Recenzie (424)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/222/159222270_269a7b.jpg)
Den sedmý, osmá noc (1969)
"Nic není samo sebou. Připusťme, že ti herci... nejsou herci."
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/556/161556009_f46e12.jpg)
Mestečko Twin Peaks - The Return (2017) (séria)
Návrat ukázal, čím vším může návrat být, přičemž elegantně umocnil dávnou minulost, aby ji následně zanechal v dokonalém bezčasí a diváka tak uvrhl do transu. Oproti starým dílům Twin Peaks je The Return samozřejmě dost „jinde“, ale když se přestaneme koupat v sentimentu a snít o mýdlové opeře, pravděpodobně nám dojde, že obě původní série solidně rozválcoval. Uff, tak jsem to napsal. A možná až ve chvíli, kdy se začneme pídit po různých teoriích a diskutovat s okolím o významech, si naplno uvědomíme, kolik filozofie a zároveň temnoty třetí série ukrývá, co se asi stalo Audrey a jak bezútěšný je Cooperův osud. Lauřin závěrečný výkřik ve mně bude rezonovat dalších pětadvacet let.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/810/159810147_f73ee7.jpg)
Humpday (2009)
Co tenhle film povyšuje v mých očích nad průměrné indie filmy, je naprosto výborná poslední třetina v hotelovém pokoji. Už jen pro to civilní napětí, vyřčené i nevyřčené motivy a zapnutou VHS kameru. Na pět to sice není, ale dám je rád.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/064/64008_20d9cd.jpg)
Salad Fingers (2004) (seriál)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/059/162059657_3ef2f2.jpg)
Tá, ktorá odišla (2016)
Dokonalé černobílé obrazy orámované třiceti lety, jíž té, která odešla, už nikdo nevrátí. Diaz sice má svůj vlastní čas, takže v kině pravděpodobně vystřídáte několik desítek pozic sezení, ale jeho zpracování odcizeného světa spolu se silnými postavami (Hollanda) a nahlédnutím do filipínských dějin neumí nudit.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/578/162578632_56fee3.jpg)
Johanka Superstar (2017)
Že je Dumont magor a posouvá hranice „duchovního filmu“ po svém, vím už dlouho. V Janičce se ale definitivně urval z řetězu a natočil duchovní rap-metalový muzikál o nevyrovnané Johance z Arku, kde se v jednom záběru klidně tančí tectonic a zároveň divoce škube slepice. Film oplývá tradičně krásnou kamerou a dokonale podvratným (ne)herectvím, v tomhle případě umocněným absolutně dementní choreografií. Janička je meta-komedie, občas nuda, častokrát je přes čáru, ale miluju ji.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/808/161808116_582f85.jpg)
Cesta času (2016)
Víc ryb, míň lidí. Do kina se každopádně vrátím rád, už jen kvůli meditativním vizuálům, voiceoveru Cate Blanchett a celkovému uchopení času/bytí. Řekl bych, že se Malick může po třiceti letech konečně v klidu vyspat.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/878/159878972_6d4737.jpg)
The Wire - Špina Baltimoru (2002) (seriál)
Chorobně promyšlený seriál. Detailní vykreslení celých komunit, gangsterství, administrativ, systémů, korupce a veškerých odvrácených stran... Všechno umocněno prostředím a dobou, kterou seriál reflektuje a zároveň umí dokonale využít ve svůj prospěch. Pokaždé, když se k tomuhle seriálu vracím, přesvědčuju se, že Wire převyšuje o několik tříd nejen ostatní kriminálky, ale i kriminálky, co převyšují ostatní kriminálky o několik tříd. Kult a jeden z pěti nejlepších seriálů všech dob.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/451/159451816_ab3be2.jpg)
Nadoraz (2010)
Nejotravnějšího komedianta v celém hollywoodu nespasí už ani masturbující pes. Tak špatné, že jsem chtěl vrátit peníze - a to jsem to viděl doma. Když Na doraz, tak na odpad.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/986/160986180_2858d2.jpg)
Ornitológ (2016)
Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu.