá být na první pohled. Kurosawa řeší otázky morálky, sobectví a víry v člověka. Narativně promyšlený vynikající film, který by měl povinně vidět každý filmový fanoušek.

Neuvěřitelně nudný a natahovaný cajdák. Jeden by si nejprve myslel, kdy už Jamesu Caviezelovi přeskočí a bude usilovat o život Jennifer (hlavně když se zde píše, že se jedná o thriller). Ale ono nic. Celý film je o sblížení dvou lidí. Nic víc. Ano, oba musí překonat své těžké minulosti a blabla. Ale to nefunguje ze dvou důvodů. Za prvé nevím proč tvůrci poskytli tolik informací v prvních Caviezelových flashbacích. Co se mu stalo, musí hned dojít každému. A tudíž další flashbacky byly vyloženě zbytečné. A za druhé se žádná dramatická gradace příběhu nekoná. Sice obě linie (Lopez a Caviezel) mají pomyslné vyvrcholení (např. řeč Jennifer do kamery), ale nic extra vygradovaného to také není a diváka to nechává celkem chladným. Hlavním problémem filmu je tedy zcela nudný a nedotažený scénář.