Rogue

Mohl to být zázrak, mohlo to být temně depresivní nebo psychologicky propracované, ale je to jen zajímavý experiment s emocemi diváka k bezcharakterní postavě. Od čtvrté epizody to docela jde, od šesté až do konce vznikající. Potenciál Dollhousu v počátečních dílech je tak nevyužitý a casting tak mdlý, že se divím, že Fox Whedona nestopl... Druhá série kvalitativně kopíruje první. Jak mě to ze začátku nebavilo, tak mě teď mrzí, že toho neuvidím víc.

Marilyn byla stvořená pro technicolor. Nebo možná naopak. http://filmnoirblog.blogspot.com/2009/11/niagara-1953.html

Genericka vykradacka, ale vzhledem k ambicim to prekvapive slape i pres splacany scenar.

Chvílemi pekelně hollywoodské (míjení se o vteřiny, náhodná setkávání), především tedy ke konci. Nicméně i tak režijní kvality značně převyšují průhledný a občas přitažený scénář. Především tedy ze začátku. Kamera a výborná práce se zvukem ostře odlišují Imposible od melodramatického kinoprůměru, emocionálně to funguje skvěle a Tom Holland je boží.

Rober Wise a box podruhé. Sice ne lépe, ale alespoň jinak... necelé dvě hodiny stopáže oproti svižné sedmdesátiminutové jednohubce, sledování cesty na vrchol proti příběhu jedné noci a bohužel i z toho logicky plynoucí slabší atmosféra a mnohem méně napětí, jak se bude příběh vyvýjet. Naštěstí však celý ten ucajdaný biografický příběh Rockyho táhne Paul Newman, scénář obsahuje adekvátní množství vtipných scén a Wise opět zvládá boxerské sekvence na jedničku.

Zas tak vtipné mi to nepřijde.

Jodie Foster jako samozvaný Batman New Yorku, bez comicsové stylizace, zato však s obrovským příběhovým konstruktem za zády.

Myslela jsem, že tyto překomplikované konspirační scénáře vymřely společně s paranoiou osmdesátkek. Detektivní alkoholismus mi ale už zatraceně chyběl!

Steve?

Brilantně nasnímaná budoucnost z alternativní minulosti, beznadejne melancholicka ale presto ne negativni. Krom dalsiho důležitého anglického útěkového mola (Boy A) nabizi nejintimejsi zazitek letosniho roku.