Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Dobrodružný
  • Fantasy

Recenzie (438)

plagát

Legenda Korry (2012) (seriál) 

Book One: Air Natočit smysluplné pokračování výtečného seriálu Avatar: The Last Airbender bylo sakra náročné, jelikož laťka byla nasazená neuvěřitelně vysoko a příběh se navíc kompletně uzavřel. Proto jsem rád, že k nám nepřišla nějaká křečovitá nastavovaná kaše, ale zcela nový svébytný seriál. Přesunuli jsme se do období jakési průmyslové a revoluce a rozlehlý svět víceméně nahradilo moderní velkoměsto. Tenhle obrovský risk tvůrcům vyšel a Korra se tedy určitě může počítat za důstojného nástupce, ačkoli z mého pohledu výšin Aangova příběhu nedosáhla. Příběh je tentokrát laděný na podstatně temnější strunu - konečně je rozvinut vztah mezi bendery a non-bendery, což byla věc, která mě zajímala už od ATLA. Z hlavní záporné postavy Amona jde doopravdy strach a jeho výstupy (nebudu spoilerovat) patří k vrcholům seriálu. Děj je přímočeřejší bez větších odboček, řádně napínavý a dokonale se řítí až do epického finále, které stejně jako zakončení sezón původního Avatara bere dech. Ačkoli se seriál odehrává 70 let po porážce Fire Lorda Ozaie, odkazy na původní sérii nás provází celou dobu a mimo jiné nás čeká i několik nahlédnutí do minulosti i setkání se starými známými, což určitě všechny fanoušky série potěší. Nové postavy jsem si znovu zamiloval - znovu jsou to ty neuvěřitelně lidsky a opravdově působící charaktery, které nejde nemít rád. Drzá teenagerka Korra, vtipný Bolin, zdánlivě uzavřený Mako, tvrdá, ale spravedlivá Lin, vnitřně silná Asami a samozřejmě záhadný a husí kůži nahánějící Amon. Když sezóna po 12ti skvělých dílech skončila, opět se vrátil ten smutek z toho, že už je konec - tedy pocit, který jsem měl po Sozinově kometě, i když tentokrát ne tak silný, neboť tři další sezóny jsou na obzoru a já si je nenechám ujít. Yip yip! /95% a 5*/ Oblíbené epizody: The Revelation, And the Winner is..., Skeleton in the Closet, Endgame --- Book Two: Spirits Korra si na sebe trochu upletla bič tím, že se oproti ATLA rozhodla věnovat každou sérii něčemu úplně jinému, takže ve druhé sérii máme zase úplně nový příběh s novými záporáky. A musím bohužel říct, že tentokrát to nešlapalo zdaleka tak dobře jako minule. V první půlce se děj kodrcá víceméně odnikud nikam a v té druhé spadne do nepřehledného spirituálního guláše s obligátní záchranou světa na konci. Má to samozřejmě svoje světlé momenty, pořád je mi ten seriál víceméně sympatický a koukám se na něj rád, ale přijde mi, že velká část toho kouzla je prostě pryč. A i když bych osobně nebyl tak tvrdý, musím přiznat, že na kritice uživatelky kiddo rozhodně něco je. Co se vyloženě povedlo je retrospektivní dvojepizoda The Beginnings, která nám ukáže prvního avatara Wana a jeho příběh, který byl bohužel mnohem zajímavější než celý zbytek téhle série. A Wan je zároveň (bohužel) o dost sympatičtější postava než samotná Korra. /65% a 3*/ Oblíbené epizody: The Beginnings Part 1 a 2, Darkness Falls --- Book Three: Change Tentokrát je to už lepší. Seriál se drží trochu víc při zemi, což vůbec není na škodu a snaží se mimo jiné vyrovnat s tím, co světu přinesl ten brajgl na konci dvojky. A funguje to, tahle série je pro seriál jako závan čerstvého vzduchu. Příběh je tentokrát jednodušší a zajímavější, Zaheer je skvělý záporák a stejně tak jsou povedené i vedlejší linie týkající se třeba výcviku nových airbenderů, na což jsem se těšil už od konce ATLA. Jen konec možná mohl být trochu zajímavější, ale i tak mě třetí série potěšila. Jsem rád, že tvůrci nezapomněli veškerý svůj um a stále dokážou přinést zpět tu avatarovskou esenci, která dělala původní seriál tak skvělým. /85% a 4*/ Oblíbené epizody: The Earth Queen, Original Airbenders, Long Live The Queen --- Book Four: Balance Řekněme si to stručně - závěrečná série se prostě nepovedla. Dosud se mi na Avatarovi líbilo to, jak dokázali do příběhu zapracovat např. postižené, lidi jiné rasy atd. tak, aby působili jako přirozená součást příběhu a ne jako vynucená politkorektní propaganda. To bohužel ve čtvrté Kořře mizí. Arcizlounem je zde Kuvira, která se profiluje jako autoritativní vůdce, který by dokázal dát Zemní království do pořádku, na rozdíl od očividně neschopného prince Wu, který si umí akorát nakupovat drahé šaty a chovat se jako idiot. Kuvira působí docela sympaticky, dokud jí zcela nelogicky nenapadne, že by bylo fajn si podrobit celej svět. Tenhle přístup se mi nelíbí, protože se tak tvůrci snaží podsouvat myšlenku, že všechno co dělala bylo špatně a nevyhnutelně vedlo ke katastrofě, zatímco kdyby na trůně seděl ten blbec Wu, všechno by bylo OK. Jinak Korra půlku seriálu stráví tím že skučí jak je život na hovno a v tý druhý se i přes všechny svoje pubertální problémy jakože postaví Kuviře, který mezitím úplně šiblo a nechala si ze spirituální révy vyrobit nějakej laser, kterým chce všechny zlikvidovat. Čemuž samozřejmě naše nesnesitelná hlavní hrdinka zabrání a drama ohledně toho, kdo bude jejím klukem nakonec rozsekne tím, že se dá dohromady s Asami, aby se učinilo za dost LGBT kvótám. Zkrátka nebýt fajn animace, dobrých bojových scén a několika sympatických postav, byla by tahle série úplně na hovno. A jsem v zásadě skoro rád, že už další snad nebude. /40% a 2*/ Oblíbené epizody: The Coronation, Remembrances

plagát

Prometheus (2012) 

Jediné, co je na tomhle filmu špatně jsou zástupy přemoudřelých rádobykritiků, jejichž haterské recenze mě připravovaly na bůhvíjakou katastrofu. I tak jsem šel do kina, a díval se a díval a čekal, kdy že se to konečně zvrhne a začne to být ta nelogická blbost s příšerným scénářem. No, čekal jsem až do závěrečných titulků a nedočkal se. Takže další příklad filmu, u kterého by si nikdo neměl číst recenze, protože mohou snadno poškodit celkový dojem, který byl u mě i přes to všechno... impozantní. Předně je však třeba říci, že kdo bude chtít v Prometheovi vidět jen tupou vyvražďovačku, ten ji tam uvidí a pak bude spokojeně nadávat, jaká to byla hrůza. Já jsem pomyslně otevřel svojí mysl a film skutečně vnímal, a odměnou mi byl jeden z nejpůsobivějších sci-fi zážitků posledních let, který se mi v hlavě usídlil an dlouhou dobu a stále mě baví číst si nebo i vymýšlet teoreticky možné interpretace. Určitě je pravda, že Prometheus klade ze začátku spoustu otázek a na většinu z nich nenabízí odpovědi. Je to ale špatně? Někdy takový styl vyprávění může všechno zničit, ale tady je základním stavebním kamenem atmosféry děsivého neznáma, která se táhne celým filmem od začátku do konce. Některé z otázek jistě najdou své odpovědi v pokračování, o které si Prometheus přímo říká, ale spousta jich určitě zůstane pro diváka samotného. A za to jsem strašně rád. V době, kdy jsou všechny filmy buď jasně dané, nebo jsou jen neurčitými patlaninami (pak se jim říká umělecké) je Prometheus majákem naděje, který ukazuje film mimořádně chytrý, hodný hlubšího přemýšlení, ale zároveň s kompletně áčkovými parametry. Hereckému obsazení vévodí skvělí Michael Fassbender a Noomi Rapace - on jako zdánlivě přátelský android, ze kterého mi ale běhal mráz po zádech a ona jako nadšená vědkyně, jejíž postava na mě působila až mimořádně přirozeně (to čemu někteří říkají, že se chovají jako blbci, já nazývám lidskostí - aneb jak byste se asi v podobných situacích chovali vy?). Vizuální stránka je naprosto omračující, vesmírná loď Prometheus je přesně ten typ hi-tech hračky, kterou zbožňuju a neznámá planeta vyvolávala přesně ten pocit místa, které bylo lidstvu zároveň povědomé a zároveň cizí - neboli přesně místa, kde bychom mohli být před tisíci lety stvořeni. Osobně Promethea beru spíše jako samostatný film než jako prolog Vetřelce, ačkoliv některé závěrečné scény mi mnoho věcí o nepřátelích Ripleyové objasnily způsobem, který mě rozhodně nezklamal. Jinak se film ale nese v úplně jiném duchu i stylu a zařazení jakožto pátého dílu je rozhodně nešťastné. Prometheus totiž kope úplně jinou ligu a už teď patří k tomu nejlepšímu z roku 2012. /95% a 5*/ P.S:Na případnou prodlouženou verzi se těším, ale ani v zákadní jsem se necítil nijak ochuzen, takže nečekejte na DVD a vyražte do kina, Prometheus si velké plátno zaslouží.

plagát

Amazing Spider-Man (2012) 

Obrovské překvapení. Čekal jsem naprosto zbytečný přeefektovaný remake velmi dobré jedničky, ale dostal jsem nejspíš zatím nejlepšího filmového Spideyho vůbec. Rozhodně nejde o žádnou kopii původního filmu - v obou sice sledujeme zrození Spider-Mana, ale to je tak vše - zápletka je zcela jiná a podle mého názoru i daleko lepší a napínavější. Celkově mě ten film neuvěřitelně bavil - je neuvěřitelně přepálený, kýčovitý a patetický, ale vždy tím správným způsobem, který mi spolehlivě zvedne tepovou frekvenci. Tobey Maguire byl po pár minutách zcela zapomenut (ačkoli jsem ho měl docela rád), Andrew Garfield JE SpiderMan a moje sympatie si získal hned s příchodem na obrazovku (a děvčata to budou prožívat určitě ještě víc :)). Nový Spidey má oproti jiným superhrdinským filmům daleko blíž k teenagerské romantické komedii, a upřímně řečeno, tyhle části mě možná bavily i nejvíc, protože celá ta romantická linka je neuvěřitelně svěží, vtipná a přirozená. Pochopitelně zde ale není na úkor akčních scén, které jsou patřičně velkolepé a jen jsem litoval, že čsfd projekce nebyla ve formátu 3D, který zde je určitě famózní - scény na to potenciál mají, hlavně pak záběry z první osoby. Pokud hledáte zábavný a po všech stránkách povedený letní blockbuster, právě jste ho našli. /90% a 5*/

plagát

Muži v čiernom 3 (2012) 

Mise splněna. Vzhledem k tomu, jak dlouho se na návrat agentů J a K čekalo a jaké problémy celou produkci provázely, to celé dopadlo až překvapivě dobře. Kouzlo prvního dílu se sice už nekoná, ale příběh jako takový relativně funguje (byť zdejší cestování časem bylo docela zjednodušené a při hlubším zkoumání i krapet nelogické), zazní tu pár dobrých hlášek (Obama :)) a akční scény taky nejsou špatné (jen bych si jich dal klidně víc). Will Smith se po dlouhé dovolené konečně ukázal v nějakém větším filmu, a měl jsme pocit, že za těch 10 let skoro nezestárnul, a u T. L. Jonese doteď přemýšlím nad tím, jestli jeho výkon bylo dokonalé herecké umění, nebo ho jen celé natáčení strašně nudilo. Záporák byl sice opět přehlídkou klišé stejně jako lehce dojímavý konec filmu, ale to už k letním blockbusterům patří. A zrovna tomuhle to vyčítat nebudu, stejně jako fakt, že se mi to celý během pár hodin vykouřilo z hlavy. Bavil jsem se dobře a děkuju čsfd za projekci (jen bych si to příště dal ve 3D, tady by mohlo bejt zajímavý) /75% a 4*/

plagát

S tebou ma baví svet (1982) 

Komedie století? Jak pro koho... Upřímně řečeno, já se víc smál i u zatracovaného Jak se krotí krokodýli. Bez mučení přiznám, že nemám rád malý děti, zvláště pak ty, které se vyskytují ve všech českých předlistopadových filmech. A obzvlášť mě dokážou vytočit všechny "vtipy" související s tím, že se někdo z nich po*ere apod. A z toho je přesně složena tahle "komedie". Nesměju se, nebavím se, jen kroutím hlavou a vnitřně trpím z toho, jak je to trapné. /20% a 1*/

plagát

Hmla (2007) 

Neuvěřitelné překvapení. Původně jsem si tento film spletl s Mlhou z roku 2005 (ta zde má 33%), a očekával tedy slaboduchou slátaninu. Velmi rychle jsem ale přišel na svůj omyl, a film mě přikoval ke křeslu a rozdrtil na několika frontách. Příběh o tajemné mlze ze začátku vypadal lehce béčkoidně, když bylo velice rychle odhaleno, cože se tam skrývá. Pak se ale jako zázrakem příběh překlopil do něčeho daleko víc strhujícího, tajemnějšího a atmosféričtějšího. V jednom malém supermarketu (v něm se odehrává většina filmu) je nám skvěle a hlavně realisticky ukazován strach z neznáma a reakce různých lidí na mimořádné situace. Mimo jiné zde exceluje Marcia Gay Harden jakožto náboženská fanatička zvěstující soudný den, které se z počátku všichni smějí, ale postupně jejím slovům většina propadne. Tahle linie perfektně ukazovala nebezpečí skrývající se v dogmatismu a různých církvích/sektách všeobecně, za což dávám obrovský palec nahoru. V momentě, kdy tato příběhová linka vyvrcholila (nebudu říkat jak, jen potvrdím, že to bylo neskutečně emotivní i uspokojující), jsem se začal bát toho, co autoři vymyslí ve zbývající půlhodině, protože měli rozehraný naprosto perfektní horor, kde by se atmosféra dala skutečně krájet. Mlha byla stále více tajemná, příšery z ní vycházející už jen svojí stále se zvětšující velikostí postupně dusily naděje na to, že všechno jednou pomine a bude zase dobře. Naštěstí, to co následovalo v konečné části filmu mi vyrazilo dech. Za zvuků úchvatného emotivního soundtracku se hrdinové ponořili do totálního zoufalství a celé to vyvrcholilo jedním z nejsilnějších konců, které jsem kdy viděl. Stejně jako celý film, i ten v sobě nesl sakra silné poselství a celou noc mi nedal spát. /95% a 5*/

plagát

Podivný prípad Benjamina Buttona (2008) 

První a doufám poslední výrazný přešlap Davida Finchera. Myšlenka obráceného koloběhu života je zajímavá, herecké výkony Brada Pitta i Cate Blanchett jsou výtečné a triková stránka obdivuhodná. Jenže jen na tom dobrý film nepostavíte. Všechno totálně zabíjí neuvěřitelně přepálená stopáž přeplněná spoustou zbytečně roztahaných a nepotřebných scén. Veškeré potenciální napětí, vtažení do děje či emoce tak jdou velice rychle do hajzlu. To jediné, co si z filmu budete pamatovat, je ta neuvěřitelná nuda, kterou byl zcela prostoupen. Už od poloviny jsem přemáhal spánek a dokoukal jsem to čistě ze sebedonucení. Ve výsledku velké zklamání ze zcela promrhaného potenciálu. Spoustě filmů by místo prodloužené verze sedla zkrácená. Benjamin Button by byl na předních místech. /40% a 2*/

plagát

Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti (2002) 

Je to už hodně dávno, co jsem tenhle počin viděl. Šlo o nějakou kinoprojekci určenou pro školy, a já jako obvykle (díky tragickému vkusu našich učitelů) stejně jako všichni spolužáci očekával strašlivou nudu, u které se hezky prospím. Nemohl jsem ale být více překvapen. Emocionálně neuvěřitelně silný dokument s veledůležitým poselstvím, který jsem sledoval se zatajeným dechem. U scény, kdy je pan Winton pozván do britské televize, kde moderátorka požádá, ať se postaví všichni, kterým zachránil život, a vstane celé hlediště, jsem to už nevydžel a vytryskly mi slzy. Po skončení promítání nechala uvaděčka zhasnuto a řekla nám, ať každý, kdo si myslí, že právě viděl skvělý film, rozsvítí displej svého telefonu. A celý sál se rozzářil. I ty největší cyniky to dojalo a nás všechny to přinutilo pohlédnout na naše životy úplně jinýma očima. Klaním se panu Wintonovi, byl a je to úžasný člověk. /90% a 5*/

plagát

Assassin's Creed: Embers (2011) 

Assassins Creed patří mezi moje nejoblíbenější série a Ezio mezi moje nejoblíbenější hrdiny. Skrze tři perfektní hry jsem prožil celý Eziův životní příběh, a viděl jak vyrostl z toho náctiletého florentského floutka v muže, který si vydobyl můj hluboký obdiv a respekt. Vědomí, že už jsme dorazili na konec cesty mě drtí, ale zároveň jsem opravdu rád, že se Eziovi dostalo tak důstojného konce a mě zůstaly na celou sérii tak krásné vzpomínky. Potěšilo mě, že konec autoři nepojali přehnaně akčně a Ezio odešel ze světa neporažen. Slzička mi na konci taky ukápla a nemohu než také napsat obligátní "Requiescat in Pace, Ezio Auditore da Firenze." Nikdy nezapomenu :) /85% a 4*/ P.S.: Tu jednu hvězdičku srážím za animaci, která mě zklamala a vypadá hůře, než samotná hra. Ale zásadní problém to není, tady jde hlavně o obsah. :)

plagát

Avengers: Pomstitelia (2012) 

Co k tomuhle megafláku dodat? Naprosto ultimátní blockbuster, který svojí monumentálností s přehledem válcuje všechno, co se v komiksovém subžánru kdy urodilo. Každá z dnes už legendárních postav tu má dostatek prostoru a v případě Thora, Hulka a Kapitána Ameriky je jejich působení dokonce lepší, než v jejich samostatných filmech! Příběh je možná prostinký a předvídatelný (na druhou stranu se mi moc líbí docela značné příběhové propojení s předchozími sólovkami), ale sakra, o to tady vůbec nejde a já jsem naopak rád. Tenhle film byl vždycky hlavně o tom, že se na plátně konečně potkají všechny ty skvělé postavy, které jsme po tolik let milovali. A to se splnilo do puntíku, protože lépe už to dopadnout opravdu nemohlo. Vodopád neuvěřitelně vtipných hlášek se mísí s epickými akčními scénami v tak dokonalém poměru, že nezbývá než před Jossem Whedonem smeknout, protože dokázal celou tuhle monstrakci dát dohromady na jedničku s hvězdičkou. Ani jedna scéna není zbytečná, ani jedna není nudná a půlhodinové závěrečné akční inferno překonává skoro všechno, co jsem kdy viděl. Jsem rád, že jsem film viděl v originálním znění, kde ten kopec hlášek vynikne nejspíš daleko lépe, ale zase mě mrzí, že jsem přišel o 3D, které by zrovna tady mohlo být skvělé. Ale i tak děkuji ČSFD za celou projekci, byla to nádhera :) /95% a 5*/ P.S.: Člověka co dělal titulky bych vyhodil, spousta vět měla posunutej význam a klenotem všeho byl "Halk" (ano, takhle napsali Hulka).