Pompeius

Poněkud uječené a rozevláté oproti verzi z roku 1994, která byla dramatičtější a v pravých chvílích vážnější; přesto příjemná podívaná.

Ideologická vyprávěnka v duchu kritické rasové teorie. Osobně mám největší problém s vyzněním, že zvolením Reagana nastal pomalu konec světa a konečné vítězství Zla...

Výborná romantická komedie zralého věku, kde už protagonisté mají něco za sebou, něco si s sebou z té minulosti táhnou, už se moc nechtějí přizpůsobovat, jsou tak trochu usedlí a sví, ale lásku pořád potřebují a dobrodružství stále láká. Porozumí každý, kdo nezažívá první dlouhodobý vztah. Rozhodně každý přes čtyřicet.

Takovým hrozně debilním způsobem vtipné. Před deseti lety jsem zaregistroval pár dílů na HBO a nezaujalo, ale teď jsem si na to vzpomněl, když přítelkyně poptávala nějaký seriál, který bychom si mohli pustit k večeři nebo ke svačině. A je to fakt dobré, svým ujetým způsobem, který nemusí sednout každému. Paradoxně přítelkyně se u toho chechtala častěji než já, pravděpodobně proto, že jako atraktivní žena má více zkušeností s tou libovou frajeřinou a infantilně-debilní maskulinitou, kterou Kenny Powers předvádí s přesvědčením, že je neodolatelná. S přihlédnutím k tomu, jakým "humorem" a "oduševnělostí" nás zásobují studia v současnosti, je Eastbound & Down klenot.

Výborný seriál a také výborná odpověď revizionistickým postmarxistům z FF UK a dalším pošahaným levičákům hlásajícím, že komunismus vlastně nebyl tak špatný, vůbec nešlo o diktaturu a šlo vlastně o společenskou "dohodu" mezi ovládajícími a ovládanými. Ve Volze jsou ty různé "dohody" popsány značně výstižně. Já mám svůj návrh dohody: marxisti, neomarxisti, postmarxisti, polibte nám prdel. Nikdo v historii nezničil více životů, ekonomických, kulturních a morálních hodnot než hlasatelé této nesmyslné ideologie.

Výborně zahrané, silné emoce.

Eli Roth prostě neumí režírovat.

Luhrman má svůj styl, je to mistr střihu a vizuálních nápadů, ale zároveň tak hrozný barvičkář, že se na to skoro nedá koukat, protože kvůli přesycenosti barev vše vypadá jak namalované. A pak to jeho nutkání cpát do dobových filmů moderní muziku... To taky tahá za uši. Jak ve Velkém Gatsbym, tak i v Elvisovi mohl atmosféru podpořit úžasnou dobovou černošskou hudbou, ale on tam radši narval současné negerské hýkání.

Nejlepší filmový Nero, Ustinov je v roli rozmazleného velikášského císaře skvělý. Už jen kvůli tomu je třeba to vidět. Jinak je to samozřejmě staro-hollywoodsky kvalitní a velkolepé zpracování knihy, za niž Sienkiewicz získal Nobelovu cenu za literaturu.

Po řadě skvělých "normálních" filmů si Cronenberg po dvaceti letech střihnul podivnost ve vizuálním stylu eXistenZ. No, atmosféru to má, ale je to fakt jen "sběratelský kousek" pro milovníky podivna, což já nejsem.