rottik-cb

Jestli nemáte rádi depresivní české (slovenské) filmy, na Dům nechoďte. Lepší náladu po něm mít nebudete, a zas takový skvost, aby ho musel zhlédnout každý, to taky není. Přesto nelituji, že jsem ho viděla. Film vypráví o lidském odcizení, o nemožnosti projevovat city, o přežívání místo života. O přežívání o to horším, že se z něj nedá dostat. Uvidíte slovenskou vesnici i maloměsto v celé své ošklivosti. V protikladu k nim stojí mladičká hlavní hrdinka, která mi subjektivně přišla nádherná. S hraním je to trochu horší, ale přebít duo Krobot- Medvecká není nic snadného. Scénář dobrý, režie ucházející, střih děs. Nápad dobrý, ale navrstvená klišé ho zabila. Poznámka k dabingu: jsem sice polistopadové dítě, ale jsem si jistá, že slovenštinu bych zvládla..

Klasický německý slaďák. Mona je krásná, Kurt lehce nechutný a velmi německý. Z Maroka neuvidíte kromě pár velbloudů na poušti, zaručeně pravého arabského trhu a luxusního hotelového resortu nic. Škoda.

Tento film tvoří zejména výborné dialogy a herci v hlavních rolích- Streep, Hoffman, Adams. Meryl Steep je v roli rigidní jeptišky a ředitelky školy, která zabavuje sponky do vlasů a pastilky proti kašli coby „hříšné“, k nepoznání. Hlavně, když její výkon porovnáme s rozevlátou rolí v Mamma Mia ze stejného roku! (Aby nedošlo k mýlce, v Mamma Mia se mi líbila taky ;)) Meryl je samozřejmě i zde skvělá. Philipa Seymoura Hoffmana nemám moc ráda, ale talent mu upřít nelze. Pro postavu kněze jakoby se narodil, rozhodně jde o jeho zatím nejvýraznější roli. Je fantastický. A konečně Amy Adams je v roli bezelstné mladé sestry úplně k sežrání. Film je citlivě režijně veden a má hezkou kameru. Pokud vám nevadí nejasné vyznění filmů, k napětí nepotřebujete hororové lekačky a zvládnete i lehkou exkurzi do katolicky orientovaného světa, Pochyby se vám bohatě odvděčí.

To, co si představuji pod pojmem konverzační drama. I když v postatě bez děje, tak velmi napínavé, působivé, člověk se rozhodně nenudí. Režie je citlivá, kamera (hlavně práce se světlem) vynalézavá a scénář brilantní. Nejzajímavější je ale ten přesah. Nejde o to, zda je pachatel vinen nebo ne, ale spíš o to, jestli máme právo mít jiný názor než všichni ostatní, co je relevantní argument, jak často a kolikrát je v pořádku změnit svůj názor, zda hraje nízký věk a nešťastné dětství nějakou roli při rozhodování o vině atpod. Otázek jistě napadne každého spoustu, ale film odpovědi nenabídne. Zato nabídne neuvěřitelné herecké výkony. V první řadě je to Henry Fonda, který mi v tomto filmu velmi připomíná Jana Třísku. Jeho architekt argumentuje velice profesionálně, stupňuje útočnost svých vystoupení a nahlodává ostatní porotce. Zlom podle mě nastává, když se objeví důkaz v podobě druhého nože. I všichni ostatní herci jsou ale úžasní, mě (a jistě nejen mě) nejvíc dojal Joseph Sweeney v roli všímavého starého pána. Třešničkou na dortu je pak obsazení Jiřího (George) Voskovce. Film je ze začátku trochu nepřehledný, nejsme si jistí, kdo mluví, ale na konci se každý více či méně vyprofiluje. Zjistíme, že malé důkazy jsou důležité důkazy, a že i v justici je důležitá osobnost a soukromý život. Pozn.: Všimněte si, že už v 50. letech se na lidi z reklamních agentur nahlíželo jako na takové povrchní šašky, sice kreativní, ale schopné změnit názor a postoj během několika minut.. S tím tedy zásadně nesouhlasím :) „Co to je? Týden lásky k bližnímu?"

Působivý a zábavný film. Vynalézavá kamera a naprosto boží soundtrack, který vás ihned dostane do nálady. Na rozdíl od přítomných mužů jsem to měla jednoduší, nemusela jsem řešit technické a logické nesrovnalosti, prostě jsem si jen užívala děj a Jakea :). Moje 4* berte s rezervou, kdo je milovníkem žánru (akční sci-fi thriller s kapkou romantiky), bude nadšen.

Když se mě někdo zeptá na nejoblíbenější film, odpovídám: „Moulin Rouge.“ Určit nejoblíbenější film je o dost jednodušší než nejlepší (nejkvalitnější) film, prostě zvolíte ten, který je vašemu srdci nejbližší :) Důvodů je spoustu, vypíšu jen ty hlavní. Celková atmosféra filmu- kabaret, Paříž. Neuvěřitelné herecké výkony jak v hlavních rolích (Nicole, Ewan), tak vedlejších (Richard Roxburgh v roli záporáka no. 1, nebo Jim Broadbent coby majitel kabaretu). Chytlavé, moderní písničky (soundtrack z Moulin Rouge je jeden z mála, které umím úplně nazpaměť). Vynikající, takřka perfektní režie plná nápadů a stejně dobrá kamera. A ten konec… Někdo říká, že Moulin Rouge je lovestory na hranici kýče. Podle mě je hodně za touto hranicí. A co má být? Někdo říká, že je smutný. Možná, ale určitě je nádherný. Jj, musím se na něj co nejdřív podívat znovu :)

Roztomilá blbost, ale rozhodně kvalitativně pod Fričův průměr. Do očí bije úplně jiný styl herectví (výrazná gestikulace, modelace hlasu, přehrávání) a vtipné jsou scény s tetičkou Pa. Evin příchod oknem pobaví, ale na popáté už ne…

Přesvědčivá ukázka u nás nepříliš známého belgického filmu. Téměř dokumentární snímek bratrů Dardennových sází na reálné kulisy, dlouhé záběry, čistý obraz a typově velmi vhodně vybrané herce v hlavních rolích- líbil se mi především výkon Jérémieho Réniera v roli Claudyho, ale i Lorna ztvárněná Artou Dobroshiovou byla dobrá, hlavně v poslední půl hodině… Film si pohrává s problematikou imigrantů, se sociálními tématy i se způsoby, jak lidé reagují ve vypjatých situacích (nahota jako zbraň). Obvykle podobné filmy hodnotím vysoko, ale zde jsem se rozhodovala mezi 3 a 4*. Za „jinost“ dávám 4, ale emocionálně se mě to výrazněji nedotklo, což je určitě škoda…

Tento film stojí na nádherné italské krajině (ač se z větší části odehrává v Anglii) a neokázalých, ale přesto neobyčejných hereckých výkonech. Hlavní roli zde má Helen Bonham Carter, která byla za mlada jednoduše rozkošná. Její Lucy Honeychurch osciluje velmi přesně od puritánského vychování k přirozené rozvolněnosti mládí, aniž by v jakékoli z těchto poloh působila křečovitě. („Já že jsem chudinka? Naopak, připadám si velmi šťastná a skvěle se bavím. Děkuji vám mnohokrát. Nashledanou.“) Podstatná část filmu leží právě na ní, ale ona to s bravurou zvládá. Další postavou, která stojí za zmínku, je Charlotte, sestřenice Lucy, v podání geniálně přesné Maggie Smith. Pobavil mě také Denholm Elliott v roli žoviálního pana Emersona, a neuvěřitelná Judi Dench v roli poťouchlé spisovatelky. A co teprve hyperkritický Cecil (omlouvám se všem Cecilům, ale co je to vůbec jméno? ;)) Daniela Day Lewise… Zajímavostí tohoto filmu je, že všechny postavy jsou kladné. Příběh se neomylně posunuje vpřed a ani předvídatelný happy end nevadí. Je naopak docela osvěžující. Film jako celek působí velmi britsky a poněkud divadelně. Je příkladem toho, že na dovolené se všichni chováme tak trochu jinak a dokazuje, jak rychle mohou vzplát dlouho utlačované vášně. Trochu mi nesedí jen chování George (Julian Sands). Krasavec, který by mohl mít každou, se jen díky čarokrásné florentské krajině zamiluje do viktoriánské puťky, jež umí projevit vášeň pouze skrze hraní Beethovena? Ale tak proč ne… Snímek za doprovodu vynikající hudby utíká velice rychle. Pastvou pro oči je již zmiňované prostředí Itálie. Na přebalu DVD je uvedeno, že v tomto filmu je krajina metaforou morálky, což pokládám za velmi výstižné. Nedoporučuji jen těm, kdo mají kopřivku ze sluníčka a vlčích máků, ve všech ostatních pravděpodobně Room with a View probudí neodbytnou touhu podívat se do Florencie. 102. ze 1001

Úvodní nápadité titulky mě potěšily. Stejně jako účast Rodrigueze a Tarantina, dvou mých oblíbených režisérů. Kdyby film natočili sami, udělali by lépe, protože o režisérských kvalitách A. Anders a A. Rockwella se dá s úspěchem pochybovat… Ale popořadě. The Missing Ingredient (Anders): Nevinný příběh o jednom sabatu a spolknutém spermatu. Z čarodějnic se mi nejvíc líbila Lili Taylor, kterou si už ani v žádné běžné roli neumím představit… The Wrong Man (Rockwell): Podle mě asi nejslabší část, ovšem musím uznat, Jennifer Beals je fakt kus baby. The Misbehavers (Rodriguez): Šarmantní povídka o dětech podobně roztomilých, jako byly ty z Addamsovy rodiny. „Co děti, nezlobili vás?“ The Man from Hollywood (Tarantino): Tarantino si tu střihl jak roli režiséra, tak hlavní postavy. Na této části je jasně poznat jeho obsese filmy a jejich perfektní znalost. Je ale vidět, že jak pro něj, tak pro Rodrigueze jde o film z jejich rané tvorby. Porce násilí a typické úchylnosti je totiž o dost menší, jako by si diváky testovali. Výsledkem ale je, že pro neznalé bude film pořád divný, a pro znalé zase moc normální :) Nakonec musím pochválit Tima Rotha v roli pikolíka, procházejícího celým filmem. Ze začátku mi přišel mírně retardovaný a vůbec se mi nelíbil, ale pak jsem si ho zamilovala. Čtyři pokoje jsou pohodová podívaná. Nesnažte se chápat a jen se dívejte :) Mezi 3 a 4*.