Kroupa

Příjemný film s překvapivě dobrými "neherci".

Vcelku příjemný film, který snad tolik neurazí. Sice se ani tato americká romantická komedie neobejde bez pozlátka milionářů, opulentní svatby a rodinného sídla, ale to se tu dá přežít. Pěkná hudba, snesitelní herci (hlavně dáma) a poměrně malý tlak na pilu z tohoto filmu dělá alespoň pro mě příjemnou vzpomínku, na kterou se třeba jednou zase mrknu v telce, když půjdu náhodou kolem. A německý originál bych takhle potkal ještě radši! (neviděl jsem)

Že je kus předvídatelný mi ani nevadilo, šablona byla totiž naplněna elegantním a chutným obsahem. Nicméně cítím netrpělivost s těmi mainstreamovými tvůrci, kteří dokola točí filmy a píšou knížky o černoších v době segregace nebo otroctví, ale hlavními hrdiny jsou černoši asimilovaní v bílé kultuře. Je pravda, že opravdu upřímný film nehledám, nýbrž jenom čekám, až mi bude naservírován, ale stejně si pořád říkám - proč další "bílý" černoch? Kdy uvidím film o těch bídných, udřených ubožácích, kteří se po žádných 12 letech nevysvobodí a nemůžou se vrátit do luxusního apartmá v New Yorku...

Velmi příjemná jednohubka vhodná na líné odpoledne.

Kvalitně natočený biják, ovšem jestli se v závěru trochu neinspirovali u poněkud lepšího filmu Argo. Oceňuju decentnost podání, které vyvolá dost silné emoce, aniž by musel ukazovat vše do detailu. Místy je to tedy slabší, ve smyslu předvídatelnosti a patosu, ale velmi dobře koukatelné. Největší mínus je expozice, která je jednoduše odfláknutá. Jak mám s postavami cítit a prožívat, jestliže se hned po titulcích začnou cicmat a vrnět svou romantiku s revolucí na pozadí. Velká láska je základním hybatelem děje, tak by možná stálo za to ukázat, proč by rozmazlená německá letuška dobrovolně vlezla do lágru za chlápkem, co si s ním chvilku užívala románku v cizině. Že by snaha vylepšit veřejný obraz letušek?

Film je elegantně natočený a třebaže vypadá na první pohled odtažitě, přišel mi pod povrchem velmi emotivní. Výtky ve směru, že tehdejší události a děje zobrazuje jednostranně a proti Britům mi připadají dokonale zcestné. Objektivní má být zpravodajství, film má ukazovat svět prostřednictvím postav. My si tudíž můžeme představovat hodné Brity pijící čaj v přátelské pohodě se svými irskými sousedy, ale proč bychom měli? Vždyť právě tím bychom si odstřihli cestu k pochopení nejen IRA, ale i dalších osvobozeneckých guerill. Film zobrazuje právě to, co je v jejich případě podstatné, a činí tak mistrovsky.

Dobře koukatelný film, který má ale vcelku překombinovaný konec - samozřejmě za účelem, aby překvapil. To se sice daří, jenže za cenu naprosto nepravděpodobného sledu událostí. Každopádně dva roky před 9/11 trefa do černého.

Vcelku průměrný thriller, který se zbytečně vleče a je napěchovaný gore výjevy.

Bavil jsem se velmi dobře. Netřeba se totiž neustále chlámat, stačí cítit se příjemně a cítit nějakou tu katarzi a úlevu z toho, že nakonec to přece jenom v tom životě může dobře dopadnout a člověk mezitím zažije i nějaký to dobrodružství. Je ale fakt, že trochu přitažený to bylo (mohlo být užito více nadsázky, i když...) a hlavně ke konci to byla čirá oslava hlavní postavy, a to paradoxně v jejím stavu před tou podstatnou proměnou a poučením....

Nemůžu si pomoct, ten film mi nejen pripadal strhující, ale dokonce velmi historicky a věcně věrný. S těmi, kdo byli nespokojeni s pojetím gulagů musím tak trochu soucíti, jelikož mi jich je líto. Celkem bych rád věděl, kde viděli lepší zobrazení reality gulagu. Všichni herci bez vyjímky jsou přesvědčiví a celkové pojetí je velmi decentní. Nesnaží se o opulentní scény a nevyužívá pathosu a teatrálnosti, ačkoli si to látka téměř žádá. Weir jako vždy dává přednost obrazovému vyjádření myšlenek a citů před přímým vyjádřením, za což jsem mu nehynoucně vděčen tím více, čím více vládne v soudobé kinematografii doslovnost. Pokud někdo považuje postavu Eda Harrise za oslí můstek, jak umístit do filmu amerického herce, který není s to ani předstírat jakýkoli východoevropský přízvuk, nechť je mým příspěvkem osvícen. Během tzv. Velké deprese odešlo do SSSR za prací až několik tisíc amerických občanů, a to nejen levicových intelektuálů, ale především dělníků a řemeslníků (bylo jich tolik, že založili dokonce oficiální baseballovou ligu), které lákala garance pracovního místa a relativně velkorysá sociální politika stalinského Svazu - například dotované bydlení, zdarma státní jesle a mateřské školky atd. Během čistek v letech 1937-39 prakticky všichni skončili buď na popravišti nebo v gulagu.