Djoker

Spoilery. Hlavní problém Caramoanu spočívá v tom, že fans nejsou skuteční fans a favorites nejsou skuteční favorites, i když se to Probst snažil stále trapně zdůrazňovat. Přišlo mi, že polovina fans viděla Probsta podruhé v životě. Erik a Cochran jsou skuteční fans, ale rozhodně nejsou favorites, stejně tak Brandon a Dawn. Procpání Fran kvůli Phillipovi je pak ukázkou naprosté demence pana Probsta. Jinak by se celkově nejednalo o úplně špatnou sérii. To, že se ke konci dost zvrhla, je věc druhá, ale k tomu se dostanu. Dalším velkým selháním (Probsta) je ženský cast fans. Milf + čtyři mladé holky, z toho tři blond. WTF? První polovina opravdu nebyla špatná. Favorites začali drtit fans, Phillip jel podle BR rules a začal šaškovat se svým týmem. Malcolm se připravoval převzít otěže hry a Corinne se to chystala rozjet ve svém bitch stylu. U fans mě bavil sice jen Reynold, ale to jeho ego mi někoho připomínalo, takže jsem mu začal fandit. Jak jsem Corinne nesnášel v Gabonu, tak tady uznávám, že její vypadnutí zapříčinilo tragický úpadek celé série. Pár bláznivých kmenovek mě sice zkusilo přesvědčit o opaku, jenže pravidelné vypadnutí osoby, která měla charisma a snahu hrát místo osoby, která je na přes držku, mě zase pomalu utvrzovalo v tom, že to skončí hodně špatně. Posledním hřebíčkem do rakve bylo vyřazení Brendy. Nic nechutnějšího jsem od pověstné ukázky, jak negr umí držet slovo na Fidži, neviděl. Dawn si veškeré urážky a ponížení zasloužila, a jelikož finálová pětka byla celá k smíchu, tak jsem za Cochrana vlastně rád. Jeho sebeshazující kecy, které používá jako obranu proti okolnímu světu, mě zase bavily, i když jeho údajná geniální znalost hry byla už dost otravná, stejně tak jeho lezení do prdele Probstovi, který si to jako správný egomaniak užíval. Kvůli kamarádíčkování s Probstem je Cochranovo vítězství sice podezřelé, o nadržování režie ani nemluvím, ale je rozhodně lepším vítězem než ta držka, která schovává svou nechutnou povahu za rámec hry. Favorit: Brenda, Oblíbenci: Phillip, Reynold, Cochran, Sherri, Hope.

Spoilery. Hned na začátek říkám, že Filipíny pro mě nejsou nejlepší sérií od Heroes vs Villains a nadšení komunity mě překvapuje o to víc, když se tak vyřádila na One World, který třeba mně vůbec nevadil. Shrnu základní body. S fanoušky se shodnu na tom, že rozdělení na tři kmeny bylo dobrým krokem, stejně tak šance pro tři evakuované a mnoho nových soutěží. Cast na první pohled zajímavý a hlavně různorodý, ale ty vaše skvělé hráče opravdu nevidím. Matsing tragédie. Nepoučitelný a neschopný Russell, tupec Zane, pánbíčkářka Roxy, přefouknutá Angie, z které mi fakt nestál, narozdíl od naprosto božské RC. Tantang taky nic moc. Michael je pro mě stále ikona Survivora a RC byla kouzelná, ale nechutné trio Abi, Pete, Artis bylo na zabití. Vrcholem je pak uřvaný příběh jedné televizní hvězdy, která měla hrozně těžký život. Kalabaw tak jasně nejlepší. Jonathan baví a vypráví, Carter ne tak slizký, jak vypadá. Jeff mohl být za borce, bohužel řešil navrátilce, tak je za blbce. Dawson a její skoky na Probsta jsou už teď legendární. Malcolm a Denise těžce efektivní duo. Denise je určitě jedna z nejlepších žen ve hře vůbec, bohužel sympatie na bodu nula. Malcolm je možná svěží vítr, ovšem ikona ani zdaleka ne. Kmenovky díky mini aliancím bláznivé a zajímavé, ale kvůli nesympatickému osazenstvu nijak nervy drásající. Favorit: RC, Oblíbenci: Michael, Jonathan, Malcolm, Dawson.

Spoilery. Možná za to může řada negativních ohlasů, která mě připravovala na nejhorší sérii Survivora, ale paradoxně mi One World nepříjde tak špatný a nemůžu si pomoct, ale v konečném zúčtování se mi zdá dokonce jako jeden z nejlepších zástupců Survivora. Slyšeli jste vůbec o Thajsku? To je skutečný humus, tam se mi z hráčů i průběhu hry zvedal kufr a ne tady. Rozdělení na může a ženy znovu pobavilo. Nevím proč, ale sledovat, jak chlapi dostanou na prdel od ženských, mě prostě nikdy neomrzí. Cast působí sice jednotvárně (playboys + playmates), jenže přináší neskutečné množství zábavných situací (demence namakanců, Coltonovy ponižující komenty, gradující women power). Z chlapů jsem fandil Troyzanovi, který svým nasazením připomínal ty největší hráče Survivora, pak už nikomu, protože namakanci byli spíš pro pobavení, Tarzan rádoby intelektuál, Leif sice bojovník, ale hrozně hloupý a Colton až moc rozmazlený spratek, i když pobavil. U holek bylo favoritek hned několik, protože tak dobře poskládaný tým jsem dlouho neviděl. Vyzdvihl bych tři. Tou první je samozřejmě Kim. Naprostá dominance od začátku až do konce. Zpočátku to řídila z povzdálí, ke konci už jasná favoritka v čele všeho dění, z které šek na milion přímo zářil. A její dokonalé oči už rozebírali jiní. Jeden z nejzaslouženějších vítězů. Já bych to ale klidně dal Chelsea, nejkrásnější holce v Survivorovi ever. Měl jsem sto chutí sednout za pokladnu a ten meloun pro ni vydělat. Pak jsem si ale uvědomil, že se 200 let těžko dožiju a práce za 8 hrubejch mě nikdy nebrala. Mým novým ženským ideálem však zůstává i nadále. Další v pořadí je sympatická Sabrina. Těžko se pak divit, že finálová kmenovka je pro mě tou nejlepší ze všech a hlavně bez jediného mamlase, který tam nemá co pohledávat, což se stávalo skoro pořád. Právě tam mi došlo, že těch pět hvězd prostě dám, pro mě nejpodhodnocenější série. Favorit: Chelsea, Oblíbenci: Kim, Troyzan, Sabrina, Monica.

Spoilery. Návrat dvou hvězd mě znovu potěšil. Ozzy patří mezi moje nejoblíbenější hráče vůbec a na Coache jsem zase změnil názor v Hereoes vs. Villains, takže jsem byl zvědavý jakou cestou se vydá tentokrát. Ozzy podle očekávání znovu dominoval v soutěžích i táboře. Byl jsem také zvědavý na jeho údajnou aroganci. Nebudu tvrdit, že jsem ji neviděl, ale zrovna on si to opravdu může dovolit a nebylo to nic strašného. Bohužel nejdůležitější soutěž projel, takže se neopakovalo velkolepé vítězství z minulé série. Na druhou stranu je nutno dodat, že soutěže, šité jemu přímo na míru, také nechyběly. Coach sice pokračoval na náboženské vlně a v kecech o poctivosti, ale bylo vidět, že si to znovu neskutečně užívá a stmeluje kmen. Když pak v nejdůležitější fázi přiměl Cochrana přejít, tak bylo jasné, že hraje svou nejlepší hru a vítězství není daleko a taky nebylo. Bohužel se ke konci trošku sesypal, hrál zoufale na všechny strany, krmil Ozzyho soubojem titánů ve finále, místo aby vyloučil šedou myš, která neměla žadné nepřátele v porotě. Shrekova nevěsta je snad tím nejhorším vítězem. Celá finálová trojice to slušně schytala. Zásluhu na tom měla drsná porota, která si nebrala servítky a málem z finále udělala slzavé údolí. Mezi zajímavé hráče bych zařadil klauna Cochrana a také Brandona, který sice hrál naprosto tragicky, ale jeho vnitřní souboj dobra se zlem byl epický. Favorit: Ozzy, Oblíbenci: Coach, Whitney, Cochran.

Nebylo by to vůbec špatné, pokud by si to odpustilo tu neustálou snahu zavděčit se "průměrné české rodině". Každý díl věnuje až moc prostoru nezaměstnanosti, finanční tísni a nezvladatelným potomkům. To je škoda, protože vidlácký humor funguje a Pogodová s Nohou si svoje party užívají. Vše samozřejmě sráží další excesy českých seriálů v podobě neschopnosti číslovat série a výměny herců za pochodu, ale splnění prvotního cíle, nahradit na naše poměry geniální Comeback, bylo docela blízko. V Comebacku byly všechny postavy také životní nuly, ale na rozdíl od Heleny na diváka nepřenášely ještě větší nasranost, ale spíše pocit bezstarostnosti.

Spoilery. Z objektivního hlediska to není nejlepší série ani zdaleka. Minimum výrazných hráčů, málo inteligence, absence většího napětí a zbytečný pokus o oživení hry v podobě Redemption Islandu. Jenže návrat Boston Roba a Russella by byl dostatečným kořením pro sebetragičtější sérii. Po Heroes vs Villains jsem měl na Russella docela pifku, protože z toho udělal Samou 2 a vyřadil Roba, takže jsem byl rád, že mu bylo konečně naznačeno, že tímto stylem prostě nevyhraje nikdo a pakoval se brzo ze hry. Pokud se u nějaké série dá spekulovat o zásazích produkce a směrovaní hry k požadovanému cíli, tak je to bezesporu Redemption Island. Přišlo mi, že Ometepe bylo poskládané Robovi přímo na míru. Kdyby byl v Zapatera, tak možná nevydrží o mnoho déle než Russell. Oba však losovali, takže musím věřit, že Rob měl štěstí, i když to složení (silák, exot a bárbíny) bije stále do očí a nedivil bych se, kdyby šla produkce štěstíčku trošku naproti. Všechny tyto spekulace mi ale stejně nezkazili velkolepou jízdu Boston Roba za vysněným titulem Sole Survivor. Všechno do sebe zapadlo, všechny ovládal, makal v soutěžích i v táboře a charisma z něho sálalo na sto honů. To, jak k němu všichni vzhlíželi, bylo neskutečně působivé. Definitivně je mým největším oblíbencem. Bavil mě i special agent a další platonickou láskou ze Survivora se stala Natalie. Favorit: Boston Rob, Oblíbenci: Natalie, Grant, Phillip, Sarita, Stephanie

Spoilery. Souboj mladých a starých dává vzpomenout na slabé série jako Vanuatu a hlavně Thajsko. I v tomto případě naprosto selhal casting a vyklubala se z toho druhá nejhorší série Survivora. Teprvé podruhé se mi stalo, že bych si za celou dobu nevybral favorita. Oblíbenci by se i našli, ale chtělo to opravdu hodně času. Jedním z nich byla určitě Kelly B. Krásná holka, která musí žít s velkým handicapem. Obdivoval jsem její odvahu jít do tak náročné show, a když si na ni ještě lidský odpad jakým je Naonka zvyšoval ego, měl jsem skoro slzy v očích, ale ona to stejně dokázala ustát. Kelly S. byla nehorázně sexy a nejspíše by byla ona mým favoritem, jenže to by musela jít proti stereotypům, pořád nebrečet a hlavně to pár dní před koncem zbaběle nezabalit. Nemohl jsem si nevšimnout ovací, které doprovází Brendu, jenže pro mě to byla hlavně skvělá hráčka a ne sexuální symbol. Milovníci asian teen porna mi jistě prominou. Muži byli úplně k smíchu. Chromý mafián Dan, vyklepaný Chase i rádoby heterák Sash měli jít do prdele už před sloučením. Částečnou záplatou jsou silné osobnosti jako coach Jimmy J. nebo bojovná babča Jane, která to ke konci bohužel trošku neunesla. Fabio byl z finálové trojice jasně nejlepší, ale plácat ho po ramenou nepotřebuji. Tato vyhulená generace, která je úplně mimo, a proto je k smíchu, mi nic neříká. Favorit: nikdo, Oblíbenci: Brenda, Kelly B., Kelly S.

Už od prvních minut si nešlo nevšimnout jisté podobnosti s Shieldem. Trošku mi to vrtalo v hlavě až do doby, než jsem se dozvěděl, že seriál vznikl stejně jako Shield na FX a stojí za ním i jeden z jeho tvůrců. Pak už nebylo co řešit. Pouze jsem přešel z jedné strany na druhou. Místo, abych fandil zkorumpovaným poldům, tak jsem začal fandit pochybným existencím na motorkách. Dialogy především první série sice dost drhnou, ale jakmile se jde do akce, tak se jedná o skvělou jízdu okořeněnou silnými emocemi. Na seriálu se mi nejvíce líbí, že se nikdo z ničím nesere. Když má někdo blbý kecy, tak se prostě vezme bouchačka, narve se jeho starý do huby a hned mají všichni jasno. O tom, že nikdy nevíte, kdy to váš oblíbenec odskáče, ani nemluvím. 1. série: 75%, 2. série: 85%, 3. série: 80%, 4. série: 90%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 95%.

Tak i Československo mělo svůj Klub rváčů! O to více mrzí, že u nás stále nikdo nemá koule na drsnou generační výpověď. V dnešní době už sice některé scény nepůsobí tak drsně, většina diváků už měla možnost vidět ve filmech mnohem větší prasárny, ale to nejdůležitější poselství je pořád zřejmé. Mě samozřejmě nejvíce bavily scény ve vlaku, působivé byly i rebelské souboje s rodiči. Už slabší byly výslechové pasáže, které se snažily ukázat hloupost a nerozvážnost mladých. Vsadím se, že tyto náznaky by byly použity, i kdyby se to natáčelo dnes. Bohužel. Pokud by měl někdo odvahu natočit film ukazující demenci nejen nonkonformistů, ale i konformistů, tak má předem zaručený můj obdiv. Ukazovat na druhé a tvrdit, že jsou špatní, je jednoduché. Přijmout fakt, že všechno, co tady děláme, byť s dobrými úmysly, vždy někoho nasere, dokáže málokdo.

Přesně kvůli těmto trapně přehrávaným pózám (snobství, golf a klácení mladých holek) se ze slova podnikatel stalo sprosté slovo, a aby toho nebylo málo, tak se jim v každém druhém filmu přihřívá polívčička. Sázka na populismus však tentokrát nevyšla, protože už intro, které mají na svědomí zřejmě nějací středoškoláci, vykouzlí na divákově tváři posměšný úšklebek, ten ale nemusí vydržet příliš dlouho. Brzy se dostaví vysvětlovací popisky, a jak se tak snažíte chytit obraz, zvuk a popisky, tak ty méně otrlé z vás to začne pěkně srát. Pak už přijdou na řadu klasické vychytávky v podobě drsných pohledů, zmateného střihu a rychlých skoků od jedné postavy k druhé. Děj samozřejmě nedává smysl, a tak nám nezbývá nic jiného, než se mastit na seriálových hercích, kteří působí v tomto pokusu o vážný thriller naprosto komicky. Proto z toho jako vítěz může vyjít Dejdar, jehož hlasová inovace alespoň naznačuje nějakou snahu hrát. Jako největší borec se ovšem ukázal Langoš. Ten si uvědomil, že strojenou drsnost stejně nikomu z této sebranky neuvěříme a rozjel neuvěřitelný koncert, který se vlastně vůbec nehodí do celého pojetí Hranařů, jenže jako jediný je přesvědčivý a zábavný.