Safenat

Často jsem si připadal, jako bych sledoval americkou verzi Monty Pythonů; samozřejmě na "jemný a kultivovaný" (not!) humor Pythonů toto nemá ani zdaleka, ale také tu dobře funguje moment absurdní komičnosti a kritického postoje k dění ve společnosti. Skeče s arabskými teroristy jsou geniální, stejně tak s klonem Britney a Steven Seagelem (a to nejlépe dohromady), dalších pár je velmi dobrých (ozbrojený lupič), další jen dobré, jiné (a těch je tak polovina) trapné a předvídatelné a některé i nechutné... potom dlouho nic a pak je skeč s jeptiškou, na který asi nezapomenu do konce života :)

Podle mě asi nejlepší z filmů z letošní oskarové nabídky. Danny Boyle se opět projevil jako mistr svého řemesla a natočil skutečně adrenalinový film, který "jede". Sice jsem trochu nevěřícně přistupoval k tomu, že se budu dívat na jednoho herce, jak trčí 127 hodin někde ve skalách, ale nakonec jsem se ani na chvíli nenudil. Boyle se tak trochu drží onoho aristotelského vyčpělého principu jednoty místa, času a děje a skutečně se mu daří následně navodit katarzi u diváka (alespoň u mě ano), které byla ostatně cílem všech antických tragédií, což je velmi vzácný prvek u naprosté většiny moderních filmů, které jsou nakonec točeny jen pro chvilkové pobavení a rozptýlení diváctva (jako třeba Počátek či Avatar).

V první řadě je třeba říct, že tento film bez Natalie Portman by byl jen lehce nadprůměrným dílkem. Bezpochyby předvedla geniální výkon (hlavně závěrečná půlhodina je dech beroucí). Jinak jde o zajímavé psychologické drama o tom, jak se prolíná realita role s realitou herce a že není úplně lehké rozlišit, kde začíná role a kde herec. Některé obrazy hrdinčiny pochroumané duše sice velmi nebezpečně balancují na hraně levného kýče (což je ostatně pro Aranofského typické - viz celá Fontána, nebo i Pi), ale každopádně jde o filmový zážitek, jakých se objevuje jen několik do roka.