Landauer

Naštvala mě ta hrozně líná produkce. Film vypadá jak hraná výplň nějakého dokumentu. Když se jezdí vlakem, vidíme pořád ten samý vagón třetí třídy (na několikadenní trase přes celý kontinent z New Yorku do Kalifornie bych čekal přece jenom něco pohodlnějšího) a celý jedoucí vlak je pouze v jediném záběru a digitální. Herci předstírají, že něco animují, ale nikde není vidět žádný prosvětlovací pult! Na nástěnkách nevisí storyboardy a layouty, ale opakující se kopie nějakých obrázků z xeroxu! Ten ateliér prostě vůbec nevypadá jako studio animátorů! Nikdy nevidíme, že by někdo něco reálně kreslil, chybí mi záběry pod ruce kreslířů. Chybí mi obecně pohled do zákulisí výroby tehdejších animovaných filmů, snímací triková kamera nad animačním stavem, překreslování fází na ultrafány, koloring atd. atd. Je to film o tom, jak Disney vyráběl své první filmy a jak se začal prosazovat na poli animace, ale nic tu z toho nevidíme. Jako by samotní tvůrci tohohle snímku vlastně netušili, jak se dřív animáky dělaly. A přitom se tam kreslilo v podstatě pořád, tvůrci jako Ub Iwerks nebo Les Clark se vyjadřovali víc kresbou než slovem. Co mě ale mrzí ještě víc, že film končí v tom nejvíc nejzajímavějším momentě. Disney vymyslí myš, pak je projekce Mickeyova prvního filmu Plane Crazy v kině a konec. Jako vážně?! Jestli má něco z Disneyova života absolutní filmový potenciál, je to přelomový rok 1928. Film měl správně začít tím, jak Charles Mintz sebral Disneovi králíka Oswalda a tým animátorů, jak pak Disney vymýšlí při jízdě vlakem slavnou myš, jak se svým bratrem a Ubem Iwerksem pracují v šíleném tempu a tajně na novém filmu s čerstvě narozeným Mickeym, který vzniká napůl v garáži, jak v létě téhož roku provede slavný experiment se zvukem, jak nikdo vlastně neví, jestli to bude fungovat, jak pak k tomu jedinému experimentálnímu záběru, kdy Mickey píská u kormidla musejí vymyslet celý příběh. Jak Disney shání zvukový systém a samozřejmě nakonec, jak Steamboat Willie drtí kina a Charles Mintz puká vzteky. Tohle se mělo natočit s pořádným vhledem do zákulisí výroby starých animáků a se spoustou kreslení. Ale tenhle film je úplně vykostěný a ve skromných kulisách se odehrává vcelku nenáročné drama s podivným happyendem. Líbí se mi tu ztvárnění samotného Disneyho, který kouří jednu za druhou a občas se v něm probudí ona proslulá despotická stránka, která se plně rozvine až v další dekádě. A obecně jsem rád, že film s tímhle tématem vůbec vznikl.

Absolutní fenomén! Vlastně nevím, co na tomhle filmu/pilotu chválit dřív? Výborně vymyšlené a navržené postavy, kdy za každou cítíte silný a promyšlený příběh/minulost? Skvělý nápad - reální lidé uvíznutí ve svých avatarech ve virtuálním světě? Parádní balanc mezi tím, co si dospělí myslí, že se líbí dětem a tím, co se dětem fakt doopravdy líbí (znepokojující odstíny a zkrátka celý ten temný podkres onoho barevného světa)? Geniální hudbu - zdánlivě prvoplánovitě veselou, ale se znepokojivými "křivými" tóny a řemeslně špičkovou? Fascinující universe? Nebo fantastický reálný příběh nenápadné australské společnosti Glitch Production, která na koleni vytvořila indie animák, co zbořil svět? Zkrátka absolutní fenomén!

Člověk musí vědět, do čeho jde. Je to prostě pohádka, nic víc, nic míň. Záporáci jsou bohatí a zlí, dobráci chudí a dobří. Všechno to pěkně plyne a divák se sveze na čokoládovém tobogánu bez větších komplikací. Humor tu nevadí, dojemné scény dojmou, hudební výstupy pohladí slechy a bulvy. Nad standard vyčnívá pestrá paleta postav, které je radost sledovat. Od trojice čokoládových oligarchů s parádním Sluplgrošem v čele, přes tloustnoucího náčelníka policie, zamilovaný párek hotelových šejdířů a jejich otroků v prádelně, hříšného kněze v podání Rowana Atkinsona až po nečekaně výborného Umpa lumpu Hugha Granta. Jen kvůli postavám a gejzíru nápadů bych se na Wonku podíval znovu. Viděl jsem v kině s desetiletou dcerou, která byla absolutně nadšená.