TroiMae

Překvapivě dobrý pořádný sci-fi seriál. Škoda, že místo slibu pospojovat roztřepené konce jsme se dočkali konce otevřeného, protože více jak druhou sezónu by seriál s 22 epizodami neutáhl a tímhle si ještě podrazil nohy.

This is what a fucking consent does look like. And doesn’t. (Aneb i při sexuální práci může nastat proti/přenos.) A nejen v tom je film příjemně inkluzivní – dokáže stejně nenuceně přinést i téma bisexuality. „Mám chlápka, který chce, abych se převlékl za kočku, hodinu ho ignoroval… a pak šel domů.“ Ne, vážně, nikdy není pozdě mít šťastné dětství. A rodiče jsou taky jen lidi, kteří nám dají život… ale sebeúctu si někdy musíme najít sami. (Stejně tak jako orgasmus…) A jde to, stejně můžete vyrůst v hodné lidi a naučit se mít (se) rádi. A můžete si zaplatit psychoterapii. Nebo sexuální práci.

Ajaj, čtu komentář „Enšpígl“ a někomu se tu zapalují lejtka :D já hlavně miluju, je se ti homofobní muži srdnatě pouštějí do filmů s queer tematikou, jen aby si pak mohli potvrdit sovu mužnost tím, že veřejně napíšou, že se jim to vůbec, ale vůbec nelíbilo, když se na to tu hodinu a půl dívali. Ale že rozhodně nejsou žádní homofobové, protož se dívaj na porno s lesbičkama. ;) Jediná přidaná hodnota, že takové komentáře ilustrují téma daného filmu. Jaké to je žít s vnitřní homonegativitou. such fun

Nedosahuje to Sinisterských kvalit (Scott Derrickson se nezapře), ale středoškolská vintage atmosféra 70. let a la Stranger Things tvoří příjemnou letní povídku (Joe Hill, tedy Joseph King, syn Stephena Kinga) a jak praví jeden z aktérů, diváci si zaslouží vidět krev. Jinak nedostanou lekci.

Byl jednou jeden život… totiž Baymax. Milé a hodné jednohubky, inkluze a diverzita zahrnuje i kočky. Nebo otce s nemluvnětem. Nebo zdravotní schéma ukázané na ženské figuře. Což zní jako banalita, než se zamyslíte, že v učebnicích bývají jako „neutrální“ prakticky jen mužské figury. Není jistě náhoda, že 3. a 4. epizoda má na čsfd tak nízké hodnocení. Je „vtipné“, jak vadí, když postavy jsou jiné než bílé cis het, protože 4 % ;) To znamená, že 4 % měst v ČR mají gaye a lesby, 4 % škol ČR mají gaye a lesby ;) Takže i 4% seriálů mají mít gay a lesby. Tak jako to je se ženami, které tvoří 50 % společnosti, a proto jsou jen v polovině seriálů ;) Nebo? Pokud někomu vážně vadí, že v jedné ze šesti epizod je hlavní hrdina gay… tak chyba není na vašich přijímačích. A ne, Baymax „neřeší“ žádnou „homosexualitu“ (jak v komentu píše oveckaoa). Jedna z postav prostě JE gay. Výjimečná je také epizoda s prvními měsíčky. Milá a hodná. Kdyby se někteří komentující víc jako děti mohli dívat na podobné kraťasy, ne jen na pohádky, kde se líbá žába, zvíře, nebo dívka v kómatu, tak by možná taky byli*y milý a hodní. A nepletly si genderově neutrální toalety s genderově neutrálním člověkem (opět oveckaoa). Ta dívka není genderově neutrální. JE to běžná dívka. A genderově neutrální toalety jsou běžné toalety… které máte všichni doma. Nebo které používají lidé se speciálními potřebami. Nebo které jsou v různých institutech (např. naše poradna má toalety pro personál a pro klientelu). Jsou to toalety ve vlaku. V letadle. Budky na festivalech… Mám pokračovat? ;) Možná všichni ti, kdo podléhají morální panice, by potřebovali pořádnou masáž bříška ;) Jediná skutečná vada na kráse je, že trans muže kupujícího si také menstruační pomůcky v češtině dabuje evidentně žena, oproti originálu.

Elaine Paige sice Evitu v divadle zpívá skvěle, ale nedovedu si představit na plátně nikoho jiného než Madonnu, která nakonec získala svůj vysnění projekt a zaslouženě i Golden Globe. Slyšel jsem (poměrně unylé) demo verze Michelle Pfeiffer, ale právě Madonnino charisma Evitu dělá autentickou. A právě Evita je její bytostnou rolí. Můžeme spekulovat o Madonnině hereckém umění, ale taková Evita sama byla, vypjatá herečka. Která dosáhla svého. Tak jako Madonna.

Nová Akta X navazují na svou tradici pomatených a hloupých epizod (začátek první a poslední epizody nám má připomenout minulost Akt X pomocí fotografií… které ale pochopitelně nemohly v reálu vzniknout a jsou příliš okatě jen snímky z televizních epizod, na kterých jen chybí logo televizní stanice), kdy největší konspirací je, že Akta X mají nějakou hodnotu a soudnost. Fungují spíše jako městský mýtus a hodnotu mají jako kulturní a televizní fenomén, který byl dávno překonán. Ano, pár vypečených epizod opravdu stojí za to. Ale jako celek ztratily konzistenci ještě v 90. letech a jediné vysvětlení jejich možné obliby u publika je Stockholmský syndrom, nebo to, jak zrcadlí nitro konspirátorské mysli, které se do sebe již několikrát obrátila.

Když už to má aspoň zajímavou pointu, zahrnou do toho transgender tematiku tak necitlivě, že by to mohli rovnou vysílat ve Fox News.

Hezké, ale přijde mi to pořád o tom samém a dokola – milenka, majetek, uhlí a jednou za danou řadu někoho sežerou prasata. Poslední díl super. Ale asi mi to za to předchozí sedmidílné natahování nestojí.

Starší žena a food porn z toho seriálu dělá ingredience mé cílové skupiny. Chybí snad jen kočky, které byly další její vášní. Naopak nechybí queer linka, která nenásilně ukazuje #bylijsmetuvždycky. Jistě to pro mnohé násilné bude, protože jsme si tak moc zvykli na heteronormativní přezírání, že nám přijde nepatřičné, že by v 60. letech mohla existovat lesba, gay, nebo drag queen. Ano, tohle vše jsou jedny z mnoha nových obzorů, které se před Julií Child vynořují a kterým možná „nerozumí“, ale ke kterým přistupuju se svou otevřeností, charakterem a… láskou. Tak jako k vaření, televizi a všem těm novotám, jako je bezdětné manželství v „důchodu“. A další linka je feministická, protože Child není radikální, jako některé feministicky (Betty Friedan) ale neméně pomáhá emancipovat (nejen) ženy, jak kolem sebe, tak kam televize dosáhne. Vytváří příležitosti pro seberealizaci a vědomé rozhodování, aktérství, a opět nenásilně vidíme varování, aby se z jedné normy (hospodyně) nestala jiná norma (kariéra). Přitom ona sama je důkazem, jak z „domácí hospodyně“ udělat kariéru, a to naprosto přiznaně (na rozdíl od takové Phyllis Schlafly, která možná i jako právnička a politička přísahala, že je jen ženou v domácnosti). Jo a „Tu kachnu jsem posrala.“ Druhá řada je pak vypečenější a zraje jako francouzský sýr. Zosobňuje ducha skutečné Julie Child a jejího manželství. Je zábavná, tak jako samotná Julia, která přitom zůstává autentickou osobu se svými pochybami, móresy, naivitou, ale také zráním) a na pozadí food porn představuje feministickým způsobem společenská a historická, ale i osobní témata (I wanna have what they, Julia and Paul, have). Sedmá epizoda z Bílého domu je pak crème de la crème. Nejlepší epizoda z obou řad.