Tá, ktorá odišla

Silné existenciální drama o ženě, která si i přes veškerou nepřízeň osudu dokázala uchovat dobré srdce. Kdo z nás to o sobě může říct? Při sledování filmu Ta, která odešla budete mít dostatek času na to, abyste si uvědomili, že nemáte ani potuchy, co znamená prožít těžký život. Vnímavému jedinci ten veskrze realistický obraz chudinských čtvrtí na Filipínách podpořený krásnou černobílou kamerou pořádně provětrá myšlenky. (85%) (29.05.2021)

Nádherný film, viděl jsem ho v kině na LFŠ 2017. Od té doby jsem na něj nikde nenarazil až teď na Edisonline. Tak jsem si dopřál ty necelé 4 hodiny znovu. A musím říct, že to bylo stejně silné jako poprvé. Ano, je to pomalé, ale i v těch zdánlivě statických záběrech je na co koukat. Krásný příběh, krásná kamera! (05.07.2022)

Hodně moc mi to chvílemi připomínalo Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel, jen to přes ten poklidný a velmi pomalý děj nebyla taková nuda. Až jsem se divil, vlastně se tam moc nedělo, přesto. Bylo to pěkně civilní a minimalistické, ale možná díky tomu zajímavé. Pořád jsem dokola myslel na to samé, ty vole já jsem rád, že jsem narodil, kde a kdy jsem se narodil. I přes ty sračky, co zažívám, mi to přijde jako nic. Nic v porovnání s tím, jak mohou ve skutečnosti sračky vypadat. Můžou vypadat jako naprosté zoufalství, ze kterého není cesty ven. (17.11.2023)

Dokonalé černobílé obrazy orámované třiceti lety, jíž té, která odešla, už nikdo nevrátí. Diaz sice má svůj vlastní čas, takže v kině pravděpodobně vystřídáte několik desítek pozic sezení, ale jeho zpracování odcizeného světa spolu se silnými postavami (Hollanda) a nahlédnutím do filipínských dějin neumí nudit. (03.08.2017)

Náročné čtyři hodiny, ale stojí za to. Hodně jsem se bál toho, že mě čeká jednoduchý příběh, který ale bude zbytečně natažený na strašně dlouhou stopáž jen proto, že to má být jakože umění - a naštěstí se tak nestala. Spíš je to další ze slow-cinema filmů. Ty dlouhé záběry v drtivé většině případů totiž o něčem jsou, děj se v nich někam posouvá a i ta jejich délka je opodstatnitelná. Ne každý záběr mě sice zaujal, ale většina z nich určitě. Samotný příběh je sice na první pohled jednoduchý, ale pod povrchem je až překvapivě dost hluboký. Rozebírá se zde chudoba, život ve Filipínách, povrchnost bohatých, potřeba nějaké spřízněné duše, teoreticky i náboženství... Občas mi sice přišlo, že to Diaz své názory a myšlenky sděluje trošku křečovitě, ale tenhle pocit jsem měl skutečně málokdy a výsledný dojem mi ani moc nekazí, tudíž mi ten film i něco předal. Taky se mi hodně líbila práce s postavami a především to, že zde není žádný vyložený klaďas nebo padouch, ale uvěřitelné charaktery. Horácia je sice dobrosrdečná a obětavá navzdory tomu, že byla 30 let nespravedlivě vězněná, ale má i své temné stránky a Rodrigo sice mnoha lidem totálně zničil život (včetně Horácie), ale tam někde uvnitř sebe si to uvědomuje a dost toho lituje. To se ukáže hlavně v té scéně zpovědi v kostele, která je sama o sobě dost silná. Vůbec silných scén tu je dost, ale nebudu všechny vyjmenovávat, bo bych musel spoilerovat. Snad jedinou výtku co bych měl u postav tak je u Hollanda, protože jsem se o něm moc nedozvěděl. Sice jsem věděl, co se mu momentálně honí v hlavě, ale něco podrobnějšího o něm tam není a vzhledem k tomu, že to má čtyři hodiny, tak by to tam být určitě mohlo. Plus prodavač balutu (což je něco co bych asi v životě nesnědl, když jsem si to hledal) z děje zmizel moc rychle. Po filmařské stránce je to naprosto precizní, záběry kamery jsou skvělé a herecké výkony jsou dokonale civilní, tudíž po téhle stránce jsem naprosto spokojený. A kupodivu jsem se u toho ani moc nenudil, Diaz totiž má cit pro tempo, ačkoli se to kvůli stopáži nemusí zdát. Pár výhrad k tomu mám, ty největší jsem tu už vypsal, ale i tak se mi ten film docela dost líbil. A ačkoli je smutný a postavám se nikdy moc nedaří, úplná bezvýchodná depka to podle mě taky není, jelikož postavy navzdory svým osudům pořád dokážou nějak žít a příchod Horácie vlastně všem, se kterými se potkala, dost pomohl. Aspoň vnitřně. A vše se zde odehrává uvěřitelně, silně, emotivně a přitom s naprostou absencí jakéhokoli citového vydírání - a to oceňuji taky a dost. Obzvlášť po tom, co jsem dneska viděl... Slabé 4* (30.04.2021)