Recenzie (965)
Sofiina voľba (1982)
Oproti knize jen a jen slabý odvar okořenění pouze výtečnou Meryl Streep.Nuda,která nedosahuje požadované síly a drásavosti ani v jedné minutě stopáže.Zosobněná sterilita a slabé tři hvězdičky.
Sólista (2009)
Vzhledem k tomu,jak fenomenálně vstoupil režisér Joe Wright do světa filmu,musím Sólistu brát jako zklamání.Herci se snaží,režie je jistá,v podstatě se tomu filmu ani moc vytknout nedá.Ale přes abnormální výskyt talentovaných osobností a poctivý námět z toho stejně vznikla pouze úhledně natočená nuda,ve které se za ty dvě hodinky v podstatě nic nestane.Respekt za řemeslné kvality,ale pocitovka roku z toho nakonec opravdu není.
Solomon Kane (2009)
Přesně takhle jsem si Solomona představoval.Žádný okolky,zbytečný proslovy,jenom patřičně temná atmosféra 16. století,brutální akce,charismatický hrdina.Dle mého názoru lepší než Barbar Conan a myslete si o mně co chcete!
Som číslo štyri (2011)
Strašlivě tupé a hlavně nudné.Mrzí mě,že se do něčeho podobného připletl Timothy Olyphant,D. J. Caruso by se pak měl zamyslet nad svou další kariérou,protože to s ním jde od desíti k pěti a naštěstí tomu odpovídají i tržby.
South Park: Peklo na Zemi (1999)
Seriál jsem nikdy nežral do té míry,abych ho označoval za kultovní,ovšem filmové zpracování South Parku boduje přesně v tom ohledu,který se nepodařil Simpsonovým.Peklo na Zemi totiž nepůsobí jako protažená epizoda seriálu naplněná vtipy,které už člověk tisíckrát slyšel,ale regulérní celovečerák,který není pouhým doplňkem seriálu k jehož plnému pochopení musíte mít nakoukané všechny díly.Nejsem si jistý,do jaké míry je to způsobeno muzikálovým provedením,ale ten film jsem viděl už desetkrát a stále mě baví.Dost možná víc a víc.
Spálené spomienky (2007)
Dánská ruka v americkém filmu je velmi svěžím prvkem.Herecky výtečné a překvapivě podnětné.
Speed Racer (2008)
Genialita a šílenství zároveň.Pro každého (nejen) fandu anime musí jít o ultimátní zážitek,na který se bude moci dívat do konce života.Já osobně viděl osmkrát s náběhem na deváté.A nejen styl je dokonalý,herci hrají bez výjimky božsky,včele je sympaťák Hirsch,který prokázal svůj všestranný talent,zbytek herců mu víc než zdatně sekunduje.Takhle balancovat na hraně mezi zábavou a čirým uměním,to umí snad jen Wachowští.
Spev Jimmieho Blacksmitha (1978)
Naprosto úžasný snímek,bohužel taky naprosto neznámý.Pokud budete mít příležitost jej vidět,neváhejte,jen stěží narazíte na mrazivější snímek o rasismu a násilí.
Spievanie v daždi (1952)
Neskutečně pohodový film s takovým optimistickým náhledem na život,že člověk na pokraji sebevraždy po něm začne rozdávat radost všude,kam vkročí.Film,který nezestárnul ani o píď.
Spomienky z Afriky (1985)
Dechberoucí kýč.Problémem Vzpomínek na Afriku je jejich zbytečná natáhlost,kterou způsobují leckdy zbytečné přelety a kochání se nádhernou Africkou krajinou,když by se ona v podstatě zahozená stopáž klidně dala využít na lepší rozvedení ústřední milostné linie nebo příběhu vůbec.Přesto úchvatná romance a jeden z nejlepších Pollackových filmů.