chrispe

May I destroy you je rozhodně zajímavá výpověď jedné ženy jedné generace (té která žije půl života online s obličejem přilepeným na displayi telefonu a sex pro ně není určitě taková věda jako pro generace starší), rasy, žijící v určitém prostředí. Je třeba to tak brát. Tohle je její pohled na život, jaký žije (žila). Otírá se o různá témata a problémy dnešní společnosti. Když to vezmu podle sebe - její život je diametrálně odlišný od toho mého, tak mě to nutí k určitému nadhledu a otevřenosti k odlišnému. Nikdo nenutí nikoho souhlasit s tím, jak věci vidí hlavní hrdinka. Každý máme jinou životní zkušenost. Ale právě zamyšlení a debata o tématech, které se tu objevují (a je jich fakt hodně) je něco, za co tomuto seriálu dávám palec nahoru. Hlavní hrdinka není prvoplánově sympatická (a stejně tak její nejbližší kamarádi), je vykreslená se spoustou chyb (které máme všichni) a tím je nesmírně lidská. Mě občas "děsil" její temperament (divokost, tvrdost, jasné přesvědčení, bezstarostnost, nezodpovědnost) - je o tolik jiná než já a lidi v mém okolí. Líbilo se mi to. Míň se mi líbí názory, že si někdo za znásilnění může sám - ať už se jedná o oblečení, drogy, nebezpečné místo a já nevím co ještě - za znásilnění VŽDYCKY může jen a pouze násilník. Tečka.

Poslední epizoda byla určitě zajímavá. Arabella píše konec, chce to nějak zakončit a evidentně odpustit a opustit. Asi jsem čekala trochu silnější zpracování, ale nakonec proč ne.

Přiznám se, že to, jak se to teď vyvrbuje u Terry, mi fakt trochu připadá, jako by si někdo musel něco odškrtnout. Arabella se propadá hloubš a hloubš, aby našla pomoc u někoho nečekanýho a taky si konečně vzpomněla. A já ve své mysli konečně můžu očistit tichýho spolubydlícího, kterej mi připadá, že ji má fakt rád.

Volám po rodině a rodina tady! Už víme, co žere Terry. A popravdě jestli tohle je začátek trochy pokakanýho štěstíčka pro Kwameho, rozveďme to dále!

Arabella v tom začíná pěkně lítat. Sama se pasuje do role ochránce... ani nevím pořádně čeho a určitě spoustě lidem pomáhá (až na svý kamarády, na ty není čas, nejsou tolik důležití jako to, co právě dělá). Na druhou stranu jí chybí schopnost sebereflexe k sobě samé, neumí si přiznat chyby i to, že se i ona často nechová tak, jak sama káže. Topí se ve všech těch informacích a zkušenostech, ukazuje prstem, generalizuje a evidentně se strašně zlobí. Trauma(ta), které prožila nemá zpracované. A žije online, asi je to o dost jednodušší. Má rodinu (v jednom díle byl bratr a mluvil tuším minimálně o mámě), ale tu seriál (Arabella) kromě téhle krátké scény naprosto ignoruje. A i to má svou vypovídající hodnotu. U tohoto dílu mě taky napadlo, jaký bude mít to znásilnění vyústění - tak uvidíme.

Přiznávám, že mě to jako diváka, začíná trochu ztrácet. Protože už se v tom všem prostě... trochu ztrácím. Chápu Arabellinu touhu od všeho utéct a utéct tam, kde byla šťastná. Chápu i její výbuch u dveří, dost možná to byla jen kumulace všech nahromaděných emocí, která musela ven. Nechápu reakci Biagio (myslím to zabarikádování). Dokážu pochopit, že ji tam nechtěl, ale řešit to takto? A Kwan? Ježiš ten se v tom motá jak kača. Zajímavá byla chvíle, kdy se Kwan a jeho objev začnou bavit o tom, co je vhodný vyslovit a o zástupných slovíčkách. To, že se nakonec ta žena cítila využitě a měla potřebu taky zranit, bylo nasnadě.

Arabella nám hraje na falešnou notu pro peníze a její známí jí to dávají sežrat, protože si nemyslí, že TATO popularita černým něco přinese. Většina dialogů šla až moc mimo mě, nebylo tam toho moc, s čím bych se mohla ztotožnit, co doopravdy pochopit, protože můj život je od jejich na hony vzdálený. Ale zajímalo by mě, co žere Terry.

Zvláštní díl. Theodora se neukázala jako moc spolehlivý vypravěč a čemu nakonec věřit? Každopádně stejně jako mnozí má tato postava za sebou hodně marastu a to ovlivňuje její činy. To, co se stalo ve škole, bylo špatně od úplného začátku do konce. A šlo by o tom debatovat dlouho.

,,Kdyby sis hlídala pití, neznásilnili by tě!" Možná pravda, ale rozhodně ne omluva pro znásilnění. Nebo prostor pro vyčítání si něčeho. Propast mezi tím, jak probíhalo nahlášení znásilnění na policii u Arabelly a u Kwana je propastný. Ráda bych napsala i šokující, ale věřím, že i právě kvůli tomuto předpokladu (a bohužel i realitě), že to takhle nekompetentně a bolestně bude probíhat, to oběti radši nehlásí a ty mužské už vůbec ne.

Jak je vidět, Zainovi nepomůžou všechny tituly světa k tomu, aby nebyl debil. A konec? Komu se svěří Kwame? Říkám si, proč se v tomto seriálu většina lidí vystavuje tolika nebezpečným situacím, přijde mi, že přestože vypadají vlastně sebevědomě, sami sebe si neváží. Nebo jsem jen konzerva a měla bych se na to dívat jinak?