Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (358)

plagát

Nakonec zemře (2010) (amatérsky film) 

Výborný vtípek. Funguje spolehlivě.

plagát

Dread (2009) 

Ano, moje řeč, hlad je nejlepší kuchař.......tak se to nakonec na tu trojku přeci jen vyšplhalo, ale je vidět, že zfilmovat Barkera bude asi pěkný "ořech". Každopádně konec stojí za to.

plagát

Musíme si pohovoriť o Kevinovi (2011) 

Film o zmrdovi, kterému měli zakroutit krkem už v postýlce. Oni mu ale radši místo toho koupili luk a šípy.....no jak to asi mohlo dopadnout? Snímek skotské režisérky Lynne Ramsay má sílu vyvolat obrovské množství negativní energie a podstrkuje myšlenku, že nemít děti nemusí být zas až tak veliký průser. Na pobavení nic moc...

plagát

Divosi (2012) 

Pěstování a prodávání marihuany je byznys sice výnosný, zároveň však skýtá i jistá rizika. Tím spíš, jste-li v tomto oboru opravdu špička. Přesvědčili se o tom i Chon s Benem, hlavní postavy nejnovějšího snímku Olivera Stonea, který nám svým typickým způsobem předkládá vlastní pohled na odvrácenou stranu onoho pomyslného "ráje". Myslím si však, že těch 141 minut je možná přehnaných, přeci jen některé pasáže tempo příběhu zbytečně zpomalují, na druhou stranu je zde ale docela velké množství postav, se kterými je třeba se seznámit a nějaká povrchnost by filmu určitě také neprospěla. Každopádně režisérův rukopis je naprosto zřetelný a za sebe mohu prohlásit, že se mi DIVOŠI líbili. Ovlivněn vzpomínkami na ČETU, U-TURN, či třeba TAKOVÉ NORMÁLNÍ ZABIJÁKY sice nakonec zůstanu u třech hvězd, ale jsou to hvězdy krásné a těsně pod čarou.

plagát

Maniak (1996) 

Kdo chce film vnímat jako ztřeštěnou satiru parodující Červenou Karkulku, může, pro mě je ale MANIAK spíše skvěle zahranou bláznivou road movie, kde jediný problém spatřuji v absurdnosti některých scén (on si jich tam každý najde), které tak snímku ubírají na celkové uvěřitelnosti. Možná to tak ale tvůrci chtěli, pak je vše v pořádku.

plagát

Onibaba (1964) 

Rozhodně zajímavé. Příběh dvou žen, jež se zcela odcizily lidské společnosti je posazen do středověkého Japonska někam do travnatých polí a svým minimalistickým pojetím vzbudil už v době svého vzniku zaslouženou pozornost. Černobílý obraz, tři postavy a hluboká temná jáma uprostřed nekonečného lánu zarostlého rákosím, všeobklopující ticho, které narušují jen neustálé poryvy větru a šustění trávy, přesto dokázal režisér Kaneto Shindó svými obrazy vykouzlit atmosféru tak děsivou, znepokojivou, že bude řada z vás při noční projekci nejistě poposedávat a přemýšlet, zda aspoň na chvíli nerozsvítit. Potud výborné. Bohužel onen minimalismus nechali tvůrci proniknout i do děje jako takového a tady už bych měl poměrně zásadní připomínku. Příběh je totiž ve své podstatě velmi prostý, předvídatelný a nejsem si jist, jestli by u diváků obstál, nebýt onoho půlky svírajícího prostředí a všudypřítomné pustoty, které Shindó naštěstí svou prací s kamerou natolik zatraktivnil, že ONIBABU defakto zachraňují.

plagát

Resident Evil 5: Odveta (2012) 

Po té minulé hrůze tentokrát celkem slušný díl. Nápaditý, zábavný, pěkně nasnímaný, temnota ustoupila, takže se na to velmi dobře dívá, neboť je vše přehlědné a krásně vidět. Na všudypřítomnou digitalizaci už jsem si u této série zvyknul, ono to nakonec k tomu videohernímu looku tak nějak patří, takže v pohodě. Uvidíme, kolika dílů se ještě dočkáme, pokud si však udrží minimálně takovouhle úroveň, budu se těšit.

plagát

Unesená (2012) 

Pohodový kousek s jednoduchou zápletkou. Přímočaré, celkově sympatické, ale hlavně u toho proboha nepřemýšlejte.

plagát

Lidská bestie (2009) 

Ty dvě hvězdičky jsou vyjádřením především toho, že se mi film nezaryl pod kůži tak, jak bych si u podobných snímků představoval. Ano, je to místy takové říznější, na nějakou cenzuru se tady v řadě scén z vysoka kašle, ale to nestačí, neboť jinak je LIDSKÁ BESTIE filmem v podstatě o hovně. Celé to na mě působilo tak nějak zmateně, nezajímavě, postavy nejsou příliš sympatické a vůbec jsem se nedokázal vžít do jejich pocitů, do toho co prožívaly, vytvořit si k nim nějaký vztah. Post válečná traumata jsou přitom poměrně vděčné téma, tady se toho ale opravdu na sto deseti minutovou stopáž udá pramálo a ani prolínání dvou časových linek tohle dílo na vyšší level nevytáhne.

plagát

Banda, která neuměla pořádně střílet (1971) 

Tohle je přesně ten typ komedie, které bytostně nesnáším. Banda kreténů, která se snaží být tak strašně vtipná, až je trapná. Všechny ty patálie mají samozřejmě působit jako nešťastné náhody, ale celé je to tak nepřirozené a umělé, že by to u mě nevyloudilo úsměv ani kdybych před projekcí vyhulil lán konopí. Tahle banda totiž nejen že neumí pořádně střílet, ale ani hrát.